Venezuela, země s největšími ověřenými zásobami ropy na světě, kam se po válce odjíždělo ze zbídačelé Evropy zbohatnout, předvádí další díl karibské tragikomické mýdlové opery. Obchody sice už kolikátý rok v důsledku až bizarně špatné hospodářské politiky zejí prázdnotou, ale i ta je momentálně předmětem čilého rabování. Všude samé deficity kromě prezidentů - ty má Venezuela dva.
Jeden bývalý autobusák, odborářský boss a absolvent kubánské svazácké přípravky Nicolás Maduro, si dopřává od 10. ledna druhé volební období, když z loňských voleb diskvalifikoval všechny, kteří byli v průzkumech před ním.
Do úřadu byl uveden spřáteleným šéfem Nejvyššího soudu, který už v roce 2017 vykastroval parlament ovládaný opozicí.
Vleklá hospodářská, ale i politická a ústavní krize překonala další milník, když se druhým prezidentem prohlásil šéf parlamentu Juan Guaidó. Vzápětí jej uznaly Spojené státy, Kanada, Austrálie a většina zemí Latinské Ameriky včetně regionálního giganta Brazílie. Německo, Británie, Francie a Španělsko daly Madurovi osm dní, aby vyhlásil volby, nebo uznají Guaidóa. Maduro to nazval nehoráznou drzostí, aby vzápětí vyjádřil připravenost vyjednávat s využitím zahraničních prostředníků.
Situace ve Venezuele zůstává nepřehledná a není jednoduché se v ní vyznat. Zpravodajsky se vyznamenal server Sputnik ze stáje ruského státního mediálního koncernu Rossija segodňa, když v duchu nejlepších sovětských žurnalistických tradic přišel s titulkem „Maduro: Trumpe, ruce pryč od Venezuely“. Ještě líp to před více než pětačtyřiceti lety uměl někdejší tlačový orgán ÚV Komunistické strany Slovenska Pravda, když po převratu v Chile údajně odvážně udeřil na imperialisty z CIA: „Kto má prsty v puči?“
Proto buďme rádi, že Černín zůstává vůči latinskoamerickým svodům krajně obezřetný, prsty nikam strkat nechce a přeje venezuelskému lidu „obnovení hodnot právního státu vtradici nenásilné sametové revoluce, jejíž třicáté výročí si letos připomínáme“. Tak určitě. 0
O autorovi| Miroslav Zámečník zamecnik@mf.cz
