Americká dítka už učí, že jídlo se také vaří, nejen ohřívá
„Nejsme bojovníci proti něčemu, vyloženě nebrojíme proti fast foodu, jde nám však o to, aby se zachovalo jídlo s jeho kvalitou a původem,“ říká Blanka Turturro, prezidentka Slow Food Prague. Oč jde? Jedná se o neziskovou organizaci nabízející alternativu k rychlému občerstvení typu McDonald´s, KFC či Burger King.
EURO: Co vás osobně přivedlo ke Slow Foodu? TURTURRO: Dlouho jsem žila v Itálii, kde hnutí vzniklo a v různých formách se rozšířilo do zahraničí. Dozvěděla jsem se o něm z časopisu. Oslovila mne jeho filozofie. Zjistila jsem, že existuje i v Praze a připojila se. Hnutí Slow Food je myšleno spíše jako národní záležitost, i když zaměření je celosvětové. Je to vlastně takový „Červený kříž“ v gastronomii, centrála je v Itálii a v každé zemi je Slow Food uchopen podle tamních potřeb.
EURO: O co se hnutí snaží právě v Česku? TURTURRO: Naší filozofií je podpora českých potravin a místních specialit, jež patří do gastronomické kultury. Můžeme takové výrobky oceňovat, zastřešit nezávislé fórum pro prezentace a ochutnávky. Český Slow Food začal původně v restauracích, kde se koncem devadesátých let scházeli cizinci z celé Evropy, kteří v zemi žili. Tehdy ale nevyvíjel žádné aktivity k podporování místních produktů a malých výrobců.
EURO: V Itálii a jiných evropských zemích to asi mají vaši kolegové jednodušší. V ČR bývá problém najít malé výrobce… TURTURRO: To je pravda. Nemáme na ně kontakty a těžko je sháníme. A stává se, že o podporu ani nestojí. Nabízeli jsme třeba zdarma účast na Terra Madre, což je celosvětové setkání malovýrobců, které se koná jednou za dva roky v Turíně. Někteří nám odepsali, že nemají čas, další ani neodpověděli. Asi jim připadá divné, že by to bylo zdarma a vidí za tím skrytý zájem. Ve spolupráci s Česko-německou obchodní a průmyslovou komorou nyní nabízíme tuzemským firmám účast ve společném stánku na mezinárodním dubnovém veletrhu Slow Food, který se uskuteční ve Stuttgartu. Poprvé se veletrh konal loni v červnu a představilo se na něm kolem 200 firem převážně z Německa, Rakouska a Itálie. Češi chyběli. Na veletrh přitom zavítalo deset tisíc odborných návštěvníků. Pro pravidelnou spolupráci jsme oslovili Potravinářskou komoru ČR, spolupracujeme se Svazem malý pivovarů, nedávno jsme ocenili nealkoholické pivo Forman z pivovaru Černá Hora.
EURO: Za jídelním prožitkem se „stoupenci“ Slow Foodu scházejí v restauracích. Na webové stránce doporučujete pouze jedinou. Proč ne víc? TURTURRO: Slow Food není známka, která se dá na dveře jen proto, že to restaurace chce. Podmínkou je, aby se pohybovala v jeho principech, to znamená splňovala určitou kvalitu stravování, která bude lepší než průměr. Menu označené Slow Food se musí něčím vymykat: buď je typicky české, anebo pracuje s místními potravinami. Podnik La Degustation Boheme Bourgeoise, který doporučujeme, nám připadá speciální tím, že se v něm podávají ochutnávky, vaří se z českých produktů, v menu jsou některé biovýrobky. Třeba zeleninu sem přivážejí drobní pěstitelé, kteří ji ráno sklidí a ve stejný den se v restauraci podává. Oslovujeme i další restaurace, ale z těch, co jsme zatím vytypovali, nebyla velká odezva. Pojem Slow Food zatím příliš není v obecném povědomí, dozvídají se o něm mnohdy při cestování. Koutky s visačkou Slow Food a s originálními místními výrobky mohou potkat v obchodních řetězcích v Itálii a Švýcarsku. Tam je běžné, že lidé z města se naučili v hypermarketu nakupovat spolu s potravinami z velké distribuce kupříkladu čerstvý ovčí sýr od regionálního farmáře. Ale k tomu, že Slow Food pronikl do obřích řetězců, pomohly tamní autority spolu se vstřícností prodejců ke spotřebiteli.
EURO: Povězte, může stoupenec „slow foodu“ překročit práh běžného fast foodu? TURTURRO: Nejsme tak ortodoxní. Je to o tom, že členové nebo příznivci Slow Foodu mají zájem o určitou kvalitu jídla, omezené používání chemických přísad, o šetrné užívání přírody a určitě se dá chov zvířat dělat šetrněji. Slow Food se snaží zabránit tomu, abychom všichni skončili u jednoho druhu výrobků, který je na vlas stejný v Praze i v Londýně či kdejakém americkém městě. Neodsuzujeme rychlé občerstvení, protože i ono se dá dělat kvalitně, třeba ve Francii si můžete vybrat z několika „opravdových“ jídel, které před vámi dovaří. Nemusí to být jen hranolky.
EURO: Jaké typy lidí Slow Food oslovuje především? Kolik má vaše organizace členů? TURTURRO: Naše myšlenka je blízká různým lidem: zajímá studenty, umělce, úředníky, důchodce… Pražská pobočka je stále v plenkách, máme 25 členů, ale naše akce navštěvují i nečlenové. Naše hnutí není o masovosti, spíš než počet členů jsou důležití aktivní lidé, kteří se o něj budou zajímat a spoluvytvářet jeho program. Nevyhnutelná je též spolupráce sponzorů, o kterou usilujeme. Ti, kteří se stanou členy, jsou současně přes pražské convinium (latinské označení pobočky - pozn. redakce) členy celosvětové organizace a mají nárok na různé slevy, mohou se účastnit setkání v kterémkoliv státě. Běžně si lidé píší, navštěvují při cestách, informují se o restauracích. Často se na mne obracejí cizinci, kteří se chystají do Prahy a chtějí poradit restauraci, jež odpovídá filozofii Slow Food.
EURO: Z čeho financujete vaše aktivity? TURTURRO: Vše je o dobrovolnosti a nadšení. Členové ročně platí deset eur, ale ty se odvádějí do italské centrály, s níž jsme dohodli nejnižší možný příspěvek; v jiných zemích se hradí padesát eur.
EURO: Nač se Slow Food zaměřuje ve své kolébce – tedy v Itálii? TURTURRO: Je tam daleko větší tradice. Italové sice rovněž chodí do amerických rychlých občerstvení, ale jsou pyšní na své původní speciality, udržují si trhy, kde se místní produkty prodávají. Na celosvětovém setkání Slow Food vystupuje italský prezident, ministerstva obchodu a zemědělství od začátku chápou hnutí jako podporu vlastních výrobků a gastronomie. S Italy teď připravujeme výměnný pobyt školní mládeže, aby naši poznali tamní gastronomii a kulturu, Italové zase českou kuchyni, výrobu tradičního piva a agroturistiku.
EURO: Závěrem: když USA objevily fast food, jak se tam daří „slow foodu“? TURTURRO: V jeho náplni je například učit děti vařit, ve školách mají speciální předmět poznávání jídla. Děti jdou do jídelny a baví se o tom, co mají vlastně na talíři, jak se jídlo upravuje. V rodinách, které nemají pomocnici, totiž děti mnohdy vůbec nevidí, jak se vaří, protože se jen ohřívají hotové pokrmy v mikrovlnce. A v Evropě? Slow Food je už hodně rozvinutý třeba ve Slovinsku. V Německu teď bojuje za udržení stravovací kultury v restauračních železničních vozech, aby na jídelním lístku nezbyly jen sendviče. Nová convivia vznikla na Ukrajině, v Bělorusku, v Moldávii, v Mongolsku a nedávno i na Kamčatce.
BOX:
Umění pomalé chuti
Hnutí Slow Food založil v roce 1986 italský novinář, enolog a gastronom Carlo Petrini jako odezvu na otevření nové pobočky McDonald´s na historickém náměstí Piazza di Spagna v Římě. Dnes je to mezinárodní nezisková organizace, která má osmdesát tisíc členů ve 130 zemích. Členové zakládají sdružení convivia (v latině vzájemná pohostinnost), v současnosti jich 350 působí v Itálii a přes 450 v zahraničí. V Česku jsou dvě – Slow Food Prague a Slow Food Moravia. Convivia organizují pro členy a přívržence různé akce. Pražská pobočka pořádá setkání, na nichž seznamuje veřejnost s historií české i mezinárodní gastronomie. Snaží se podporovat místní produkty a výrobce, připomíná staré recepty (na jemnické kyselo, loštickou česnečku, bačovský závin či šumavskou kyselku).
Slow Food podporuje požitek u stolu. A nejen to. Vznikl jako alternativa stále se rozrůstající kultury fast food, spěchu a hektického života. Studuje, ochraňuje a propaguje „chutné“ tradice ze všech koutů světa s cílem zachovat požitky budoucím generacím. Klade si za úkol naučit k úctě stolovací kultury; chránit místní produkty, které by mohly být odsouzeny k zániku na úkor mezinárodní standardizace potravinářských výrobků a globální „kultury“ fast food. Slow Food chrání biodiverzitu, je proti unifikaci chutí, proti velkoplošnému masivnímu zemědělství a genetickým manipulacím. Hnutí Slow Food dokonce otevřelo Univerzitu gastronomie, kde vyučují mezinárodní specialisté.
Pramen: Slow Food Prague
