AGROOBCHOD Agrární komora na tento týden ohlásila protestní akci namířenou proti dovozům vepřového masa z Rakouska. Podle Potravinářské komory však problémy agroobchodu nevyřeší, naopak může poškodit tuzemské výrobce potravin. Schodek zahraničního agroobchodu se loni vyšplhal na historických téměř 33 miliard korun.
AGROOBCHOD Agrární komora na tento týden ohlásila protestní akci namířenou proti dovozům vepřového masa z Rakouska. Podle Potravinářské komory však problémy agroobchodu nevyřeší, naopak může poškodit tuzemské výrobce potravin.
Schodek zahraničního agroobchodu se loni vyšplhal na historických téměř 33 miliard korun. Zemědělcům se rostoucí dovozy pochopitelně nelíbí, neboť sami mají problémy s odbytem. Například na tento týden Agrární komora přichystala protestní akci proti dovozu vepřového z Rakouska.
Ovšem daleko horší než samotná výše deficitu agroobchodu je jeho struktura. Zatímco z České republiky se stále více vyvážejí zemědělské suroviny, ze zahraničí přicházejí hotové potravinářské výrobky, tedy produkty s vyšší přidanou hodnotou. To je ovšem stav příslušející spíše rozvojovým zemím, které se od vyspělých liší mimo jiné tím, že přidanou hodnotu nedokáží konkurenceschopným způsobem vytvořit.
VEN ANO, ZPÁTKY UŽ NE!
Nejvíce paradoxní je, že potraviny ze zahraničí jsou nezřídka vyrobeny právě z tuzemských surovin. To je podle jednatele společnosti Spar Martina Hrušky i případ zvýšených dovozů masných výrobků z Rakouska. Jak přitom vyplývá z údajů Českého statistického úřadu, obdobný princip zdaleka neplatí jen v masozpracujím průmyslu. Zemědělci také s vidinou lepších cen vyvážejí jako surovinu mléko, obilí nebo řepku.
Poněkud podivně tak vyznívají snahy Agrární komory o ochranu tuzemských producentů: Když sami zemědělci tuzemským zpracovatelům suroviny vyvezou k jejich zahraniční konkurenci, tak je vše v pořádku. Ovšem tok opačným směrem hodlají zablokovat.
Podle ředitele Potravinářské komory Miroslava Koberny komora zájmy tuzemských potravinářů fakticky nehájí. Zhruba 80 procent zpracovatelských potravinářských kapacit totiž sdružuje právě tato komora a na blokády má zcela jiný názor.
GANDALOVIČ HLEDÁ, HLEDÁ A HLEDÁ
Podle ministra zemědělství Petra Gandaloviče nelze zpochybnit právo českých chovatelů protestovat proti dovozům vepřového masa, které jim působí problémy na domácím trhu. „Přesto chci znovu opakovat, že řešení vidím v jednání. Jsem si dobře vědom, že dialog nebude jednoduchý a že řešení problémů spojených s dodržováním fair pravidel na trhu neskončí po jedné debatě. Ale je třeba s tím začít. Nemyslím si, že ultimativní akce přispějí k nalezení východiska,“ říká ministr.
Také prezident Potravinářské komory Jaroslav Camplík s protesty Agrární komory nesouhlasí. „Podporujeme postoj ministra Gandaloviče. Sedněme si a jednejme, pojďme hledat nějaká řešení vedoucí třeba k podpoře vývozu nebo kontroly kvality zahraniční produkce prodávané u nás v obchodních řetězcích. Pokud přistoupíme ke konfrontaci, může se stát, že někteří obchodníci přistoupí ke stažení dalších našich výrobků z prodeje, aby nám dokázali svou převahu. Nevím, zdali takováto válka s partnerem, který má všechny podmínky k demonstraci své síly, je skutečně nejšťastnějším řešením. Samozřejmě nebráníme nikomu, aby si zvolil formu protestu,“ konstatuje prezident komory.
Jednání o tom, jak posílit postavení tuzemských výrobců potravin, přitom již skutečně nastala. První z nich proběhlo ve středu minulého týden. Ilustrativní je, že v původním seznamu pozvaných organizací úředníci ministerstva zemědělství na představitele Potravinářské komory zapomněli.
LEHCE ZAVÁNÍ, ALE JE „ČERSTVÉ“
Zástupci řetězců přitom shodně již delší dobu tvrdí, že jejich základní strategií není zlikvidovat tuzemské zemědělce a zpracovatele, ale nabídnout svým zákazníkům dostatečnou kvalitu za odpovídající cenu. Ne vždy to ale platí. Státní dozorové orgány často odhalí u zahraničního zboží závady, jako tomu bylo u znečištěných polských vajec nebo belgického „čerstvého másla,“ které se „čerstvé“ vzhledem k době výroby vůbec nesmělo nazývat.
Přesto je pozice tuzemských výrobců potravin obtížná, například při plnění objemových požadavků dodávaných výrobků. Zejména masokombináty, ale i třeba mlékárny jsou na plošné vykrytí dodávek příliš malé a na trhu je jich příliš mnoho. Tím si vzájemně zbytečně konkurují, do integrace se jim ale nechce. Naposledy prezentoval myšlenku konsolidace v mlékárenském průmyslu v loňském roce generální ředitel Madety Milan Teplý. Ovšem nedočkal se ani náznaku pochopení.
Rezervy jsou ale i v kvalitě. Klasickým případem je hovězí. To se v Česku stále dodává do obchodních sítí jen několik dní po porážce zvířat. Avšak z kulinářského a zdravotního hlediska je vhodnější jej zpracovávat a konzumovat až po nejméně týdenním procesu zrání.
ZAMEŤTE SI PŘED CHLÍVEM Také zemědělci by si měli trochu zamést před vlastním prahem, zejména co se týče efektivity své produkce. Například chovatele prasat, kteří jsou podle Agrární komory díky dovozům „existenčně ohroženi“, zřejmě vůbec nezajímá, že počet selat odchovaných na prasnici je v Česku o deset procent nižší než v zemích Unie. To má negativní vliv na ekonomiku produkce. Podobně váha jatečných zvířat v Česku dosahuje až 139 kilogramů, ačkoli v hmotnostních kategoriích nad 90 kilogramů klesá efektivita výkrmu.
Kromě toho prodávají zemědělci většinou celá zvířata, případně jejich části v celku, což ale neumožňuje dostatečně efektivní zhodnocení jednotlivých partií. Také proto má podle Eurostatu index čisté přidané hodnoty na pracovníka v zemědělství v Česku hodnotu 35, ačkoli průměr Unie je 100. Například v Rakousku tento index činí 117, Německu 130, v Británii 220 či v Dánsku 241. Pokud zemědělci hovoří o výrazném propadu produkce vepřového díky nárůstu dovozů, pak je třeba uvést, že loni se výroba meziročně snížila jen o 0,4 procenta.
