STÁT DRŽÍ V OKD 46PROCENTNÍ PODÍL, KTERÝ MU ALE NEDÁVÁ TAKŘKA ŽÁDNÉ MOŽNOSTI JAK HOSPODAŘENÍ FIRMY OVLÁDAT. JEDEN Z VYSOCE POSTAVENÝCH ÚŘEDNÍKŮ MPO PŘIZNÁVÁ: "V TÉTO POZICI BY MĚLO BÝT ZÁJMEM STÁTU ZA VÝHODNÝCH PODMÍNEK PODÍL PRODAT, PROTOŽE STÁT JAKO MINORITNÍ AKCIONÁŘ PŘÍLIŠ VÝHOD NEMÁ.
Ostravsko-karvinské doly dlouhodobě potřebují pomoc státu. Zároveň s ním bojují.
DÁ SE ŘÍCT, ŽE NEMÁ VŮBEC ŽÁDNÉ.“ ROLE STÁTU JE UŽ PO NĚKOLIK LET ZCELA JASNÁ. MÁ JEN JEDEN ÚKOL: PLATIT.
Před poslední valnou hromadou OKD letos v červnu sice úředníci z Fondu národního majetku tvrdili, že se budou snažit po roční pauze vrátit do dozorčí rady, ale nakonec od tohoto kroku upustili. (Tato valná hromada vejde také do českých dějin jako jedna z nejpřísněji střežených. To proto, že údajně vedení OKD kdosi vyhrožoval narušením průběhu valné hromady.) Ztráta pozic FNM v dozorčí radě byla odvetou za záměr státu prodat jeho podíl nizozemské firmě LNM Holdings. Karbon invest jako majoritní vlastník OKD nabídl za minoritní podíl státu ve společnosti zhruba miliardu korun. Na počátku letošního roku však bývalý ministr průmyslu Jiří Rusnok oznámil, že v případě prodeje státního podílu by očekával větší výnos, kolem jedné a půl miliardy. OKD podle vyjádření jejich zástupců v médiích by o minoritní podíl zase tak nestály, kdyby se nebály toho, že ho koupí jiné firmy, které jsou jejich konkurenty na evropských trzích. Do konce října má vláda dostat ke zvážení postup, jak se státním podílem ve firmě naložit. Ministerstvo průmyslu zatím trvá na stejné prodejní ceně jako za Rusnokovy éry a chce se podílu v OKD co nejdříve zbavit. Ministerští úředníci předpokládají, že stát z OKD odejde do vstupu země do Evropské unie v polovině příštího roku.
HRÁTKY SE STÁTEM II. - SOKOLOVSKÁ UHELNÁ
Karbon invest si hraje se státem nejen v Ostravsko-karvinských dolech. Firma Metalimex z jeho skupiny je už po několik let minoritním akcionářem Sokolovské uhelné. Drží 36 % akcií a v jejich chystané privatizaci chce i zbytek. Vztahy Metalimexu a ostatních akcionářů Sokolovské uhelné jsou ale už několik let napjaté. Vzájemně se napadají z nehospodárných investic či nesplacených dluhů. Nápad, že by se vyměnily podíly státu v OKD za podíl Metalimexu v Sokolovské uhelné zástupci Karbon investu nepodporují. Škleb na tvářích jim vyvolává představa, že by byla Sokolovská uhelná privatizována současnými manažery firmy. O tuto variantu se už na severu Čech jednou pokusili. Záměr zakončil svoji pouť státními úřady až v předsednictvu vlády, kde neuspěl. Z období, kdy se řešil, také vycházejí nepříliš dobré vztahy ostravských bossů Viktora Koláčka a Petra Otavy se zemanovskou částí ČSSD. V časopisu Euro letos v červnu Otava manažerskou privatizaci Sokolovské uhelné znovu ostře napadl: „V Česku existují i takové státní manažerské struktury, které reagují na pokus o jakouli doprivatizaci formou, jako když malému dítěti berete hračku. Oni se k tomu vůbec nestaví jako správci majetku akcionářů, ale tak, jako že firma je prostě jejich a že si s ní mohou dělat, co chtějí. Někteří manažeři státních firem vytvářejí vlastní lobbingové struktury za peníze státní firmy.“
KARBON INCEST
Je však nutné zmínit, že Viktor Koláček s Petrem Otavou a jejich způsob ovládnutí OKD byl také svým způsobem manažerskou privatizací. Ta jim samozřejmě nevadila. Proces ovládnutí OKD Otavou a Koláčkem je navíc jedním z typických příkladů, jak zvláštně se u nás privatizoval a privatizuje státní majetek. Podle tradičního schématu, na který jsme si už za ta léta mohli zvyknout, ale nikoli se s ním smířit, stát přišel o vše, co v privatizované firmě, v tomto případě v OKD, mohl mít - peníze a vliv. K firmě se dostali tak, že stát v roce 1997 dostatečně neochránil svoji pozici v OKD a nechal firmu Eurobrokers nakoupit akcie společnosti pro Stanislava Prose. Ten se v OKD objevil jako majoritní vlastník v polovině roku 1998. Spolu s ním se do představenstva firmy dostal i Vladislav Schrom, který byl v té době místopředsedou ČSSD. Stanislav Pros později přenechal následujícím scénářem firmu Koláčkovi s Otavou (viz Profit 24/2003). OKD nejdříve, podle informací pořadu Klekánice České televize, koupily za téměř 4 miliardy korun firmu K. O. P. Koláčka, Otavy a jejich dalšího společníka Przybyly. Z této společnosti putovaly peníze nazpátek do OKD. Za ně získali Koláček a spol. nejen svoje K. O. P., ale i vliv na fungování OKD. Petr Otava pro časopis Euro tento scénář nestandardního ovládnutí OKD odmítl: „Nechali jsme ocenit majetek K. O. P. dvěma renomovanými poradenskými firmami aza tu cenu jsme firmu prodali. Rozhodně jsme nestáli na počátku divoké privatizace OKD.“ Policie sice „akci OKD“ Koláčka a Otavy už několikrát šetřila, ale bez výsledku. Další pátrání se rozjelo poté, co v pořadu Klekánice odvysílali zmíněnou reportáž o převodech peněz. (Podle informací Profitu hodnotu K. O. P. oceňoval Ernst and Young, výše ocenění je však vázána dohodou o mlčenlivosti. Ostatně veškeré smlouvy, které souvisejí s ovládnutím OKD, jsou téměř nedostupné. Viktor Koláček chtěl údajně jejich vyzrazení potrestat pokutou až půl miliardy korun.) Na nákup K. O. P. si vzaly OKD střednědobý úvěr od IPB ve výši 2,525 miliardy, který měl být splacen do 30. září 2000. V prosinci 1998 OKD odeslaly bance první splátku, zhruba jednu miliardu, kterou získaly prodejem akcií Moravskoslezských tepláren a Tepláren Karviná. Z tohoto prodeje měly OKD podle dostupných informací zisk 1,7 miliardy korun. Otec české formy privatizace Tomáš Ježek nazval způsob ovládnutí OKD kapitálovým incestem. Bez zajímavosti není ani to, že operace směřující k ovládnutí OKD probíhaly za účasti makléřské firmy Atlanta Safe, ve které figuruje známý předlistopadový vůdce SSM Martin Ulčák. Ten byl jeden čas i kolegou Petra Otavy v představenstvu Metalimexu. Jenže posléze se Ulčák těžce nepohodl s Koláčkem a Otavou. Jejich sporem se musel zabývat i soud. V souvislosti s odvysílám reportáží o OKD v Klekánici Petr Otava v rozhovoru pro týdeník Euro uvedl, že firma se stala předmětem vydírání. OKD měly být kýmsi osloveny, že když zaplatí řádově desítky milionů korun, budou reportáže staženy z vysílání. Proto se údajně připravovaly i žaloby na Českou televizi. Mluvčí OKD Radek Chalupa po třech měsících od tohoto Otavova ostrého prohlášení, na otázku, jak pokračuje příprava právních kroků proti televizi, uvedl: „Bez komentáře.“
EKOLOGIE A DÁVKY
Podle plánů OKD z března 1999, které má Profit k dispozici, si vyžádají útlumové a likvidační práce na dolech Ostrava, Paskov, Lazy, Darkov, Frenštát a Československé armády od roku 2000 do roku 2007 celkem téměř deset miliard korun ze státního rozpočtu. Tyto dosud nepublikované představy OKD ukazují, jakou roli státu Koláček s Otavou přisuzují. Stát by podle nich jednoduše řečeno platil i na činných dolech likvidace a útlumové práce a Karbon invest by na nich vydělával peníze těžbou uhlí. Vize OKD šly v roce 1999 tak daleko, že by stát postupně přebíral doly, které by firma vytěžila a už by se na nich nedalo nic vydělat. Tento nápad OKD by měl samozřejmě za následek to, že by se ozvaly i jiné firmy, že potřebují pomoc od státu s likvidačními pracemi. A je jedno, zda by šlo o vysoké pece, koksovny, doly nebo cokoli jiného. Nápad OKD zahnat stát do kouta překvapivě podráždil i tehdejšího ministra průmyslu Miroslava Grégra, který byl jinak vůči průmyslu více než štědrý. Rozpory o vymezení státní odpovědnosti za staré zátěže z důlní činnosti, které měl v letech 1999 a 2000 Grégr sOKD, ho dokonce přivedly k podání trestního oznámení na vedení OKD. Podle textu oznámení Grégr OKD podezříval, že čerpají vysoké úvěry a získané peníze pak údajně převádí na konta mimo kontrolu OKD. Grégr přitom byl, podle dostupných informací, blízkým přítelem jednoho z manažerů Tchasu, firmy, která se věnuje obchodu s uhlím, a která je s OKD úzce propojena. Podle zápisu zjednání s další firmou, který máme k dispozici, Václav Daněk z Tchasu řekl, že Grégr u něj při návštěvách Ostravska spává. Sám exministr takto blízké přátelství s někým z okolí Koláčka a Otavy odmítl. Utlumené, tedy už vytěžené části OKD se od loňského ledna koncentrovaly v Dolu Odra, který byl posléze za jednu korunu prodán státnímu podniku Diamo. Do společnosti Důl Odra předtím byly zahrnuty veškeré lokality, kde se už skončilo s jakoukoli těžbou. Ukončení útlumu v Odře se očekává někdy kolem roku 2015. Ostatní lokality jako je Důl Darkov, Důl Čs. armády a Paskov by měly být utlumeny do roku 2005. Následky důlní činnosti likviduje mj. dceřinná firma společnosti OKD Rekultivace. Ta měla v loňském roce tržby přes miliardu korun. Jen za loňský rok měla zisk více než třicet milionů. Největším kšeftem je pro firmu sanace koksovny Karolina, kterou kdysi postavili přímo v centru Ostravy. Pozůstatky Karoliny se likvidují už od roku 1997 a práce je na nich až do roku 2005. Úpravy třicetihektarového pozemku si ze státní pokladny vyžádají téměř dvě miliardy korun. Po dekontaminaci má na místě bývalé koksovny vyrůst obrovské obchodní a sportovní centrum. Přestože se zatím ostravskému magistrátu nepřihlásil žádný konkrétní investor, počítá město podle své architektonické studie s tím, že by kromě obytných domů pro 3600 obyvatel tvořily toto nové městské centrum také administrativní budovy a obchody. Nemají prý chybět ani jezírka a prý se počítá i se zachováním průmyslových hal a větrací šachty jako dokladu historie města. Velkou zátěží pro státní rozpočet jsou mimo nákladů na útlum také sociálně zdravotní náklady na horníky, kteří z OKD odešli do roku 1992. To, kolik stát vyplatí, se dá odhadovat jen nepřesně. Podle informací ministerstva průmyslu a obchodu stát každoročně vydá 1,8 miliardy všem bývalým zaměstnancům podniků v uhelném a uranovém průmyslu. Z této sumy je největší část určena právě pro bývalé zaměstnance OKD. Ukončení výplat se očekává až někdy kolem roku 2030, protože dávky stát vyplácí do věku 65 let všem, kterým na ně vznikl nárok do roku 1992. Celkově vyplatil stát na útlum hornictví - tedy likvidaci šachet i sociálně zdravotní dávky horníkům - už dvacet miliard korun a odhaduje se, že dalších 25 miliard ho ještě bude stát.
Stanislav Pros, který byl po krátkou dobu spekulativním vlastníkem OKD, je zajímavou postavou. Začátkem 90. let, po návratu z Ruska, kde zastupoval Vítkovické stavby, začal obchodovat s perskými koberci. Ve svazcích StB ho lze nalézt jako trojnásobného agenta. Jeho firmu Prosper Trading si vybrala ostravská policie na rekonstrukci svého objektu v Masné ulici. Nejasnosti o úhradě stavebních prací však dovedly policii na jedné a Prosper Trading na straně druhé až k soudu. Absurdní je, že policie aktivity Prosper Tradingu několik let vyšetřovala.
Viktor Koláček vystudoval hornicko-geologickou fakultu Vysoké školy báňské v Ostravě. Hned po škole nastoupil do OKD, kde nejdříve pracoval jako vedoucí geomechanik na Dolu ČSM Stonava, kde byl později ředitelem. Ti, kdo se s ním potkali, ho charakterizují jako drsného vyjednavače, který neváhá říct ostřejší slovo, když je s něčím nespokojen.
