Strategickým partnerem Slovnaftu se stal maďarský MOL
Jedna z nejsilnějších středoevropských firem, maďarská ropná a plynárenská společnost MOL, podepsala předminulý pátek smlouvu o tom, že za 262 milionů dolarů získá více než šestatřicetiprocentní akciový podíl svého rivala – Slovnaftu, který kontroluje 80 procent slovenského trhu benzinu a motorové nafty. Maďarský tisk už nyní hovoří o vzniku první postkomunistické multinacionální společnosti. Transakce také znamená, že Maďarsko deset let po změně režimu již není jen zemí, která láká zahraniční kapitál, ale tuto horkou komoditu také vyváží. Včetně ohlášeného kapitálového vstupu BorsodChemu do Moravských chemických závodů ve výši 55 milionů dolarů (EURO 12/2000) maďarské firmy jen do bývalého Československa investují letos přes 310 milionů dolarů. Některá slovenská média sňatek vítají, nacionalisté a HZDS jej označili za fatální chybu, neboť prý jde o součást dlouhodobé geopolitické strategie Budapešti. Mečiarovi lidé si opět vydělají. Podle projektu Maďaři nejdříve zvýší základní jmění Slovnaftu o 150 milionů dolarů a za 112 milionů dolarů koupí akcie od dvou soukromých vlastníků, od firem Slovintegra a Slovbena. Společnost Slovintegra, která je vlastněná managementem Slovnaftu, získala před pěti lety od slovenského FNM 39 procent jeho akcií, přičemž za akcii zaplatila 257 korun, ačkoliv její tržní cena dosahovala 900 korun. Podíl těchto dvou subjektů, které jsou prý blízké Vladimíru Mečiarovi a jeho straně, se po vstupu Maďarů sníží na 31 procent. Součástí obchodu s firmou MOL je i neveřejná kupní opce, která Maďarům garantuje, že po dvou letech mohou ve Slovnaftu získat majoritu. Vzhledem k maďarsko–slovenským vztahům je tento obchod nejen politicky výjimečný, ale vzbuzuje jisté rozpaky i mezi burzovními analytiky. Zaplatit skoro čtvrt miliardy dolarů, což je osmina tržní ceny společnosti MOL, za Slovnaft se zdá být hodně. Zvláště když vezmeme v úvahu, že zadluženost slovenské rafinerie činí kolem 600 milionů dolarů a cena jejích akcií ani po ohlášení akvizice nevyšplhala na polovinu sumy, kterou zaplatí Maďaři (36 dolarů). Eurobenzin. Podíváme–li se na finanční situaci obou podniků, snadno zjistíme, proč k této transakci došlo. MOL loňský rok uzavřel při obratu 2,785 miliardy dolarů s čistým ziskem ve výši 287 milionů dolarů, což je o 52 milionů dolarů více než v roce 1998. Tržní hodnota firmy (počet akcií krát cena papíru na burze) se pohybuje kolem 2,7 miliardy dolarů. Slovnaft v roce 1999 při obratu 963 milionů dolarů nashromáždil ztrátu ve výši 54,6 miliony dolarů (asi 2,5 miliardy slovenských korun), předloni čistý zisk podniku dosáhl 76 milionů korun. Avšak je třeba dodat, že firma do nedávno dokončené modernizace investovala 530 milionů dolarů, což z ní učinilo nej–modernější rafinerii v regionu. Špičkové technologie v tomto komplexu jí dovolí devadesátiprocentní výtěžnost suroviny, a Slovnaft tak bude vyrábět větší množství kvalitních benzinů a nafty bez zvyšování objemu zpracovávané ropy s minimálním zatížením životního prostředí. Nové bezolovnaté benziny budou mít v názvu „euro . Prezident firmy Slavomír Hatina tvrdí, že komplex pojede naplno a kvalitní benziny půjdou na odbyt, přes–tože evropský trh se zdá být nasycen. Jde o projekt EFPA (Environmantal Fuel Project Apollo). Hatina řekl, že tento krok byl pro firmu řešením, jak se vypořádat s konkurencí. Trh má cenu nejvyšší. Přesto MOL oceňuje spíše geografickou polohu Slovnaftu a jeho síť 315 benzinových čerpadel (část pod názvem Benzinol). Bratislavský podnik navíc disponuje obrovskými zásobníky na východním Slovensku, které může konglomerát MOL/Slovnaft využít při zásobování čerpadel v Polsku a na Ukrajině. Pro silně zadlužený Slovnaft bude přínosem, že jeho finanční management bude zcela vyměněn, píše maďarský tisk. Podle dohody čtyři místa z osmičlenného vedení jmenuje MOL, zejména náměstka generálního ředitele pro finance, marketingového ředitele, ředitele pro maloobchodní styk a šéfa nákupu a informatiky. Podle dohody generální ředitel Slovnaftu Slavomír Hatina zůstane ve svém křesle. Hovoří se o tom, že se Slováci při vyhodnocování tendru přiklonili k Maďarům také proto, že MOL slíbil, že některé top–manažery nebude měnit. Naproti tomu šéf OMV Richard Schenz, který podle analytiků nezvládl akvizici se Slovnaftem, označil vedení podniku za předimenzované. Mečiar versus USA. Otázkou však je, jak si budou rozumět Hatina, který je takzvaným mečiarovským manažerem starší generace, s mladým prezidentem firmy MOL Jánosem Csákem, který do podniku přišel loni v květnu z postu finančního ředitele telekomunikační společnosti Matáv (obdoba Českého Telecomu). Ten je totiž šéfem amerického ražení. „Na počátku devadesátých let, kdy jsem po škole nastoupil na spíše byrokratickou bankéřskou funkci, jsem se rozhodl, že chci změnu. A když jsem chtěl změnu, tak jsem se rozhodl pro to nejlepší. Pro mne se jako nejlepší ukázala anglosaská podnikatelská kultura, prohlásil Csák. Navýšení základního jmění Slovnaft použije na umoření dluhů. MOL počítá s tím, že i po tomto nákupu bude míra jeho zadluženosti příští rok 39 procent. V petrochemickém byznysu se ještě za zdravou považuje míra zadluženosti do 40 procent. Transakci financuje J. P. Morgan s ročním úvěrem ve výši 300 milionů dolarů, ale tento krátkodobý úvěr bude podle vyjádření zástupců firmy MOL vystřídán dlouhodobou úvěrovou konstrukcí. Společná míra zadluženosti obou podniků příští rok zcela jistě klesne pod 40 procent, jak prohlašuje vedení MOL. Analytici tvrdí, že společný podnik bude lépe čelit politickým tlakům a že MOL pomocí Slovnaftu si může vylepšit pozici v plynárenství. Pokud i investoři budou stejného názoru, MOL během krátké doby růstem ceny svých akcií může získat zpět sumu, kterou nyní za Slovnaft zaplatil. Kde se bude propouštět? Maďarský deník Napi Gazdaság však cynicky poznamenal, že pro MOL je dobré mít v portfoliu dvě nejmodernější rafinerie v regionu. Rozhodne–li se pro omezení výroby, nebude muset propouštět v Maďarsku. Expanzi odborníci kritizují jako překotnou a poukazují na nadměrné zpracovatelské kapacity v odvětví, které od loňska dělají potíže ropným společnostem po celé Evropě (MOL zpracovává sedm milionů tun ropy ročně a svých kapacit využívá sotva ze 70 procent). „Další rafinační kapacity jsou to poslední, co dnes MOL potřebuje, řekl v Londýně ropný analytik firmy Nomura International Ruslan Nickolov. I další analytici varují, že MOL by měl expandovat opatrněji, protože nákupy drahých majetkových podílů by mohly ohrozit jeho výsledky. V odborných kruzích se hovoří o tom, že MOL, který v Maďarsku provozuje dva závody, bude muset časem rozhodnout o uzavření jednoho z nich. Na pomalé umrtvení rafinerií kvůli rychlým fúzím světových ropných firem není čas a výrazné omezení produkce ve Slovnaftu a následné propouštění by na Slovensku jistě vyvolalo velikou bouři. Proto je pravděpodobné, že MOL svými nadbytečnými kapacitami napadne rozbombardovaný balkánský trh. Odbory a kartel. Nový majitel však musí počítat i s dalšími potížemi. Slovenské odbory chemického průmyslu již několik měsíců požadují, aby se mzdy nezvýšily jen o deset, ale o patnáct procent. Přitom průměrný plat v tomto sektoru činí asi devatenáct tisíc slovenských korun oproti devíti tisícům průměrné mzdy v průmyslu. Další problém může nastat po verdiktu antimonopolního úřadu, vedoucího už nyní šetření proti Slovnaftu, který byl nařčen z kartelové dohody na slovenském trhu. Ze 605 benzinových čerpadel sice vlastní jen 315, ale drtivá většina ostatních čerpacích stanic nakupuje také od něj. Proto úřad zkoumá, zda za standardními nákupy benzinů a nafty neexistují i jiné nepsané obchody mezi Slovnaftem a majiteli sítí čerpadel. MOL má podle slovenského hospodářského týdeníku Trend netransparentní vlastnickou strukturu. Privatizace společnosti v roce 1996 přitom byla označována za průhlednou. Podle prezidenta Csáka je polovina akcií v rukou maďarského státu a maďarských investorů. Americká Bank of New York s podílem 28,2 procenta organizovala prodej globálních depozitních certifikátů, které dočasně nahrazují akcie MOL. Dalším významným akcionářem je Capital Emerging Markets Growth Fund s 5,2 procenta akcií. Csák se ale přiznal, že neví, kdo za americkými fondy stojí, stojí–li někdo. V březnu se v maďarském a chorvatském tisku spekulovalo o možném vlivu ruských společností ve firmě MOL. Konkrétně bylo uváděno jméno ruské firmy Jukos, která zabezpečuje dodávky ropy z Ruska do Maďarska. MOL však vydal prohlášení, že žádná ruská firma nevlastní více než pět procent jeho akcií. Nařčení z neprůhledné spolupráce s ruskými firmami čelili i manažeři Slovnaftu. V loňském roce MOL zahájil restrukturalizaci. Vedení firmy v této souvislosti vypracovalo tříletý plán snižování počtu zaměstnanců o dvanáct procent ročně na cílový stav dvanáct tisíc (z nynějších téměř 20 tisíc). V loňském roce vytěžil 1,24 milionu tun ropy a 3,4 miliardy kubických metrů zemního plynu. Skupina MOL vlastní rafinerie Duna a Tisza a 447 čerpacích stanic, z nichž 57 leží mimo Maďarsko. Rakousko zatím mlčí. K maďarsko–slovenskému sňatku se zatím nevyjádřil hlavní konkurent na regionálním trhu – rakouská firma OMV. Odborníci však mají zato, že MOL a OMV, která se podobným způsobem snaží získat chorvatskou státní společnost INA (která sice není na burze, ale její tržní hodnota se odhaduje na miliardu dolarů), si nakonec padnou do náručí a vznikne velký rakousko–uherský ropný a plynárenský gigant. „Spojení společností MOL a Slovnaft přinese obecné výhody velkých fúzí. Nový subjekt bude optimalizovat využití svých vnitřních zdrojů, sníží náklady a výstupní ceny, sdělil týdeníku EURO Pavel Švarc, generální ředitel holdingu Unipetrol, v němž dvě třetiny akcií vlastní stát. „Lze očekávat, že spojené společnosti výrazně posílí svoji pozici na trhu. Z hlediska České republiky očekáváme zvýšený tlak především na východní Čechy a Moravu. Z hlediska exportu se vlivem nového subjektu přiostří také konkurenční boj na polském trhu, dodal Švarc. Podle něj Unipetrol a Česká rafinérská, kde holding drží 51 procent akcií, budou na maďarsko–slovenské spojení, které se prý v této či jiné podobě dalo očekávat, reagovat agresivní obchodní politikou. Nebyl to blaf. „Do poslední chvíle jsme mysleli, že je to blaf. Netušili jsme, že MOL má takovou sílu, řekl v rozhovoru pro týdeník EURO vysoce postavený manažer České rafinérské. János Csák, sedmatřicetiletý prezident společnosti MOL, před ohlášením akvizice prohlásil, že v průběhu roku a půl se musí konsolidovat trh pohonnými hmotami na území Polska, Slovenska, Česka, Rakouska, Slovinska, Chorvatska, Rumunska a Maďarska. „Obrat zdejších petrolejářských firem se pohybuje kolem sedmnácti až dvaceti miliard dolarů. Za další tři roky by se konglomerát těchto podniků sešrouboval, a to chce kapitál. Jsou však pouze dvě možnosti, odkud peníze vzít: z kapitálového trhu, nebo od vlád. Vlády se snaží dostat do Evropské unie a Evropská unie nerada připouští, aby vlády tlačily peníze do svých podniků z tržního sektoru. Náskok při hledání zdrojů na kapitálovém trhu má ten, kdo je zkušenější. Tím je například MOL, řekl Csák, který, ač je považován za člověka premiéra Viktora Orbána, byl kabinetem kritizován za to, že se nová expanzivní strategie jeho firmy uskutečňuje pomalu. Podle Csáka o prodeji chorvatské rafinerie nová vláda v Záhřebu zatím nerozhodla. Csák popřel, že by se MOL snažil získat majetkový podíl v rumunské olejářské firmě Petrom. Vítězství Maďarů v tendru, jehož účastníky podle nepotvrzených zpráv byly také rakouská OMV, ruský LUKoil, polská PKN Plock a údajně i Česká rafinérská, nyní pravděpodobně přiostří bitvu konkurenčních firem o velmi lukrativní středoevropský trh ropných produktů, na němž o přízeň zákazníků bojují další rafinerie, především rakouská Schwechat, patřící firmě OMV, a dále rafinerský komplex v německé Leuně a Schwedtu a samozřejmě také české rafinerie v Litvínově a Kralupech. Slovnaft, posílený maďarskou společností, bude mít nyní patrně na tomto regionálním trhu dost významné slovo. Společný podíl obou společností na maloobchodním trhu má činit v Maďarsku asi 36 procent, na Slovensku 38 procent, v Rumunsku tři procenta a v České republice dvě procenta. Prezident Slavomír Hatina nevyloučil propojení s českými rafineriemi, ale dodal, že další jednání nejsou momentálně na pořadu dne. Viceprezident Slovnaftu Radko Kaššovic se domnívá, že pro Českou rafinérskou nebude pravděpodobně nyní, když jsou středoevropské karty rozdány, jednoduché sehnat partnera. Slovenské rodinné stříbro. Slovnaft patřil ve společném československém státě k největším průmyslovým podnikům. Drží si významné postavení na domácím, ale i na středoevropském petrochemickém trhu a nikdo nepochyboval, že o něj bude zájem. V současné době zpracovává přes 5,4 milionu tun ropy ročně, na export směřuje kolem 67 procent jeho celkového prodeje. Českou republiku považuje za nejdůležitější zahraniční trh. Slovnaft CS prodal podle prvních odhadů loni v ČR více než sto milionů litrů pohonných hmot. Jeho cílem je zvýšit počet čerpacích stanic v republice ze stávajících 42 na 50. Pokud jde o nové trhy, vedení Slovnaftu naznačilo, že se bude orientovat na Polsko, jehož trh není tak nasycen jako český. Druhým zájemcem o Slovnaft byla rakouská OMV, která zpracovává ročně kolem deseti milionů tun ropy (a využívá téměř devadesáti procent svých kapacit). Očekávala – stejně jako vítězný MOL – že podílem ve Slovnaftu posílí své zpracovatelské kapacity v rafinerii ve Schwechatu u Vídně a získá větší vliv na slovenském a potažmo na středoevropském trhu. Je dost možné, že také přemýšlela o tom, že vstupem do Slovnaftu se částečně zbaví nepříjemné konkurence. OMV byla údajně méně vstřícná při jednání než MOL, a proto „odpadla . Její vedení prý trvalo již v první fázi na majoritě, a to bez jakýchkoliv podmínek týkajících se dalšího rozvoje Slovnaftu, který si z toho mohl udělat závěr, že Rakušanům jde především o získání trhu. Maďarům šlo o to samé. Není však všem dnům konec. Deník Magyar Hírlap nedávno napsal, že dozorčí rada OMV jednala o možné alianci s maďarským koncernem, což by pro rakouskou firmu znamenalo dobrou alternativní strategii. Vedení OMV tyto informace popírá. Svůj podíl na středoevropském trhu ropných produktů mívala i východoněmecká rafinerie Leuna s roční kapacitou deset milionů tun ropy. V privatizaci ji před necelými dvěma lety koupil francouzský energetický obr Elf Aquitaine, který si tak zajistil vstup do centra evropského trhu. Jak napsal list Die Welt, v Leu–ně hodlá zachovat po přestavbě zpracovatelskou kapacitu, kterou disponovala před sjednocením Německa. Nová Leuna 2000 je opět od loňska důležitým hráčem. Její konkurenti na evropském trhu musí spíše počítat s rivalitou další východoněmecké rafinerie, která je ve Schwedtu (u polské hranice) a disponuje stejnou kapacitou jako Leuna – deseti miliony tun ropy. Na dotaz týdeníku EURO, zda se bojí Slovnaft její konkurence, šéf bratislavského koncernu odpověděl: „Konkurenceschopnost Leuny nedělá starosti ani tak nám, jako českým rafineriím. Klesá podíl na trhu. České rafinerie se s tlakem zahraničních dodavatelů potýkají už několik let. Zejména dominantní Česká rafinérská však zatím nebyla v tomto boji příliš úspěšná. Dovážené výrobky ji částečně vytlačily z rozhodujícího domácího trhu, a i když nyní tvrdí, že změní obchodní politiku, aby je získala zpět, experti nevěří, že by se jí to mohlo podařit (EURO 11/2000). Vloni se například u automobilových benzinů podílela na tuzemské spotřebě z necelých padesáti procent, přitom ještě v roce 1997 to bylo téměř sedmdesát procent. Česká rafinérská se snaží tyto ztráty vyrovnat vývozem, klesající hospodářské výsledky však ukazují, že tyto kompenzace nestačí. Vloni vyvezla třicet procent produkce, o rok dříve to bylo dvacet procent. Při obratu 31 miliard korun vytvořila vloni čistý zisk necelých 1,5 miliardy korun. V roce 1998 přesáhl 1,9 miliardy korun. Převažující dovozy. Neutěšená pozice českých rafinerií je zřejmá i z porovnání dovozů a vývozů ropných produktů. Dovoz vloni představoval podle statistických údajů tři miliony tun těchto produktů, vývoz jen 1,2 miliony tun. Nejvíc motorových paliv, které se na dovozech podílejí z více než dvou třetin, přišlo ze Slovenska. Z bratislavského Slovnaf–tu přiteklo do České republiky téměř 900 tisíc tun těchto paliv (614 tisíc tun motorové nafty a 280 tis tun benzinů). Opačným směrem, tedy z českých rafinerií, šlo na Slovensko jen 83 tisíc tun paliv. Druhým největším dovozcem motorových paliv bylo Rakousko (688 tisíc tun) a třetím Německo (510 tisíc tun). Ve hře ještě Paramo. Česká rafinérská má na domácím trhu dominantní postavení. Přes její rafinerie prochází devadesát procent ropy a je jediným výrobcem automobilových benzinů. U motorové nafty jí doma konkuruje jedině pardubická společnost Paramo. Na této produkci se však podílí zhruba z deseti procent. Pardubická rafinerie se nyní připravuje k privatizaci a do soutěže o tuto firmu chce jít z obavy před budoucí konkurencí i majitel České rafinérské, holding Unipetrol.
