Pruhovaný exil

Čím déle trestní řízení trvá, tím menší šance dostat stíhané uprchlíky domů

Když 23. dubna letošního roku ministr vnitra Ivan Langer na mimořádné tiskové konferenci teatrálně oznamoval, že na mezinárodním letišti v jihoafrickém Johannesburgu byl zadržen podnikatel Radovan Krejčíř, na něhož byl vydán mezinárodní zatykač pro trestné činy zločinného spolčení, vraždy ve stadiu přípravy, krácení daně, nedovoleného ozbrojování či úvěrového podvodu, sršel optimismem: „Je velmi pravděpodobné, a já bych mluvil téměř o jistotě, že pan Krejčíř skončí před českým soudem.“
Dnes, kdy se ukazuje, že vydávací řízení může v Jihoafrické republice (JAR) trvat až tři roky a rodák z Českého Těšína si na jeho výsledek počká na svobodě, je už Langer v úsudcích o budoucnosti miliardáře, dříve se ukrývajícího na Seychelských ostrovech, opatrnější. “Do hlavy jihoafrického soudce nevidím, ale stále věřím, že spravedlnost existuje, a bude stát před českým soudem,“ uvedl minulý týden pro týdeník EURO. Na otázku, zda by byl ochoten si na to vsadit ve Fortuně, neodpověděl . „Nechci a nebudu to karikovat!“ rázně ukončil diskusi.

A teď budeme zticha…

Není-li už čím se chlubit, je lepší zavřít ústa. Bobříka mlčení drží i další zainteresované orgány - ministerstvo spravedlnosti a policie. České úřady asi pochopily, že cokoli jimi veřejně proneseného na adresu Krejčíře může být v Johannesburgu tamními obhájci použito v jeho prospěch a že pravděpodobnost úspěchu české extradiční žádosti se tím dále snižuje. Obhajoba totiž těchto momentů efektivně využívá ve svůj prospěch. Tvrdí, že klientovi je v rodné zemi upíráno právo na spravedlivý proces, div, že z něj nedělá Nelsona Mandelu. Má však v rukou pádné argumenty. Je nepochybně v zájmu jak českého státu, tak práva a spravedlnosti, aby Krejčíř stanul před českým soudem. Ministerstvo spravedlnosti říká, že nyní nemůže dělat více, než že bude maximálně nápomocné jihoafrické prokuratuře. Něco dalšího by snad dělat šlo, a to i bez nestandardní horlivosti. Větší váhu českému úsilí by dodalo třeba zapojení úřadů Evropské unie a diplomacie.

Tři králové.

Radovan Krejčíř, Viktor Kožený, Tomáš Pitr. Tři čeští byznysmeni a tři ostře sledované kriminální příběhy. Do jednoho pytle jsou házeni nejen proto, že všichni jsou dnes „za kopečky“ (ač u Pitra to zatím není stoprocentně jisté), mimo sféru přímého vlivu českých orgánů činných v trestním řízení, ale i kvůli tomu, že jejich způsob podnikání je spojován především s raným kapitalismem devadesátých let. S érou, kdy v hospodářské sféře nezákonnost doslova kvetla. Možná je to vůči triu stíhaných trochu nefér, ale veřejnost právě skrze tyto nedořešené velké kriminální kauzy dnes poměřuje úroveň českého právního státu a ochotu potrestat staré zločiny. Žádá Krejčířovu, Pitrovu a Koženého hlavu. Dokud zůstává trio uprchlíků na svobodě, je to bráno jako doklad slabosti státní mocenské mašinerie a také možná něčeho horšího. Politici se proto snaží vyjít vstříc veřejnému mínění, přičemž ale opakovaně tabuizované hranice mezi mocí výkonnou a soudní překračují. Případů byla už celá řada. Nejvíce snad v kauze Pitr, protože někdejší premiér Jiří Paroubek na adresu jeho skupiny bez předložení důkazů prohlásil, že se pokouší o útok na ústavní pořádek v zemi. Bývalý předseda vlády se též osobně dotazoval justičních orgánů, proč byla zastavena některá trestní stíhání vedená proti Pitrovi. Nestandardní byla i schůzka náměstka ministra spravedlnosti Jiřího Vyvadila s Pitrem ve věci prodeje potravinářské firmy Setuza (s tou byl podnikatel dlouhá léta spojován). S Pitrem se třikrát sešel i mluvčí ministra spravedlnosti Petr Dimun (dnes poradce Jiřího Paroubka).

Ty jeden dobytku.

A můžeme pokračovat: I v případu Krejčíře učinili čeští politici řadu poněkud nestandardních kroků, aby doložili, jak moc jim záleží na jeho návratu do země. Do pátrání byla například zapojena i česká rozvědka. Nikdy předtím nikoho takto nehledala, protože to ani nemá v popisu práce (čeští špioni se též angažovali v akci na sklonku roku 2005, která měla zabránit útěku Tomáše Pitra ze země, přičemž jeho kauza se z pohledu práva jeví jako poměrně tuctový daňový delikt). Dokonce se objevil jakýsi scénář fyzické likvidace Krejčíře rozvědkou (akce Lomikar). Přestože šlo téměř jistě o podvrh, i s tímto Krejčířovi obhájci dnes operují. Stranou ponechme úsměvnou loňskou povolební telefonní komunikaci mezi Krejčířem a Paroubkem, při níž se premiér nechal unést emocemi a trestně stíhaného byznysmena údajně oslovil „ty jeden dobytku“. Vydání Viktora Koženého, někdejšího šéfa Harvardských fondů, uškodila například přestřelka v srpnu 2004 mezi tehdejším ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem a nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou. Začala pouze pár dnů poté, co Němec nastoupil do funkce. Státní žalobci médiím sdělili, že v úsilí o návrat Koženého, žijícího řadu let v „exilu“ na Bahamách, využijí smlouvy mezi Československem a Velkou Británií z roku 1925 o vydávání zločinců, kterou by Česká republika jako právní nástupce Československa a Bahamy, někdejší britská kolonie, měly být vázány. Byla to pravdivá a obecně dostupná informace. Ministerstvo však zveřejnění označilo za velmi nešťastný krok, protože usoudilo, že to může úspěšnost extradičního řízení ohrozit. Kožený prý takto bude znát strategii české strany a může prchnout do jiné země. Benešová to i dnes považuje za pravý důvod, proč mezi ní a Němcem vypukla válka, která skončila jejím odvoláním. „Tím to začalo, nikoli kauzou s katarským princem. Dodnes nechápu, proč to udělal, protože náš postup označil za správný i Ústavní soud. Buď to bylo z hlouposti, nebo v tom byl nějaký skrytý úmysl. Každopádně tím nesmyslným výpadem dal Koženému do rukou obrovskou zbraň. Kožený to může využít a říkat, že šlo o politicky motivovaný proces,“ říká někdejší nejvyšší státní žalobkyně, dnes advokátka na volné noze.

Do pytlů se dívat nebudu.

Obhájce Radovana Krejčíře Tomáš Sokol viní ze selhání nejen politiky, ale i české novináře „Za velmi nepřehledné důkazní situace média natvrdo o inženýru Krejčířovi hovoří jako o zločinci. To, že je zločinec, je dnes veřejný axiom, který se nedokazuje. Mám však důvod se domnívat, že právě tahle hysterie mu u soudu v JAR velmi pomohla,“ myslí si. Kolem Krejčíře se podle něj rozpoutala i hysterie policejní. Některé praktiky mužů zákona Sokol srovnává s StB. „Nejdivočejší byla doba, kdy speciální policisté vykonávali nátlak i na mne. Například mi posílali výhružné vzkazy, že mě také dostanou, nebo pustili novinářům informaci o tom, že peru Krejčířovi peníze, nebo že je to můj bílý kůň. Podle osobního sdělení jednoho novináře to o mně šířil i bývalý ministr vnitra Bublan. Eventuálně na mne poslali daňovou kontrolu, která ani po třičtvrtě roce nic nenašla,“ tvrdí Sokol.
Nyní prý už je situace klidnější, ale některé procesní chyby podle něj přetrvávají. „Typické je to u domovních prohlídek. Dle trestního řádu se při takové prohlídce má hledat konkrétní důkaz a vše, co je odňato, musí být zapsáno do protokolu. V případě Krejčíře byl praktikován zlepšovací návrh. Vše, co se našlo a zdálo zajímavé, bylo nacpáno do pytlů a odvezeno na policii. Pak mne mámili, abych se dostavil k protokolárnímu otvírání pytlů. To jsem pochopitelně odmítl, protože trestní řád nic takového nezná. No, a tak teď žijeme všichni v nejistotě, zda soud uzná jako důkaz něco, o čem se bude tvrdit, že to bylo získáno touto cestou. Řekl bych, že nejistota policie je o něco větší,“ jizlivě poznamenává Sokol.
Krejčíř teď dělá vše proto, aby se v Jihoafrické republice prezentoval jako štvanec. Český stát činí odpovědným i za záhadné zmizení svého otce Lamberta. Velice dobře se mu též může hodit „do krámu“ nikdy neprokázaná historka o finanční půjčce ČSSD.

Svědci umírají, důkazy slábnou.

Ve prospěch českých „zločineckých“ celebrit hraje i skutečnost, že trestní řízení probíhá v řadě případů už více než deset let. Na délku procesu poukazoval i Krejčířův soudce v Johannesburgu, jenž následně pustil českého podnikatele na poměrně nízkou kauci z vazby. Mluví o tom i advokát Jiří Teryngel, který hájí Pitra a v minulosti obhajoval i Koženého. „U Koženého jsem byl na Bahamách v roce 1995 a dodnes se věc nedotáhla do konce. U Pitra jde o kauzu z roku 1994. Evropský soud pro lidská práva i náš Ústavní soud vyjádřily přitom právní názor, že s odstupem od spáchání trestního činu a s délkou trestního řízení klesá oprávnění státu dotyčného člověka trestat,“ uvádí Teryngel a poukazuje i na řadu jiných případů, kdy trestní řízení trvá i více než patnáct let. Stejně hovoří i advokát Josef Lžičař. „Nechci být soudcem, protože neznám jednotlivé spisy k oněm případům, ale myslím si, že důkazní situace orgánů činných v trestním řízení může být obtížná. Proto možná druhá strana, ať je to ten či onen stát, má pochybnosti o stavu důkazního řízení prováděného na území ČR, neboť vždy s odstupem času síla důkazů může vyprchávat,“ uvádí Lžičař. Kvůli kontrastu upozorňuje, že se ve Velké Británii v souvislosti s nedávnými neúspěšnými teroristickými útoky první obžalovaný dostal před soud již po několika dnech od spáchání činu. Ač zatím šlo pouze o předběžné líčení, velmi krátká doba mezi spácháním činu a jednáním soudu má nepochybně větší výchovný efekt než české deseti či patnáctiletky.

Už to není uprchlík

.
I Tomáš Sokol, který dlouhá léta hájí nejen Krejčíře, ale patří i do týmu Pitrových obhájců, upozorňuje, že z „velkých zločinů“, které jsou v souvislosti s Krejčířem nejčastěji zmiňovány, žádný zatím nedospěl do soudního stadia. A to některé jsou vyšetřovány pět i více let. Z těch „menších“ byl jeho klient jednou pravomocně odsouzen k podmínečnému trestu, jednou pravomocně zproštěn a jednou nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody na šest a půl roku. Sokol se podivuje nad tím, že na jeho květnové upozornění, že Krejčíř je ve vazbě v JAR, a tudíž ho už není možné v Česku nadále vyšetřovat jako uprchlého, obdržel odpověď, že z hlediska policie je stále uprchlík. Podle něj však tvrzení, že Krejčíř, kterému byl zadržen pas, se vyhýbá trestnímu stíhání pobytem v cizině, již v současnosti neobstojí. Proto si myslí, že bude velký problém nejen s odvolacím řízením u zmíněného nepravomocného rozsudku, ale i s případným zahájením hlavního líčení u některé z největších Krejčířových kauz. „Co si myslíte, že udělám se zmíněným přípisem policie o tom, že nezávisle na současném postavení klienta v JAR jej bude nadále stíhat jako uprchlého? Prostě ho nechám úředně přeložit do angličtiny stejně jako příslušné ustanovení trestního řádu upravující, kdy lze stíhat obviněného jako uprchlého, a k tomu přiložím výkladové stanovisko Nejvyššího soudu ČR. To vše pošlu svému kolegovi obhájci do Johannesburgu, aby to dle své úvahy předložil tamnímu soudci. Až ten bude v budoucnu posuzovat důvodnost české extradiční žádosti, udělá si obrázek, jaké tu máme představy o spravedlivém procesu,“ naznačuje svůj další postup Sokol.

Vytunelované ministerstvo.

Podle některých názorů české úřady ve skutečnosti ani nestojí o to, aby se Krejčíř vrátil, protože by se mohlo ukázat, kdo všechno byl do jeho aktivit zapleten a bral od něho peníze. „Poctivě říkám, že za celou dobu, co se případem zaobíráme, jsem nic takového, co by této verzi nasvědčovalo, nezaznamenal,“ říká však jeden z expertů působící v bezpečnostních složkách. I bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, která je členkou stínového kabinetu ČSSD (jako ministryně spravedlnosti), si nemyslí, že by za některými kontroverzními kroky české strany, například pozdním odesláním žádostí o vydání Krejčíře, byly zlé úmysly. „Jsem přesvědčena, že současný ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil se opravdu snaží. Některé věci vyplývají z nezkušenosti jak jeho vlastní, tak jeho okolí. Přebral ministerstvo úplně vytunelované, finančně i personálně. Všichni kvalitní a zkušení pracovníci v době působení Pavla Němce úřad opustili, v mezinárodním odboru zůstali jen začátečníci. Potom se nedivte, že to neumějí,“ říká Benešová.

BOX:
Krejčíř u Cimického
„Tady žádnou celebritu do vězení nedostanete. Nejdříve to jsou vždycky choroby, a když nevyjdou, zmizí v zahraničí. To už je takový rituál. Znám případ, kdy se člověk nechal operovat, úplně rozkuchat, přičemž mu nic nebylo,“ říká jeden z expertů působící dlouhá léta v české justici. Co se týče chorob, zmíněné celebrity se prý velmi často uchylují i k psychiatrii. To se potvrdilo i u Tomáše Pitra, který když měl nedávno nastoupit do vězení, údajně nějakou dobu pobýval v jisté psychiatrické klinice v severních Čechách. Podle informací z bezpečnostních složek se o tom vědělo i v podsvětí. Proč úřady včas nezasáhly, je však záhada. Dnes už Pitr pobývá na neznámém místě. Jeho advokát Jiří Teryngel získal údajně informaci, že je v umělém spánku a má se podrobit náročné operaci. Už se objevily ironické poznámky, že jde nejspíše o operaci plastickou. Podle zdrojů týdeníku EURO i v jednom spise, který se týká Radovana Krejčíře, je dokument, jenž upozorňuje na psychické problémy tohoto byznysmena - depresivní a úzkostné stavy, poruchy spánku a tak dále. Podle odborníků si tím Krejčířův tým už dopředu vytváří legendu, kterou by bylo možné použít v nouzi nejvyšší. Autorem údajného posudku je známý český psychiatr Jan Cimický. „Žádný soudní posudek jsem nedělal, nejsem soudní znalec,“ uvedl na přímý dotaz. Posléze připustil, že jakýsi text skutečně vytvořil, ale že to bylo na požádání Krejčířova advokáta. „Odpovídal jsem pouze, co by mohly způsobit některé stavy v rámci vyšetřovací vazby,“ řekl Cimický týdeníku EURO. Připustil, že se s Krejčířem svého času osobně setkal, přičemž dodal, že pečuje o jeho maminku.