Česká vláda jde správným směrem, když pokorně hledá tržně konformní nástroje
V dobách nastupující hospodářské recese se s železnou pravidelností objevují ochranářské návrhy. Nejinak je tomu i nyní. Jejich základní myšlenka spočívá v tom, že ochrana národního trhu před výrobky z jiných zemí pomůže domácí ekonomice překlenout období recese s menšími následky. Jde však o velký omyl. Co není výhodné v čase konjunktury, nemá smysl ani v období recese. Navíc i v politice platí zákon akce a reakce. Pokud jeden stát zavede ochranářská opatření, dá se očekávat, že obchodní partneři dotyčné národní ekonomiky uplatní reciproční akce. Naděje, že ochranářský postup pomůže například růstu zaměstnanosti, tedy brzy umírá, protože chráněné podniky budou mít sice lepší konkurenční pozici na domácím trhu, ale zato horší postavení jinde ve světě.
Přehnaná akceschopnost
Konkrétní příklad nám nedávno dal francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Co by se asi stalo, kdyby skutečně prosadil, aby se automobily francouzských značek vyráběly výhradně ve Francii? Produkovat všechny díly vozů ve Francii by bylo mnohem dražší, protože nyní se obvykle vyrábějí v jednom podniku součástky pro několik automobilek, což umožňuje efektivnější výrobu. Ale ve Francii se prodá jen třetina aut francouzských značek vyrobených v Evropě. A při předpokládaných recipročních opatřeních jiných zemí by zbylé dvě třetiny vyrobených vozů jen těžko hledaly kupce. A to úplně opomíjím, že Sarkozy napadá základní princip jednotného trhu, k němuž jsme se vstupem do Evropské unie přihlásili. Sarkozy chce prostě zlikvidovat to, co i Francie několik desítek let budovala. Mnoho mimoevropských států přijímá v současné době ochranářská opatření. Dokonce i USA podlehly takovým náladám. Prezident Barack Obama chce ukázat akceschopnost, ale snaha zvýhodnit domácí zboží zákonnými opatřeními pod heslem Buy American je typickým příkladem ochranářského postupu. Jen s tím rozdílem, že ekonomika USA není zdaleka natolik otevřená, jako je tomu v případě zemí Evropské unie. Poněkud se nám vytrácí role Světové obchodní organizace (WTO), která by dnes měla být naopak akcentována. Hlavním cílem WTO je přece odstraňovat překážky volnému obchodu na globální úrovni. Pravděpodobnost, že se v dohledné době podaří uzavřít takzvané Katarské kolo jednání WTO, se výrazně přibližuje nule. Přitom zdárné ukončení jednání, jež se konají již mnoho let, by bylo v době nastupující recese správným psychologickým impulzem. A ukázkou, že si světoví politici uvědomují, že ochranářství není správným nástrojem.
ČR jde správným směrem
Co má tedy vláda v období poklesu hospodářství dělat? Má se tvářit, že recese je chřipka, a nechat ekonomiku svému osudu? Do značné míry ano. Rozhodně není správnou cestou přímé zasahování do ekonomiky formou státních finančních výpomocí jednotlivým odvětvím, podnikům či výrobkům. Tyto státní zásahy jsou drahé a neefektivní, uměle zvyšují poptávku v jednom oboru, obvykle na úkor poptávky v jiném. Česká vláda jde správným směrem, hledá-li pokorně tržně konformní nástroje.
Vláda může bez obav použít parametrické změny ve výběru daní. Tímto způsobem totiž stát do ekonomiky zasahuje tak jako tak. Úprava parametrů daňové zátěže je proto standardní operací, která nenaruší tržní prostředí. Potřebné jsou však nejen hrubé zásahy týkající se sazeb daňových či pseudodaňových (sociální pojištění), ale i jemné zásahy, například změny parametrů v odpisech investičního majetku.
Dalším tržně konformním opatřením je přechodné zvýšení infrastrukturních výdajů. Přesněji řečeno, přesunutí výdajů, které měly být provedené v následujícím období, do aktuálního roku. Toto opatření zvýší na čas poptávku v ekonomice a zároveň neutrácí zbůhdarma peníze daňových poplatníků na neefektivní účely. Pomáhá zmírnit hospodářský propad, samozřejmě na úkor rychlosti budoucího růstu.
Diskutuje se i o dalších zajímavých opatřeních, jako je státní ručení podnikům za provozní a investiční úvěry či státní podpora exportu. Ale o tom třeba jindy…
