Pomalý parlament umožní obchodníkům se zbraněmi vydělat desítky milionů
Vypadalo to nadějně. Nedávná změna zákona o exportu a importu zbraní měla zabránit tomu, aby si stát musel při pořízení stíhaček Gripen najímat prostředníka a platil mu značnou provizi. Realita? Vláda zákon schválila 21. ledna, ale ministerstvo obrany nadále připravuje nadzvukový obchod „postaru“. S prostředníkem a s provizí.
Gripeny přitom stát přijdou na více než dvacet miliard korun, a provize tak může dosáhnout desítek milionů. Při zbrojních obchodech je běžné, že si zprostředkovatel účtuje od tří do deseti procent z celkové hodnoty kontraktu. A chystá se další obchod, kde by si mohl „šikovný“ prostředník významně přilepšit: nákup obrněných transportérů za pětadvacet miliard.
Miliony na cestě.
„Zatím postupujeme podle platné legislativy, takže s prostředníkem,“ řekl náměstek ministra obrany Jaroslav Kopřiva. „Uvažujeme o tom, že v případě stíhaček zvolíme Letecké opravny Malešice,“ dodal. Na další otázky, které mu týdeník EURO po osobní domluvě zaslal e-mailem, zatím nereagoval. V uplynulém týdnu mu totiž nejdříve „spadl počítač“, ve středu pak zjistil, že jeho nabitý pracovní program mu neumožní odpovědi zpracovat.
Každopádně jde o to, že dokud vládní návrh změny zákona neschválí sněmovna, Senát i prezident a nebude oficiálně vyhlášen, budou prostředníci v obchodech se „státními“ zbraněmi vydělávat miliony. Takový stav může trvat týdny, ale i měsíce.
Firem, které mají od licenční správy ministerstva průmyslu a obchodu udělenou licenci pro obchod se „speciálním materiálem“, je v Česku momentálně sto padesát. Nejžhavějším kandidátem na dovoz gripenů jsou ale Letecké opravny Malešice, jejichž zřizovatelem je právě ministerstvo obrany. Vedení podniku již oznámilo, že by mělo o zakázku zájem a že by si „pochopitelně účtovalo režii“. Obrana se tak vrací k praxi, kterou ukončila v roce 1993 - obchoduje přes společnost, kterou plně ovládá.
Začal to Kalousek.
Zákon o zahraničním obchodě s vojenským materiálem, podle kterého si stát musí při vývozu nebo dovozu zbraní najímat zprostředkovatele – „právnickou osobu se sídlem v České republice“ - a pak mu za to pochopitelně platit velkou provizi, platí v Česku už od roku 1994.
V čerstvém stanovisku současného vedení ministerstva obrany se uvádí, že dosavadní praxe s prostředníky nebyla „mnohdy výhodná“. Právě proto nyní obrana navrhla společně s ministerstvem vnitra zákon změnit. Obrana a vnitro podle něj budou moci obchodovat se zbraněmi v případech, vyžádá-li si to zájem zajišťování obrany a bezpečnosti státu a rozhodne-li o tom vláda , „napřímo“.
V průběhu posledních deseti let se několik podobných pokusů o změnu zákona o obchodu se zbraněmi objevilo, vždy ale skončily debaklem. Vlivní obchodníci se zbraněmi si zatím vždy dokázali na svou stranu získat většinu poslanců a senátorů. Nebo od předložení návrhu odradili přímo jeho potenciálního iniciátora.
Praxi transakcí s prostředníkem zavedl na ministerstvu obrany už v roce 1993 tehdejší ekonomický náměstek Miroslav Kalousek. Několik týdnů po svém nástupu do funkce oznámil, že v souvislosti s vypracováváním nové organizační struktury české armády bude změněn způsob hospodaření a nákup i prodej materiálu. Zároveň dodal, že příspěvkové organizaci X-Trade, jejímž zřizovatelem bylo ministerstvo obrany, zakázal jakékoli obchodní aktivity a do konce června 1993 by tato společnost měla být zcela zrušena.
X-Trade měla armádě usnadnit obchodování s jejími přebytky a zároveň pro ni nakupovat. Důvodem zrušení této organizace bylo podle Kalouska to, že v nové koncepci hospodaření se nepředpokládá, že by armáda měla exkluzivní vztah k jakékoliv organizaci, i když je jejím zakladatelem. Armáda pak začala využívat služeb soukromých firem, například společností Zenit a Omnipol, které ovládal Kalouskův přítel Richard Háva.
Postup, kdy stát neobchodoval se zbraněmi přímo, a nemohl tak mít nad jednotlivými transakcemi plnou kontrolu, často kritizovaly mezinárodní organizace typu Amnesty International, ale třeba i Spojené státy. V roce 1997, když se nákup stíhaček připravoval poprvé, dokonce způsobil český požadavek, aby obchod zprostředkovala „česká obchodní společnost“ dočasné přerušení česko-americké spolupráce ve vojenské oblasti. Podle amerických zákonů totiž většina obchodů s americkými zbraněmi musí probíhat na úrovni „vláda – vláda“. Evropským firmám ale český přístup nevadil, zákony v jejich domovských státech nejsou tak tvrdé jako v USA.
