Revoluci na Ukrajině prožívají i desítky Čechů - novináři, diplomaté, studenti. Jak viděl v minulých týdnech události pracovník Českého centra v Kyjevě Radovan Vaner?
foto: ČTK
Revoluci na Ukrajině prožívají i desítky Čechů - novináři, diplomaté, studenti. Jak viděl v minulých týdnech události pracovník Českého centra v Kyjevě Radovan Vaner? Kyjev Je pondělí 22. listopadu, den po druhém kole prezidentských voleb na Ukrajině. Ráno krátce po deváté hodině se začíná zaplňovat prostranství na kyjevském náměstí Nezávislosti lidmi se symbolikou opozičního kandidáta Viktora Juščenka. Přicházejí sem na základě noční výzvy jeho štábu, aby zaštítili svůj hlas a protestovali proti falzifikaci volebních výsledků. Tak začalo to, co je nyní nazýváno ukrajinskou oranžovou revolucí. Za několik málo minut se začalo stavět stanové městečko na hlavní kyjevské ulici Chreščatyk. Doprava na hlavní kyjevské tepně byla přerušena. Vše bylo perfektně zorganizované. Ve stanovém městečku první den večer netrpělivě vyhlíželi posily z dalších, především západních regionů Ukrajiny. A ty také dorazily. Pozdě večer už byly ulice přiléhající k Chreščatyku plné autobusů a osobních aut s espézetkami Lvovské, Ivano-Frankovské či Ternopolské oblasti. V tu dobu už probíhal doslova nonstop mítink na podporu Viktora Juščenka na náměstí Nezávislosti. Podle odhadů bylo na náměstí ve chvílích, kdy vystupoval opoziční lídr, až půl milionu lidí. Občanské hnutí Pora, které má stanové městečko na starosti, vyzývalo Kyjevany, aby pomáhali těm, co přijeli. Aby přinášeli jídlo, horký čaj, teplé oblečení a poskytli ubytování. Na netu se dokonce objevily inzeráty přibližně takového znění: „zdrama ubytuji 15-20 lidí“. Říká se, že nejprodávanějšími věcmi na náměsti Nezávislosti v tu dobu byly salám, horký čaj a oranžová šála. Ve stanovém městečku žilo více než tisíc lidí a celým náměstím jich prošly miliony. Sehnat cokoli oranžového (snad s výjimkou pomerančů a mandarinek) je teď v Kyjevě problém. Z věcí s juščenkovskou tematikou se prodávají pouze trička na Andrejevském uzvizu, staré uličce plné prodavačů suvenýrů. A ani ta trička nejsou originál revoluční. Už se prostě našel někdo, kdo chytře využil revoluční vlny. HOŘÍ CELÁ UKRAJINA Mezitím už celé hnutí nabírá celoukrajinský rozměr. Přicházejí protesty městských rad, které ve svých rezolucích uznávají Juščenka zákonně zvoleným prezidentem. Důležité bylo, že se i kyjevská městská rada přidala na stranu protestujících. Postupem času celá akce nabírá podobu nekončícího happeningu. Každý den začíná modlitbou, pak přicházejí různí řečníci a vždy alespoň jednou denně vystoupí někdo z lídrů tzv. Výboru národní spásy. Večer koncertují kapely a zpěváci. Podporu Juščenkovi vyjádřily nejslavnější ukrajinské kapely Okean Elzy a V opli Vidopliasova, vítězka soutěže Eurovize 2004 Ruslana či slavní boxeři bratři Kličkové. V Kyjevě však byli přítomni i podporovatelé Janukovyče. Většinou se jednalo o lidi z Donbasu, kteří se sem příliš často nepodívají. Při jejich setkání s „oranžovými“ bylo možno očekávat konflikty, ale k těm naštěstí nedošlo. Naopak, byly k vidění obrázky, kdy si vzájemně vyměňují symboliků svých favoritů. Je třeba říct, že juščenkovci to brali trošku jako trofeje za přesvědčení někoho z tábora protivníka. Zajímal mě také názor lidí, kteří jsou zásadově na Janukovyčově straně. Setkal jsem se s V italijem, který pracuje na ministerstvu dopravy, shodou okolností pochází ze stejné oblasti jako Viktor Janukovyč a údajně se s ním zná osobně. Ten nemůže oranžové revolucionáře vystát. Tvrdí, že Juščenko je podporován Amerikou, vždyť jeho žena je Američanka (ukrajinského původu, před volbami přijala ukrajinské občanství). Navíc: kde Juščenko bere právo hovořit o morálce, když je podruhé ženatý a má pět dětí. Při připomínce, že Juščenko - na rozdíl od Janukovyče - nikdy neseděl ve vězení za krádeže a násilné trestné činy, zvýšeným hlasem zdůrazňuje, že mezi horníky musí být každý rváčem, aby přežil. A kdo nemá dobře postavené rodiče, kteří ho z průšvihů dostanou, má smůlu. A V iktor Fjodorovič je přece sirotek. Pokus o vysvětlení, že politik typu V iktora Janukovyče by stěží kdekoli v demokratické části Evropy mohl vystoupat na politickém nebi tak vysoko, se naprosto míjí účinkem. Je to ale logické, protože Juščenko představuje pro Vitalije a lidi jeho ražení nejistotu a nebezpečí pro jejich byznys. LVOV VOLÍ JUŠČENKA
Koncem prvního revolučního týdne jsem se ocitl ve Lvově. To je tradiční bašta juščenkovců. Na hlavním náměstí před budovou operního divadla je podobný obrázek jako v Kyjevě - pódium a spousta lidí s oranžovými proprietami. Jediný rozdíl je v počtu, proti Kyjevu jich tu je o dost méně. Je to všechno dáno tím, že kdo mohl, už dávno do Kyjeva odjel. Vždyť přece to, že je Lvov za Juščenka, je úplně jasné. Ivšichni mí lvovští známí jsou v Kyjevě. Někteří jsou ještě studenti, ti to mají s uvolněním nejjednodušší, jiní jsou na dovolené, stávkují anebo je zaměstnavatelé dokonce vyslali na služební cestu. Během dalších dnů přicházejí různé zprávy, různé informace a výzvy. Shodujeme se s přáteli na tom, že vše probíhá v jakýchsi sinusoidách: jeden den je nabitý událostmi, kdy se zdá, že projuščenkovský tábor má jasně navrch a vše směřuje k rozuzlení. Druhý den je zase naopak cítit jakási lehká skepse z toho, že se vývoj vlastně nikam neposunul a že hrozí postupné zmizení touhy po změně do vytracena. Po přijetí politické reformy, která do budoucna znamená omezení pravomocí prezidenta a přechod země na parlamentní politický systém, a určení data nového hlasování proběhl zřejmě největší míting na náměstí Nezávislosti, na kterém Juščenko přednesl téměř hodinovou řeč. Následoval koncert zakončený státní hymnou a velkým ohňostrojem. Další dny je náměstí Nezávislosti v relativním klidu. Stanové městečko ale stále stojí stejně jako pódium na náměstí. Jsou připomínkou toho, že Ukrajinu čeká 26. prosince ještě jedno kolo prezidentských voleb. Ať už ho budeme nazývat opakovaným druhým kolem, či kolem třetím, mělo by zemi mezi Evropou a Ruskem přinést nového prezidenta.
