Protesty ublížených

Apriorní představa, že akademici jsou andělé a byznysmeni lumpové, je scestná

Tak nám vláda vlítla – zatím jen tezovitě – do vysokého školství. To to trvalo! Výhrady má kdekdo. A je to dobře. Diskutujme, není to ještě zákon. Něco se ale začíná dít. Brzy uvidíme, zda voliči, kteří nesnesli třicetikorunové poplatky, zvládnou tisícové školné – byť jej autoři Bílé knihy nazývají odloženým a plánují až od roku 2014.
Jednou z kritik reforem je otázka autonomie škol. Bude seshora, rozuměj z MŠMT, tlačena škola ke zdi? Zatáhnou ji podnikatelé a „stakeholders“ ze správních rad do mravního marasmu? Možná jo, snad ne. Ale některé argumenty mne rozesmívají. Apriorní představa, že akademici jsou andělé a byznysmeni lumpové, je scestná. Mnozí děkani – a to i na věhlasných institutech – šibují penězi tak, že by se lecjaký lobbista divil… Příkladů, kdy na VŠ přežívají lidé, kteří by nemohli pracovat ani na dráze, znám bezpočet. V čem je chyba? Asi ve vedení, v lidech. Bez dozoru z onoho vnějšího prostředí. Nevím, zda právě školné pomůže tlačit na kvalitu, ale studující „klienti“ by si už flákače neměli nechat líbit.
Ano, reformy nahrávají těm, kteří uplatní své bádání: tedy technickým školám. Jinak se shánějí peníze lidem z ČVUT na výzkum motoru, jinak slavistům z FF UK. To musí vláda řešit; impakty nejsou samospásné, a proto se uměleckým a společenským oborům má dostat „zvláštní podpory“. Ale možná je i na čase popřemýšlet nad tím, zda na VŠCHT nebo VUT nejsou lidé opravdu, až se to bojím říci, schopnější. Hm? Humanitních pseudooborů, které vystuduje kterákoliv teta z drůbežárny, kvaltem přibývá. Jistě, obecné vzdělanosti – filozofie, historie, uměnověd – je třeba. Proč ale na těchto školách existuje tak malá soutěživost? Proč odtud ti nejšikovnější doktorandi utíkají? Věřte, není to jen o penězích. Vemte si „peďák“, kde se i dnes učí z meotaru. Chybí bič, který by tohle rozhýbal. Sem s ním! Ono se totiž z historie, ani té, která se píše od roku 1348, žít nedá… Ubrečených docentů, kteří nemají monografii a jejichž citace z třeskoprského věstníku je stará pět let, jsou kvanta. Co víc: jen pro tu „docenturu“, získanou kdysi kdesi jaksi, se stávají létavými věrozvěsty pro regionální univerzity. A takoví patřívají k těm, již pláčí nad svou „almužnou“, byť nejsou v úřadě ani v konzultačních hodinách. Ti pilní, kteří přednášejí, píší, překládají a stihnou i popularizaci, ti ani nekvíknou. Mezi oběma typy pedagogů by měl být učiněn rozdíl. Individuální smlouvy? Jistěže. Skvělému sto tisíc, špatnému prd.
Kdyby jen tomuhle vyšla reforma vstříc, bude líp. Vznikne kupa přehmatů, nedodělků, chyb. Nechci se Topolánkovy vlády zastávat, tohle měla udělat jakákoliv vláda. Už dávno. Ovšemže je tu opět nachystána ČSSD k ráně a křičí: „Školné ne. Ale reformy chceme, tyhle jsou pomalé.“ Fňuk. Reforma je nutná. Školné taky, a říkejte si, co chcete, jednoho dne bude zavedeno. Možná se o to postarají sami socialisté, až doplují tam, kde budou plácat veslem o kamení. To už ale bude „vzdělanostní společnost“ na jiném břehu.