Hospodářská krize zasáhla i zemědělství. Nízké výkupní ceny mléka, které nepokrývají ani výrobní náklady, jsou jedním z problémů, s nimiž se dnes potýkají čeští farmáři. Po krizi v chovu prasat se hroutí trh s mlékem. Tuzemští výrobci mléka sčítají vysoké ztráty, někteří museli již ukončit výrobu.
Autor: Profit - Jan Třeštík
Ceny mléka prudce padají. „Litr mléka prodáváme o 2,50 až tři koruny levněji, než jsou výrobní náklady. Chovatelé se snaží udržet stavy dojnic za každou cenu, ale dlouho to nevydrží,“ vysvětluje Zdeněk Houška z Mlékárenského hospodářského družstva Jih. „Nás tato situace hodně postihuje, každý měsíc přicházíme na mléku o tři miliony korun,“ stěžuje si Jiří Zelenka ze Zemědělského družstva Krásná Hora, jehož stěžejní výrobou je právě produkce mléka. Od 1350 krav získají ročně 10,5 milionu litrů mléka a na každém litru dnes prodělávají dvě koruny. Výkupní ceny mléka v Česku jsou již několik měsíců nižší než výrobní náklady chovatelů skotu, které přesahují osm korun na litr produkce.
Na počátku loňského roku dostávali farmáři rekordních deset korun za litr, ale cena se postupně snížila na 6,80 koruny koncem loňského roku. A v únoru se propadla na nejnižší úroveň od roku 2003 – přibližně na šest korun. „Na přelomu let 2007 a 2008 vylétly ceny všech komodit nahoru, prodávalo se za velké peníze. Pak ceny prudce spadly, dokonce pod nákladovou úroveň,“ potvrzuje Petr Balek z farmy Dvůr Kostomlaty. „Za šest korun nevyrobí litr ani kouzelník,“ říká viceprezident Agrární komory Jindřich Šnejdrla.
Produkce mléka v českém zemědělství se dlouhodobě pohybuje okolo 2,7 miliardy litrů. Celkové ztráty zemědělců tak mohou dosáhnout několika miliard korun. Vloni se dokonce cena mléka prudce zvýšila o 40 milionů litrů, i když stavy dojnic mírně poklesly. Důvodem je skutečnost, že roste průměrná roční užitkovost dojnic. Česko tak dnes vyrábí o sedm procent mléka více, než spotřebuje. Před vstupem do Evropské unie to bylo o víc než dvacet procent. Ale není kam vyvážet. Okolní evropské země mají také mléka nadbytek.
Zemědělci hrozí, že když jim stát nepomůže, budou muset snižovat stavy dojnic. Mléko se ztrátou od nich odběratelé vykupují už desátý měsíc. Jen za leden mléční farmáři prodělali kolem půl miliardy korun, za únor dalších 550 milionů korun. „Pokud tento stav potrvá půl roku a nějakým způsobem se tomu nepomůže, dočkáme se třetí vlny vybíjení krav. První byla v době transformace, druhá před vstupem do Evropské unie,“ prohlásil prezident Agrární komory České republiky Jan Veleba. Takový konec však ministr zemědělství Petr Gandalovič nemíní připustit: „Udržení chovů a produkce mléka jsou zásadní pro stabilitu zemědělství, pro péči o krajinu, pro celkovou stabilitu a rozvoj venkova.“ Ministr věří, že na konci roku by cena mléka měla opět růst.
Ceny mléka nejsou jen problémem České republiky. Světové ceny se v únoru propadly na nejnižší úroveň od roku 2003. Statistiky ukazují propad ve většině států Evropské unie. Meziročně se ceny o více než třicet procent snížily také v Belgii, Německu, Lotyšsku, Litvě a Polsku. Kvůli loňské vyšší sklizni o polovinu klesly také ceny obilovin na světových trzích.
Farmáři se chtějí mít jako v Evropské unii
Agrární komora spolu s dalšími zemědělskými organizacemi svolala do Prahy protestní akci v době březnové návštěvy eurokomisařky pro zemědělství Mariann Fischerové-Boelové. Zemědělci demonstrovali kvůli problémům chovatelů mléčného skotu, ale i kvůli horším dotačním podmínkám, které mají farmáři z nových členských zemí Evropské unie v porovnání se starými členskými státy.
Demonstrace se podle odhadů zúčastnilo kolem osmi tisíc zemědělců nejen z České republiky; požadavky přijeli podpořit i kolegové ze Slovenska, Litvy, Maďarska, Polska, Německa a Rakouska.
Zemědělci požadují hlavně vyrovnání přímých plateb v nových členských zemích na plnou úroveň už v roce 2010 a nikoli až v roce 2013, jak to vyplývá z přístupových smluv, a rovnou podporu producentů mléka ve všech zemích Evropské unie. Do roku 2013 podle zemědělců mnoho farem nevydrží čekat na vyrovnání podmínek. „Místo toho, aby se podmínky v Evropě sblížily, rozdíly se prohlubují,“ tvrdí tajemník Agrární komory Jan Záhorka.
Před pískající demonstranty předstoupil ministr zemědělství Petr Gandalovič. „I já jsem pro rovné podmínky v Evropské unii, ale demonstrovat jste měli před pěti lety, kdy naši předchůdci podmínky vyjednávali,“ připomněl farmářům, že přístupové dohody dojednávala vláda Vladimíra Špidly. A dodal, že nyní nelze podmínky změnit. „Prioritou českého předsednictví je příprava nových přímých plateb pro období po roce 2013, které musejí být spravedlivé ke všem, na to se soustředíme,“ slíbil účastníkům protestu. Zároveň jim připomněl, že pro zemědělce je od dubna na garancích a dotacích připraveno 2,6 miliardy korun. Podporu poskytuje Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond ve formě finančních prostředků určených pro snížení úrokového zatížení v případě úvěrů a zajištění úvěrů, které zemědělským podnikům poskytují komerční subjekty. Příslušnou novelu zákona o zemědělství, která to umožní, už schválila sněmovna. Podpůrné programy mají být spuštěny v průběhu dubna. „Celkem by přímé platby v roce 2009 měly dosáhnout úrovně devadesáti procent ve vztahu k původním členským státům EU,“ tvrdí ministr zemědělství. Během letošního roku bude do tohoto odvětví směřovat na dotacích 36 miliard korun.
Zároveň se připravuje opatření na platbu za pohodu zvířat a zaměřeno bude přímo na dojený skot. Peníze z tohoto projektu by měli čerpat chovatelé, jejichž chovy splňují nadstandardní životní podmínky pro zvířata. Program by měl odstartovat v polovině roku. Zatím se v něm počítá s 80 miliony korun. A to je podle Veleby vzhledem k miliardovým ztrátám producentů mléka směšná částka.
Pomoci má evropský záchranný balíček
Zástupci České republiky v současné době ještě v Bruselu jednají o záchranném balíčku pro tuzemské rolníky ve výši až jedné miliardy korun. Chtějí dosáhnout toho, aby peníze ve výši pěti miliard eur nebyly určeny přednostně na internet, ale aby jejich část směřovala do sektoru zemědělství, kde se podle Gandaloviče krize skutečně projevuje.
HOSPODÁŘSKÉ VÝSLEDKY V ZEMĚDĚLSTVÍ
- *rok / zisk 2003/ –2,3 mld. Kč 2004/ 8,9 mld. Kč 2005/ 7,6 mld. Kč 2006/ 7,0 mld. Kč 2007/ 13,7 mld. Kč 2008/ 9,7 mld. Kč Pramen: ČSÚ Evropská unie zvýšila na pomoc producentům mléka sazby dotací na export mlékárenských přebytků mimo Evropskou unii. Byly také zahájeny intervenční nákupy sušeného mléka a másla. Celkově má být do konce září prostřednictvím příslušných státních agentur vykoupeno 30 tisíc tun másla a 109 tisíc tun sušeného mléka. Všechny státy mají zcela rovný přístup. Subvence jsou ale podle českých mlékařů malé a vývoz i nadále ztrátový. Zemědělci také nechtějí na úplné dorovnání dotací čekat až do roku 2013. Podle Veleby existují i jiné možnosti pomoci. „Jsou peníze, které každý rok zbývají, tak ať je dají novým zemím,“ vyzývá. Má na mysli nečerpané prostředky rozpočtu Unie v kapitole Společná zemědělská politika ve výši 3,5 miliardy eur, které by mohly eliminovat výraznější negativní dopady finanční hospodářské krize, zejména propad cen a snížení odbytu zemědělské produkce. Větší podporu čekají i od české vlády. Nemohou jí například odpustit, že jako téměř jediná mezi členskými zeměmi zrušila státní dotaci na školní mléko a nechala jen podporu, kterou Brusel dává všem zemím sedmadvacítky. Většina ostatních členských zemí na školní mléko připlácí. Zablokovat magistrálu nic neřeší Všichni zemědělci se však k protestní akci nepřipojili. Například Asociace soukromého zemědělství ČR se demonstrace v Praze nezúčastnila. „Jsme přesvědčeni, že důvodem k akci bylo především udělat pořádný humbuk. Svědčí o tom fakt, že podobnou demonstrací vyhrožuje prezident Agrární komory již řadu měsíců, a to pokaždé z jiného důvodu. Současná opravdu velmi svízelná situace chovatelů mléčného skotu se tak pro něj zřejmě stala vhodnou příležitostí konečně vyjít do ulic,“ řekl předseda Asociace Stanislav Němec. Považuje za důležité, aby po roce 2013 byla dotační pravidla skutečně ve všech evropských zemích stejná, protože v té době budou ekonomické podmínky ve starých i nových zemích pravděpodobně také téměř totožné. Ale nevěří, že by se podařilo dosáhnout dorovnání dříve. Evropa nemění již schválené přístupové dohody. Většina zemědělských podniků chce i přes nízké výkupní ceny mléka stavy dojnic zatím udržet. „Snažíme se těžkou dobu překlenout, šetříme náklady, kde se dá, i za cenu snížení užitkovosti,“ potvrdil Petr Balek z farmy Dvůr Kostomlaty. „Pokud se kravín zavře, je pravděpodobnost, že se znovu obnoví, skoro nulová,“ vysvětluje, proč podnik neskončí s výrobou, i když za litr mléka, které vyrobí za cenu kolem 8,20 koruny, dostává zhruba šest korun. Zdravý podnik takovou situaci nějakou dobu přečká, ale kdo je kvůli větším investicím více zadlužen, skončí. Ani Balek si netroufá odhadnout, jak dlouho jsou schopni přežít, pokud se cena nezvýší. Zvlášť když dopředu nevědí, kolik utrží. „Celý měsíc prodáváme mléko, ale kolik za něj dostaneme, se dozvíme až desátý den dalšího měsíce. A peníze obdržíme až na konci dalšího měsíce,“ popisuje. Balek je ovšem přesvědčen, že nátlakové akce zemědělcům nepomohou. „Musíme vysvětlovat, získat podporu veřejnosti a jednat. Když zablokujeme magistrálu technikou, efekt nebude žádný,“ odmítá nátlakové akce. A ministr i mnozí zemědělci upozorňují, že dramatická prohlášení a protestní akce už tak složitou situaci zbytečně vyostřují a oslabují tak pozici zemědělců před bankami, které pak budou při poskytování úvěrů k zemědělcům nedůvěřivé. „Pro většinu podpůrných programů je přitom dofinancování projektů bankami velmi důležité,“ říká ministr Gandalovič. Podle soukromého zemědělce Miloše Macka by si výrobci mléka měli projít podobnými problémy jako chovatelé prasat a situace na trhu s mlékem by se určitě zlepšila sama. „Jestliže je mléka nadbytek, musí se vyrábět méně a nikoliv uměle upravovat trh různými vývozními subvencemi, které zaplatí daňoví poplatníci. Podíváme-li se zpět, byli to právě výrobci mléka, kteří mohli v předchozích letech investovat, a nyní, když je půl roku horší cena, už se vymýšlejí katastrofické scénáře. A požadují podle mého názoru zcela nesystémové dotace, které mnoho neřeší, jen se koule nadvýroby bude valit před námi dál,“ namítá. Sám se setkal s podobnými problémy. Když si jako chovatel prasat postavil novou výkrmnu a pronajal porodnu, ceny vepřového se zhroutily na 23 korun za kilogram. „Neslyšel jsem ani slovo o nějaké podpoře chovatelům prasat, i když by to v té době mnozí potřebovali,“ upozornil. Odstrašující příklad – chov prasat Právě chov prasat je pro chovatele skotu odstrašujícím příkladem. „Když stát nenajde formu, jak producentům mléka pomoci, dopadneme jako chovatelé prasat,“ varuje Zdeněk Houška z Mlékařského hospodářského družstva Jih. Před vstupem do Evropské unie se v Česku vyprodukovalo 580 tisíc tun vepřového masa, což představovalo soběstačnost 129 procent, pak se produkce snižovala. Když v Česku skončí živočišná výroba, už se podle něj nikdy nevrátí. „Budeme závislí na dovozech a vyšších cenách,“ dodává Houška. „Ve výrobě vepřového jsme byli soběstační, dnes musíme čtyřicet procent dovážet. Vepřové koupíme jinde, ale draze,“ varuje předseda Svazu chovatelů prasat Jaroslav Hojda. Podle Českého statistického úřadu klesly počty prasat v tuzemsku skoro o dvacet procent. Farmáři dnes chovají něco přes 2,1 milionu kusů, což je nejmenší číslo za posledních šedesát let. Důvodem byly nízké výkupní ceny, které vedly k velkým finančním ztrátám chovatelů prasat. „Když klesla před rokem a půl cena u prasat, neuspěli jsme se žádostí o pomoc. Teď máme polovinu stavu, než jsme měli před deseti lety,“ říká. Unie na chov prasat na rozdíl od chovu skotu neposkytuje přímé dotace. Peníze je možné získat jen na investice. „Ale vlády okolních zemí našly nějaký způsob, jak chovu prasat pomoci. Naše ministerstvo však prohlásilo, že nepůjde nad rámec společné politiky,“ kritizuje ředitel Svazu chovatelů prasat Jan Stibal. Připouští, že chovatelé skotu jsou v jiné situaci. „Mohou vyvinout větší tlak, protože produkci mléka se věnuje více zemědělských podniků než chovu prasat.“ Krize v chovu prasat trvá podle předsedy Jaroslava Hojdy už 29. měsíc. „Do zemědělství jde peněz dost, ale špatně se rozdělují. Dotace jsou nastaveny tak, aby zemědělci neprodukovali a brali peníze,“ tvrdí. Zemědělci dostávají podporu 11 000 korun na hektar půdy. „Kdo nic nevyrábí, peníze mu zůstanou. Ale kdo něco produkuje, už má náklady a kumuluje ztrátu,“ říká Hojda. Pokud v Česku skončí živočišná výroba, dramaticky podle něj klesne zaměstnanost na venkově. „Zaměstnanost na venkově je tvořena živočišnou, nikoliv rostlinnou výrobou,“ uvádí Hojda. „Když se vloni snížily stavy prasat o 20 procent, na trhu zůstalo 800 tun obilí, které nikdo nekoupí,“ dodává. A práci pak ztratí i další – ve zpracovatelských podnicích a navazujících službách. Ale je situace skutečně tak katastrofální? Někteří zemědělci to vidí méně černě. „Problémů bylo víc než dost, ale všechno zlé je pro něco dobré. Řada výrobců skončila a jatka začala mít nedostatek prasat. Sama teď volají a smlouvají dodávky na dlouhou dobu dopředu. Ceny závratně nerostou, ale jsou na úrovni rentability. Alespoň zatím,“ říká chovatel prasat Miloš Macek. Sami představitelé Svazu chovatelů prasat připouštějí, že výkrm prasat lze obnovit poměrně rychle. „Složitější je to u chovných prasnic, to je otázka roční investice,“ míní Jaroslav Hojda. Farmáři upozorňují, že v produkčně významných zemích Unie výroba vepřového masa roste. Například ve Španělsku a Německu. „Do světových sítí agrobyznysu vepřového masa se velmi významně zapojuje i Polsko,“ uvádí Veleba. Proč by se nemohli uplatnit i čeští zemědělci? V případě chovu skotu by však obnova stád byla mnohem delší a složitější. Podle zemědělců by likvidace stád dojených krav byla dokonce procesem nevratným. Od vstupu do EU jsou zemědělci ziskoví**
Zemědělci svádějí těžkou situaci na Evropskou unii. „Uplynulo necelých pět let od našeho vstupu do Evropské unie. Od vstupu, který jsme my, čeští zemědělci, podpořili. Ale se zlou jsme se potázali. Netušili jsme tenkrát, co s námi udělají podmínky, které podepsal tehdejší premiér Špidla,“ hřímal na demonstraci v Praze šéf Agrární komory Jan Veleba. „Z cukrovarnické velmoci jsme se stali dovozovou zemí. Z našich polí zmizel len, brambor pěstujeme takřka polovinu. Stejné to je se zeleninou a ovocem. Naše stáje se vyprazdňují, po pádu prasat jsme na počátku pádu klíčového oboru agrární soustavy – dojného skotu. Zásadním a hlavním důvodem pozvolného odumírání českého zemědělství jsou dramaticky rozdílné podmínky, za kterých hospodaříme my a za kterých hospodaří naši kolegové ve staré patnáctce,“ obracel se na nespokojené účastníky demonstrace.
Ale uškodil opravdu vstup Česka do Evropské unie českým zemědělcům? Čísla hovoří o něčem jiném. Od vstupu vykazuje české zemědělství zisk. V roce 2004 činil kladný výsledek téměř devět miliard korun, v roce 2005 to bylo 7,6 miliardy, v roce 2006 sedm miliard a předloni rekordních 13,7 miliardy korun. A v loňském roce, kdy už se začaly projevovat dopady krize, vydělali čeští farmáři téměř deset miliard. Přitom v období před vstupem do Evropské unie bylo zemědělství převážně ztrátové.
