Ztráty rostou, ale jejich příčiny je lépe vidět.
Ztráty z hospodaření, které mají téměř všechny české banky, mohou paradoxně vytvořit základy pro jejich budoucí zdravější podobu, protože jsou vyvolány především masivní tvorbou rezerv. Výrazně vzrostla kapitálová síla bankovního sektoru a dík y opatřením centrální banky jsou aktiva bank nepoměrně průhlednější.
Na houpačce.
Zatímco v roce 1997 vytvořily naše peněžní instituce, tedy banky a spořitelny, zisk v celkové výši 13,4 miliardy korun, v loňském roce byla výsledkem ztráta ve výši téměř šedesáti miliard korun, přičemž na tomto výsledku se podepsalo výrazněji druhé pololetí. Není zřejmě ani příliš nutné uvádět, že tento špatný výsledek byl vyvolán především špatnou kvalitou úvěrů, jež banky poskytly, a pádem ekonomiky do krize, která nutně stahuje ochotu i reálné možnosti dl užníků splácet na minimum. Přitom podíl výnosových úroků na celkových výnosech se meziročně téměř nezměnil, což znamená, že bankovní sektor se za toto období nijak nepřeorientoval na změnu struktury svých výnosů ve směru posílení zdrojů z oblasti po platků a služeb.
Ani první čtvrtletí letošního roku nesvědčí o nějakém obratu v hospodaření bank. Peněžní instituce podle údajů Českého statistického úřadu vytvořily za toto období opět nikoliv zisk, nýbrž ztrátu, a to ve výši 6,2 miliardy korun. Zatímco v prvním čtvrtletí roku 1998 bylo ztrátových „pouze devět bank, tedy necelá pětina z celkového počtu, letošní první kvartál již končila hospodaření se ztrátou celá třetina bank. To nebylo dáno jen nižší základnou, protože celkový počet bank se za toto období snížil jen o pět - z 51 na 46, a to o tři soukromé banky a dvě pod zahraniční kontrolou. Třem bankám totiž byla odňata licence - Coop bance, Prago bance a Universal bance. Dvě zahraniční banky fúzovaly - Ba nk Austria s Creditanstalt a HYPO Bank s Vereinsbank. Pro přehlednost, ke konci loňského roku bylo sedm menších bank v likvidaci a stejný počet v konkursním řízení.
Ztrátové, ale silnější.
První letošní čtvrtletí ale přineslo i jisté pozitivní signály. Prvním je poměrně výrazný nárůst vlastního jmění bank, které představovalo podle ČSÚ k 31. březnu 1999 objem 225 miliard korun, což je meziročně o 75 procent více než ve stejném období loni. Přitom, pro srovnání, za celý rok 1998 narostl objem vlastního jmění jen o 7,5 procenta. Posílení vlastního jmění ovšem v sobě samozřejmě zahrnuje i podřízený dluh (u velkých bank celkem o ;sedmnáct miliard korun), kterým banky spíš zachraňují plnění ukazatele kapitálové přiměřenosti, než budují pevné základy zdravé banky.
Poměrně příznivou zprávou může být i klesající podíl výnosových úroků na celkových výnosech, který k letošnímu 31. březnu představuje jen 14,5 procenta celkových výnosů. Je otázkou, nakolik je tento pokles dán celkovým poklesem hladiny úroků a nakolik posunem zdroje výnosů bank směrem od úroků k poplatkům za služby. Dokladem o mírném růstu efektivn osti českého bankovního sektoru může být i další údaj, a sice pokles počtu zaměstnanců bank, a to meziročně ke konci prvního čtvrtletí o sedm procent. Tento trend již začal v loňském roce, ovšem mírnějším tempem.
Aktiva stagnují.
Růst kapitálové síly by měl mít zdravé základy i proto, že nejde li neárně s růstem celkové bilanční sumy bank. Ta dosáhla ke konci loňského roku částky 2,4 bilionu korun, což představuje meziroční nárůst o 8,5 procenta. Tato dynamika růstu byla podle údajů z výroční zprávy České národní banky za rok 1998 zhruba poloviční než o rok dříve. Důvodem zpomalení byla podle zprávy ČNB především nízká úvěrová aktivita bank, když se objem hrubých úvěrů za rok 1998 zvýšil pouze o 3,4 procenta. „Zvlášť patrná je tato tendence ve skupině malých a velký ch bank, kde došlo k absolutnímu poklesu objemu hrubých úvěrů, uvádí výroční zpráva ČNB. Kromě skutečného snížení přírůstků úvěrů v sobě tento trend zahrnuje i operace na restrukturalizaci úvěrového portfolia v rámci konsolidačního p rogramu ČNB pro vybrané malé banky. Nově poskytovanými úvěry tak loni byly především úvěry v cizí měně, jejich přírůstek dosáhl třiceti miliard korun.
Většina bank proto umísťovala své volné zdroje především do rychle likvidních aktiv, jejichž objem tak za rok 1998 narostl o více než 41 procent a dosáhl k 31. prosinci 1998 výše 521 miliard korun.
Vyšší viditelnost.
K reálnějšímu obrazu kvality našeho bankovního sektoru jistě přispělo masivní vytváření rezerv a opravných položek na nedobytné pohledávky, z velké části vyvolané novelou centrální banky o povinné tvorbě stoprocent ních rezerv ke ztrátovým úvěrům jištěných nemovitostmi. Tato novela, jak uvádí sama ČNB, byla vyvolána zejména problémy při realizaci zástav bank ve formě nemovitostí daných nedokonalou právní úpravou v této oblasti.
Celkový objem klasifikovaných úvěrů dosáhl ke konci loňského roku 270 miliard korun. To bylo o pouhých 0,7 procenta více než koncem roku 1997. Pravda, banky v loňském roce téměř neposkytovaly korunové úvěry, takže nebylo co zkazit. Tento nízký nárůst ale bohužel není dán ani tak nezhoršující se kvalitou existujícího úvěrového portfolia, čehož ani v době krize ekonomiky nelze dosáhnout, jako spíš vysokými odpisy ztrátových pohledávek proti vytvořeným opravným položkám a převodem vybr aných špatných pohledávek České spořitelny do Konsolidační banky. Objem klasifikovaných úvěrů bank setrval na zhruba stejné úrovni, a to na 27 procentech.
Informace o kvalitě úvěrového portfolia jsou ale díky větší otevřenosti většiny bank transparentnější a díky masivní povinné tvorbě rezerv na základě opatření ČNB i reálnější.
Poměr nejde.
Červená čísla příliš nedovolují hodnotit banky podle poměrových ukazatelů dokladujících míru návratnosti aktiv či kapitálu, protože by vycházela záporná. Snad později. Co hodnotit lze, a to pozitivně, je samozřejmě pokračující proces p rivatizace bank, který by měl zajistit jak lepší kapitálovou sílu bank, tak jejich dlouhodobě prorůstovou strategii. Nezanedbatelným efektem, doufejme, bude i sílící tlak těchto bank na naši politickou garnituru, aby konečně projednala a v patř ičné podobě schválila chybějící novely zákonů.
Dalším pozorovatelným trendem je i vyšší koncentrace celého bankovního sektoru. Ačkoliv přetrvává rozhodující podíl skupiny pěti největších bank, podle výroční zprávy ČNB se postupně začíná vyčleňovat skupina středně velkých bank s bilanční su mou mezi padesáti až sto miliardami korun a výrazně klesá počet bank s bilanční sumou pod deset miliard korun.
Zevnitř.
A jak hodnotí vývoj bankovního sektoru sami jeho spolutvůrci? Je celý sektor nyní konsolidovanější než v roce 1997? „Z pohledu vlastnictví určitě ano. ČSOB je zprivatizována a Česká spořitelna i Komerční banka k tomu sm ěřují, tvrdí generální ředitel Živnostenské banky a šéf Bankovní asociace Jiří Kunert. „Z hlediska bilancí, a to aktiv, je situace vinou ekonomického vývoje horší, i když je konsolidovaná z hlediska větší transparentnosti. Jako celek se český bankovní sektor určitě konsolidoval. Ubylo problematických institucí a problémy bank jsou zmapovány, dodal pro týdeník EURO.
Trend konsolidace se podle generálního ředitele České spořitelny Dušana Barana výrazně projevuje ve třech rovinách. Ve snižování počtu bank, snižování počtu poboček a ve snižování počtu pracovníků bank. „Ačkoliv na domácím trhu je stále spíše na z ačátku než v nějaké pokročilé fázi, a to se všemi pozitivními i negativními důsledky, důležité je, že proces konsolidace pokračuje,“ dodal Baran.
Také podle náměstka generálního ředitele Investiční a Poštovní banky Libora Procházky směřuje bankovní sektor směrem ke konsolidaci, opatření ČNB o povinné tvorbě stoprocentních oprávek ke ztrátovým úvěrům jištěným nemovitostmi podle něho doko nce může ukazovat banky v horším světle, než skutečně jsou, protože zaručené nemovitosti budou moci banky prodat a realizovat mimořádné výnosy.
„Sektor je stabilnější z hlediska pokračující doprivatizace,“ uvedl pro EURO náměstek generálního ředitele Komerční banky Petr Budinský. Velmi dobrým signálem jistě je i další dokapitalizace bank, kterou již akcionáři avizovali na valných hrom adách. „Aby došlo k celkové konsolidaci sektoru, musí dojít k dočištění aktiv bank,“ dodal.
