Americký hudební průmysl vytáhl do boje proti internetovým pirátům
Prostorná kancelář Caryho Shermana se nachází na konci dlouhé chodby zdobené zlatými a platinovými deskami. Mohla by sloužit také jako velvyslanectví Hollywoodu v hlavním městě Spojených států. Sluneční světlo dovnitř proudí velkými okny přes moderní soupravu pohodlných sedaček a kávových stolků. Na muže s celosvětovou pověstí padoucha, který žaluje lidi za stahování písniček z internetu, vypadá prezident Americké asociace nahrávacího průmyslu (RIAA – Recording Industry Association of America) pozoruhodně uvolněně. Má k tomu však dobrý důvod. “Při téhle kampani neimprovizujeme,“ prohlašuje. “Promysleli jsme si vše do detailů dříve, než jsme podali první žalobu.”
Promýšlení muselo dát hodně práce. Z čistě logistického hlediska je protipirátská kampaň nahrávacích studií tou nejsložitější a nejspornější v historii. Microsoft podniká razie v továrnách vyrábějících falešné kopie Windows. Televizní společnost DirectTV žaluje vlastníky pirátských dekodérů signálu. Terčem všech těchto kroků jsou však téměř výhradně hmotné předměty, existující v prostoru a čase. Hudební studia jako první zahájila masivní útok proti všem, kteří kradou nehmotné digitální vlastnictví po síti.
Těžko se tedy divit, že právnickou válku RIAA pečlivě sleduje téměř každý – umělci počínaje a bojovníky za občanská práva konče – o manažerech z oborů, které se potýkají s podobnými problémy, ani nemluvě. Tedy o manažerech filmových studií, knižních nakladatelství, výrobců počítačových her a softwaru, ale také firem, živících se prodejem dat a databází, jako jsou Reed Elsevier a skupina McGraw-Hill, vydavatel BusinessWeeku. Pokud se strategie hudebních producentů osvědčí, poslouží jako inspirace dalším. “I my máme značné problémy s kopírováním souborů,” přiznává Bob Kruger, viceprezident pro právní vymáhání v organizaci BSA (Business Software Alliance). “Na světě jsou desítky tisíc míst, kde se dá software sehnat zadarmo.“
Křížové tažení RIAA je pro Shermana triumfem. Jeho tým se musel nejprve vypořádat s řadou dosud neprobádaných právních, technických a s veřejnou reputací spojených problémů, aby pak komplexní a detailní řešení “prodal” svárlivému houfu manažerů hudebního průmyslu. Bývalý advokát a specialista na duševní vlastnictví však o podrobnostech kampaně diskutovat nechce, aby prý nenahrál protivníkům. Nehodlá ani zveřejnit jména právnických firem, poradců pro styk s veřejností a technických konzultantů, které RIAA najala. “Hackeři útočí na každého, kdo nám pomáhá,” stěžuje si.
Určité světlo na chystanou mobilizaci vrhly přes oficiální mlčení zdroje z hudebního průmyslu i odjinud. Plány kampaně začaly dostávat obrysy začátkem loňského léta, kdy lidé z RIAA začali sondovat, zda by se vyplatilo žalovat jednotlivé spotřebitele. Na pomoc si povolali advokáty z velké losangeleské kanceláře Mitchell Silberberg & Knupp, která se na zábavní průmysl specializuje.
Většina ředitelů studií se tehdy do pronásledování vlastních konzumentů nijak nehrnula. Pravda, klesající odbyt byl důvodem k panice, bylo jim však jasné, že žalobami si znepřátelí zákazníky. “Ne že by nám byl tvrdý soudní postup proti mysli,” hájí se David H. Johnson, hlavní právník u firmy Warner Brothers, která se z obřích značek připojila jako poslední. “Domnívali jsme se však, že jej lze použít pouze jako doplněk k atraktivnější alternativě.” Zavádění legální hudební služby na internetu bylo nakonec mnohem obtížnější, než se čekalo. Jedním z ožehavých problémů bylo například stanovení přiměřené sazby za měsíční předplatné, umožňující stáhnout neomezený počet skladeb.
Než však začala RIAA vláčet teenagery po soudech, zkusila problém vyřešit likvidací webových serverů, které pirátské výměny zprostředkovávaly. Právníkům se v červenci 2001 podařilo ukončit provoz známého serveru Napster, záhy však v jeho stopách kráčely další výměnné sítě, zejména Morpheus a Grokster, pečlivě navržené tak, aby se jim z právního hlediska nedalo nic vytknout. Studia druhou generaci pirátských serverů zažalovala předloni v říjnu a těšila se na stejný soudní verdikt. Federální soudce v Los Angeles ovšem letos 25. dubna rozhodl, že Morpheus a Grokster mohou fungovat dál. Znamenalo to, že hudební servery nelze zlikvidovat soudní cestou, a hudebnímu průmyslu zbývalo jediné: žalovat spotřebitele. “Bylo to slovo do pranice,” vzpomíná bývalá ředitelka RIAA Hilary Rosenová. “Studia jsou vysoce soutěživá a jejich manažeři ještě víc. Spousta z nich byla proti.” Přesto se po neočekávaném verdiktu ve prospěch Morphea vytvořil “dost slušný houf” těch, kdo žaloby proti uživatelům podporovali.
Průlomové rozhodnutí oznámila RIAA 25. června: uživatelé sdílející soubory půjdou před soud. Následujícího dne byli ohaři ve službách hudebních magnátů vypuštěni ze řetězu. Většinu z nich zcela nepoeticky tvořily webové vyhledávací roboty, pracující automaticky a non-stop. Studia jsou samozřejmě na detaily o metodách skoupá, zdroje z RIAA však prozradily, že roboty začaly pátráním po jménech nejpopulárnějších písniček – například Eminemova Lose Yourself – ve výměnných vyhledávačích typu Kazaa. Vzápětí získaly seznam stovek a často i tisíců lidí, kteří skladbu nabízeli.
Robot pak servery prohledal ve druhém kole – tentokrát na základě uživatelů ze seznamu, aby zjistil, co všechno tito lidé nabízejí. Nové metody paralelního porovnávání umožnily během několika týdnů analyzovat každého člena obří komunity, a to přesto, že jich byly k výměnným serverům připojeny miliony najednou. V mnoha případech komplikovaly vyhledání jmen ochranné bariéry (firewally), křížovým porovnáváním tisíců jednotlivých vyhledaných písní se však postupně podařilo získat důkazy. Posledním krokem bylo požádat poskytovatele připojení o reálné jméno a adresu provinilých uživatelů. Většina poskytovatelů nepříliš ochotně vyhověla. Pokud by žaloby uspěly, jejich neochota ještě vzroste.
RIAA ale nevytvářela jen obyčejný seznam skladeb, nabízených po webu, ale sbírala k nim i detaily. U řady skladeb ve formátu MP3, nabízených v síti Kazaa, se například dalo zjistit, odkud z webu pocházejí, jméno nabízejícího a software, s nímž byl soubor vytvořen. Vznikly tak drtivé důkazy proti těm uživatelům, kteří se hájili, že všechny písničky na svůj pevný disk legálně zkopírovali ze svých cédéček.
První žaloby padly 8. září. Obžalovaní lidé dostali soudní předvolání, s obsahem žaloby, seznamem skladeb, které měli nabízet jiným, a dvoustránkovým průvodním dopisem od právní kanceláře Mitchell Silberberg. “Porušování autorských práv je také zločinem, který má oběti,” stálo v dopise, který obdržel jeden z obžalovaných.
Jak se svěřili tři právníci postižených osob, RIAA zatím nabízí možnost mimosoudního vyrovnání za sumy od dvou do pěti tisíc dolarů. Kromě toho prý provinilci musejí podepsat závazek, že o dohodě zachovají mlčenlivost. Pouhé dva dny po podání žalob se už mimosoudně dohodlo deset lidí.
Jediným prvkem, který byl dořešen až po začátku soudní ofenzivy, byly patrně podmínky amnestie – kroku, který měl neutralizovat všeobecně obávanou negativní reakci veřejnosti. Každý, kdo nabízel načerno písničky, se může vyhnout odpovědnosti tím, že podepíše čestné prohlášení a přestane skladby stahovat. Cílem je donutit k poslušnosti masu uživatelů, kteří obsílku nedostali - právě o změnu jejich chování RIAA a Shermanovi jde. Jak to však dopadne, bude však dost možná ještě po léta ve hvězdách.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc
BusinessWeek
Překlad: Martin Janda, www.LangPal.com
