V příštím roce lze očekávat, že zahraniční obchod, průmysl a investice i nadále poženou hospodářství vzhůru a země zůstane na špici regionu. Česká ekonomika tak naváže na současný růst okolo pěti procent, který je doprovázen nízkou inflací.
Dobré časy bychom měli využít k postupné modernizaci sociálního modelu. Klíčové bude zejména vyřešení problému zdánlivé protichůdnosti pilířů udržitelného rozvoje – ekonomického, sociálního a environmentálního.
K pochopení významu rovnováhy těchto pilířů je možné nahlédnout do nedávno vládou schválené Situační zprávy ke Strategii udržitelného rozvoje. Zpráva monitoruje, jak si stojíme v jednotlivých ukazatelích, jak se daří zemi vypořádat se s požadavkem na zmíněnou rovnováhu.
Ekonomika.
Co se týče ekonomického pilíře, situace v České republice se zlepšuje. V letech 2000 až 2004 vzrostl HDP v průměru o 3,1 procenta ročně, v loňské roce zrychlil na 4,4 procenta. V současnosti roste ekonomika kolem pěti procent. Česká republika si tak v podílu HDP na obyvatele udržuje náskok, který si vytvořila po pádu komunistického režimu před ostatními zeměmi visegrádské čtyřky. Přibližovat se srovnatelným státům Evropské unie, jakými jsou Belgie, Švédsko či Rakousko, se však České republice daří až v posledních letech. Postupně, krok za krokem se mění pozice Česka v mezinárodním srovnání úrovně HDP na obyvatele v přepočtu dle parity kupní síly a nyní dosahujeme zhruba dvaasedmdesátiprocentní průměrné úrovně vyspělosti Evropské unie. Z nových zemí se k průměru životní úrovně unie dostaneme jako jedna z prvních.
Na ekonomickém růstu se podílí především vzestup investiční aktivity a export. V posledních pěti letech rostly výdaje na tvorbu hrubého fixního kapitálu v průměru o 5,5 procenta ročně. Spolu s HDP rostla i produktivita práce - v průměru o 2,6 procenta ročně. Loni dokonce o takřka pět procent.
To, co je třeba dále dělat pro vyšší růst, shrnuje Národní inovační politika, kterou schválila vláda. Je to konkrétní rozpracovaní jednoho z pilířů Strategie hospodářského růstu. Dokument si klade za cíl posílit výzkum a vývoj jako zdroj inovací, vytvořit funkční spolupráci veřejného a soukromého sektoru, zajistit lidské zdroje pro inovace a zefektivnit podporu státu vědě.
Do budoucna se dá očekávat, že základním kamenem ekonomiky zůstane v dlouhodobém horizontu průmysl. Sektor služeb ale bude postupně narůstat. Pro Českou republiku je to dobře, ve službách jsou relativně dobré platy, velké investice do vzdělání a zároveň sektor neznečišťuje životní prostředí.
Životní prostředí.
Oblast životního prostředí se také zlepšila. Ještě je ale stále před námi mnoho práce. Během posledních šesti let se významně zpomaluje pokles úrovně znečištění, v některých případech se zcela zastavil. Třeba ale emise kysličníku uhličitého se pohybují stále na vyšší úrovni, než je průměr evropské pětadvacítky. Problémem zůstává i energetická náročnost průmyslu, kde Česko dosahuje vyšších hodnot než je průměr v unii.
Na druhé straně Česká republika v některých oblastech zaznamenala zlepšení i v mezinárodním srovnání. Jde především o indikátory Spotřeba průmyslových hnojiv, Spotřeba pesticidů a Podíl ekologického zemědělství. Dobře si Česko vede i v oblasti materiálového využití odpadů. K trvalému růstu množství využitých odpadů z celkové produkce odpadů dochází neustále během posledních pěti let.
Pro budoucnost je důležitá podpora obnovitelných zdrojů energie, jako jsou například biopaliva, větší využití železniční a kombinované dopravy a celkové zvýšení energetické efektivity v průmyslu. To v konečném důsledku přispěje ke zvýšení kvality života lidí.
Pozitivní zprávou jak pro ekologii, tak i pro ekonomii je i nedávná dohodla Evropské unie o zákonu o registraci a povolování chemikálií. Ta vznikla na základě kompromisu mezi požadavky ochránců životního prostředí a zástupci průmyslu. V konečném znění se podařilo zmírnit administrativní a finanční zátěž pro podniky, zejména malé a střední. Zákon přinese rovněž spravedlivé zacházení s výrobci a dovozci. Bylo by totiž nešťastné, kdyby evropské firmy musely zákon dodržovat, a výrobky obsahující zakázané látky byly přitom dováženy ze třetích zemí.
Sociální pilíř.
Česká republika patří k zemím s nejnižší mírou chudoby v Evropě. Sociální systém s progresivním zdaněním výrazně vyrovnává nerovnosti v příjmech. Vývoj indikátoru, který do značné míry charakterizuje celkovou kvalitu života, Průměrná očekávaná délka života dlouhodobě stoupá. Novorozený chlapec má naději dožít se v průměru věku 72,5 roku, novorozená dívka 79 let. Mezi postkomunistickými zeměmi střední a východní Evropy zaujímáme tak druhé místo za Slovinskem.
Příznivou zprávou je, že v České republice je poměrně vysoká vzdělanost obyvatel. Indikátor Nejvyšší dosažené vzdělání, který vypovídá o kvalitě lidských zdrojů ve společnosti, a je tak jedním ze základních ukazatelů možného potenciálu státu, za posledních pět let nepoklesl pod úroveň devadesáti procent. V letech 1998 až 2004 se podíl obyvatel ve věku 20 až 24 let, kteří dosáhli alespoň vyššího sekundárního vzdělání, pohyboval v rozmezí 90,5 až 92,2 procenta, což je v mezinárodním srovnání nadprůměrná hodnota.
Dalším ukazatelem sociálního pilíře je například Míra zaměstnanosti starších pracovníků. Oproti Evropské unii je v Česku její výše nadprůměrná: 42,7 procenta starších občanů má práci. Dobrou zprávou také je, že růst míry zaměstnanosti je v Česku dlouhodobě rychlejší než v zemích evropské pětadvacítky. Samozřejmě zaměstnávání starší generace a dlouhodobá nezaměstnanost zůstává dále problémem. Je třeba proto zkvalitnit aktivní politiku zaměstnanosti. K dalšímu poklesu počtu lidí bez práce přispějí jistě i změny v daňové oblasti tím, že náklady firmy na dopravu zaměstnanců na pracoviště a na jejich ubytování budou daňově uznatelné.
K vyšší nabídce práce vede též cesta přes větší spolupráci škol a firem. Je třeba, aby na trh práce vstupovali lidé s kvalitním vzděláním, které bude v souladu s potřebami podniků. Lidé by rovněž měli pochopit, že se musí celoživotně vzdělávat, aby získali kvalitnější práci.
Zkušenosti firem zcela jasně ukazují, že mnozí lidé sociální systém, zejména dávky a podporu v nezaměstnanosti zneužívají . Budoucnost ukáže, jakým způsobem zafunguje proti zneužívání nově platný zákon o zaměstnanosti, novela o životním minimu a zákon o hmotné nouzi. Pokud nenastane změna, situace na trhu práce si vynutí razantnější opatření. Již nyní je brzdou rozvoje nedostatek kvalifikované pracovní síly. A to i přes relativně vysokou nezaměstnanost v některých krajích.
Jak dále zlepšovat pracovní sílu a trh práce ukazuje Program realizace Strategie rozvoje lidských zdrojů. Ten dává podněty k větší flexibilitě vzdělávání, k zajištění dostatku pracovních sil a větší pružnosti na trhu práce či ke zlepšení politiky zaměstnanosti. Podobně jako Národní inovační politika je i tento materiál konkrétním rozpracováním jednoho z pilířů Strategie hospodářského růstu.
Rovnováha.
Jak tedy tyto tři pilíře provázat dohromady? Cílem by mělo být zvyšování životní úrovně lidí. Ekonomický růst je třeba vzít jako klíčovou proměnnou, a je proto třeba mu věnovat přednostní pozornost. V žádném případě to ovšem neznamená, že by se Česká republika měla vzdávat sociálního cítění nebo své odpovědnosti vůči životnímu prostředí. Je třeba si ale uvědomit, že budoucnost sociálního státu je ohrožena, pokud jej budeme udržovat příliš štědrý a rozhazovačný. Pak by mohl zcela zkolabovat.
Je proto jedině dobře, že sociální systém se již nyní mění k tomu, aby motivoval k práci. Podobné je to i s ekologií. Na jedné straně je samozřejmostí mít ekonomické normy chránící přírodu. Na straně druhé ale nemůžeme omezovat či zakazovat firmám vyrábět či na ně uvalit nepřiměřené restrikce kvůli odpadům. Je třeba takových ekologických zákonů, které nebudou omezovat průmysl opatřeními, jež ve skutečnosti k ochraně životního prostředí nevedou. Proto jsme například provedli audit ekologické legislativy, který umožnil více vyvážit ekonomický a environmentální pilíř.
Soustřeďme tedy nyní pozornost na ekonomický růst a zaměstnanost. Není to nic, co by směřovalo proti sociálnímu smíru či ekologii. Naopak. Nejdříve si musíme vydělat na to, abychom mohli chránit a vylepšovat naši přírodu a ještě více posilovat sociální soudržnost. Lepší provázanost pilířů umožní i vhodnější reakci ekonomiky na tři hrozící rizika: na růst cen energií, na vzestup mezd a na vývoj kurzu koruny. Posledně zmiňované riziko vidím jako nejvíce nebezpečné, protože vývoj měnového kurzu se nedá přesně predikovat. Například nedávné skokové posílení koruny znepokojilo exportéry, a pokud by kurz pokračoval v tomto trendu, bylo by pro mnoho firem těžké se vyrovnat se silným kurzem. Posilování koruny ovlivňuje výrazně hospodaření firem, snižuje ziskové marže u exportně orientovaných podniků. Další dvě rizika snad nebudou mít tak velký dopad. Na případný další růst cen energií by měl odpovědět zvýšený zájem o ekoinovace a snižování energetické náročnosti průmyslu. Vzestup mezd by zase měl být rozumný a nižší než růst produktivity práce, jak tomu bylo doposud. Tou nejlepší odpovědí na rizika je vyšší důraz na rozvoj znalostí a schopností zaměstnanců, investice vedoucí k inovacím výroby a výrobních metod a neustálý tlak na zvyšování produktivity práce.
