Všechno zlé je k něčemu dobré. A výjimkou nebude ani světová hospodářská krize. Američany, kteří na ni zadělali, vyhání z restaurací a vrací do domácích kuchyní. Už nejenom k mikrovlnné troubě, donedávna většinou nejvytíženější kuchyňské výbavě, ale rovnou ke sporákům. Pro někoho krok zpátky, pro jiného prozření. Než bleskově ohřívat dražší „hotovky“ je ekonomičtější uvařit oběd z nakoupených surovin. Zatímco průmysloví výrobci uniformních polotovarů, chlazených a mražených jídel přicházejí o byznys, prodlužují se řady stoupenců filozofie slow food. Jen obrazně, mnoho lidí o světovém hnutí ani neslyšelo a na chuť mu přicházejí nevědomky a po krůčcích. Někteří konzumenti prostě jen dorůstají k tomu, že nejde o to, rychle se „nafutrovat“, ale najít si během dne čas na kvalitní jídlo a pití. Zatím jen někteří.
Zatímco lidé vymýšlejí stále vyspělejší high-tech technologie a ovládají kdeco, učí se na druhé straně znovu to nejzákladnější. Učí se jíst, lépe řečeno, dobře jíst. Právě teď je vhodná doba uvědomit si, kam jsme se nechali ve stravování dohnat. Když už nemáme možnost uniknout před globální hospodářskou krizí, proč se alespoň nevzepřít globalizaci na talíři. To ještě neznamená, že z Domácí kuchařky Magdalény Dobromily Rettigové se stane povinná četba, zryjeme anglické trávníky kolem domů, abychom si vypěstovali čerstvou mrkev a květák nebo že si budeme ortodoxně odpírat cokoli dovezené z jiného konce světa, notabene když v našich zeměpisných šířkách dobrý pomeranč či ústřice prostě neumíme.
Veletrh o chuti
Je-li skutečně zákazník pánem, právě on může narušit zvrácenost dnešního světa, ve kterém jsou mnohé potraviny dopravené z druhého konce světa levnější než místní. Ale za jakou cenu. Minimálně v ní platíme naprostou rezignaci na čerstvost. Jenže ani preference domácích potravin ještě neznamená, že si dopřáváme delikatesy. Máme však na výběr. Když někomu chutná mléčná břečka pospojovaná škrobem, ať si klidně kupuje jogurt light. Má ale smysl utrácet víc za léky a doplňky stravy než za kvalitní potraviny? Nejsme přece tak bohatí, abychom si kupovali levné věci, což by mělo platit také u jídla.
Pravé milovníky jídla již přestalo bavit průmyslové „rychleji, lépe, levněji“ a stalo se jim bližší motto slow foodu „dobré, čerstvé, férové“. Uvědomělé stravování má už dokonce svůj veletrh, jeho třetí ročník se uskuteční v dubnu v německém Stuttgartu. Na loňském „trhu dobré chuti“ se podílely tři stovky vystavovatelů, jejichž regionální nešizené speciality přilákaly kolem osmdesáti tisíc návštěvníků. Bylo to úplné šílenství, svěřil se berlínský řezník Herman Exter, který bioklobásky a biosalámy vyprodal hned první den a na další doplňoval stánek narychlo vyrobeným čerstvým zbožím. A podobně na tom byli i ostatní poctiví potravinářští „řemeslníci“.
Kde anonymita vede
Ve Stuttgartu budou letos poprvé také čeští výrobci. „Máme velkou šanci prezentovat na veletrhu naše výrobky. České pivovarnictví a vinařství udělalo velký krok kupředu. Problém je ale v Čechách sehnat například kvalitní masné výrobky,“ tvrdí Igor Holub z organizace Slow Food Prague, která spolu s Česko-německou obchodní a průmyslovou komorou zajišťuje účast tuzemských producentů na veletrhu. Slow food, který se snaží do uspěchaného světa navrátit kulturu stravování a stolování, to má v Česku obecně těžší než třeba v Itálii, Rakousku či Německu. Bolševikem přesekané kořeny se po listopadu 89 obnovily jen částečně. Co napravovaly restituce a nadšení oživit rodinné tradice, z druhé strany se snažili likvidovat neúprosní byrokrati vyzbrojení velepřísnými hygienickými předpisy. Často jimi zadupali snahy sedláků dělat něco originálního z jinak tuctové zemědělské produkce. A tak jinde běžný prodej ze dvora, neboli přímo na statku, je v Česku stále spíše exotikou, zatímco průmyslové zemědělství chrlí přebytky anonymní masové produkce, zpracovávané ve fabrikách a prodávané v obřích marketech. V přežívajícím postsocialistickém prostředí se těžko hledá pouto na farmáře, ke kterému bychom si pravidelně jezdili pro skvělé sýry, opravdové jogurty nebo nejčerstvější zeleninu. A co tržiště, na nichž zelináři a ovocnáři v okolních zemích běžně prodávají své výpěstky? Jsou v Česku hudbou minulosti nebo ještě někdy budoucnosti?
Víno na míru
V Německu prodal své první víno a shodou okolností ho nabídne také na stuttgartském veletrhu slow foodu. Zdeněk Balga, majitel moravského vinařství CROY wine & design manufacture, ctí zásady „pomalého stravování“, které lze jistě aplikovat i ve víně. „Žiji moderně, ale vážím si historie. Neznásilňuji víno moderními technologiemi, úplně se jim ovšem nevyhýbám,“ říká vinař, který svým způsobem přeskočil do budoucnosti. Chtěli byste pít víno, ve kterém se prolíná vaše osobnost? Myslíte si, že by vám bílé či červené zrcadlící vaše dobré i špatné vlastnosti chutnalo? Nejlépe vyzkoušet. Kolekce vín na míru jednotlivce není futurologický vinařský koncept, ale ani běžná nabídka vinařů. Společnost CROY přichází s ambicí dodat exkluzivní osobní prezenty formou individuálních vinných partií. Nejprve si o vás něco zjistí, k tomu přidá trochu vědy z osobnostní typologie, psychologie a astrologie a vše přetaví do konceptu, s jehož pomocí sestaví kolekci vín, která obsahuje odrůdy vykazující vlastnosti blízké vašemu charakteru.
Myšlenku slow foodu naplňuje CROY i bezprostředním kontaktem se zákazníkem. „V obchodu naše víno není k dostání, na objednávku ho dodáváme přímo firmám nebo jednotlivcům,“ uvádí Balga. Jeho odrůdová vína a vlastní cuvée si objednávají advokátní kanceláře, poradenské firmy a různé zahraniční společnosti. Na lahve s vinětou CROY nenarazíte ani v gastronomii. „Do budoucna bychom tam chtěli být. Možná sebevědomě si ale chceme vybírat restaurace, které se hodí k našemu vínu, na rozdíl od běžného trendu, kdy je vinař odkázán na to, kdo si od něj víno koupí,“ vysvětluje. Sloganem „každý máme svůj CROY“ by se dala vyjádřit myšlenka vinařství léta usazeného v jihomoravském Podluží. „Každý máme typické rysy, dovednosti, každý se nějak obléká. S původním krojem jsme se postavili na rozhraní mezi historii a současnost,“ otevírá Zdeněk Balga originalitu svého CROY. Snaží se balancovat mezi historickým a moderním způsobem života. A o tom může být i budoucnost kvalitnějšího stravování.
BOX:
O co se snaží Slow Food
Naučit vážit si kultury stolu.
Chránit a vychutnávat místní produkty, které by mohly zaniknout na úkor mezinárodní standardizace potravinářských výrobků.
Vytvořit paralelu ke globální subkultuře fast foodu a k průmyslové výrobě potravin.
Podporovat čistotu – výrobu potravin a vaření jídel bez použití škodlivých aditiv.
Podporovat využití dostupných domácích produktů na úkor dovážených. Pokud jdou vypěstovat u nás,
prosazovat co nejkratší obchodní řetězec.
Oživit vzpomínky na rajčata ze zahrádky, která měla chuť, na kotlety, které voněly po vepřovém, na chleba, z něhož byly cítit kvasnice.
Udržet tradiční recepty.
