Podle Jiřího Kabelky, ředitele inženýrské společnosti DEL ze Žďáru nad Sázavou, je termín revoluce v souvislosti s Průmyslem 4.0 jen marketingové heslo. Ve skutečnosti jde „jen“ o evoluci, kde je klíčová především digitalizace. Aby se jí české firmy neobávaly, měl by je více podpořit stát. Zareagovat by mělo i školství, které musí žáky připravit na jiný charakter práce.
* Ze všech stran dnes slýcháme o robotech a umělé inteligenci. Prošel už český průmysl čtvrtou průmyslovou revolucí?
Já bych to hlavně revolucí nenazýval.
Ze čtvrté průmyslové revoluce se stává marketingové heslo. Jenže Průmysl 4.0 je prostě evoluce, další vývojová etapa, postupné zlepšování. Jeho smyslem jsou určité principy, které české podniky v různé míře zavádějí. Rozhodně to ale není žádný náhlý přelom, jde hlavně o zlepšující se digitalizaci.
* Jak rychle tedy tato evoluce v českých výrobních podnicích probíhá?
Rychlost není všude stejná. Přece jen záleží i na finanční stránce věci a v tomto ohledu mají výhodu velké koncernové závody. Menší lokální firmy, které nemají nikoho takzvaně „za zády“, si musejí vystačit s vlastními zdroji. Zase se ale mohou samy rozhodnout, jaké konkrétní technologie zavedou. Pokud na moderní vlnu digitalizace naskočí dobře, svou konkurenceschopnost si udrží. A když se jim podaří vhodně inovovat, mohou mít na trhu dominantní postavení.
* Znamená to, že by továrny měly zapojit třeba více robotů? Vždyť už nyní se ozývají hlasy, aby lidé nakonec nepřišli o práci.
Roboti tu nehrají hlavní roli. Je pravda, že mohou lidem pomoci tam, kde je potřeba těžká fyzická práce. Tu už totiž pracovníci stejně nechtějí dělat. Jinak ale roboti nejsou žádným výkřikem poslední módy, v této podobě fungují už několik desítek let. Proto nemám rád, když se v médiích dává rovnítko mezi robotizací a Průmyslem 4.0. Robotizace je jednou z částí Průmyslu 4.0. Je to spíše prostředek k tomu, o čem P 4.0 skutečně je. Jedná se o komplexní propojení a synergii velkých dat neboli Big Data, automatizace, digitalizace, virtualizace a dalších, včetně udržitelného rozvoje jakožto vedlejšího efektu.
* Co je tedy „evoluční“ výhodou Průmyslu 4.0?
Je to jednoduché, šetří čas i peníze.
Umožňuje nám vyrábět efektivněji.
Překonává sériovou výrobu, protože je díky ní možné vyrábět ve stejných nebo i větších objemech různé produkty dle individuálních požadavků zákazníků. Když jednu věc potřebují dva zákazníci něčím odlišenou, není to problém ani zdržení.
To je dosažitelné díky takzvaným digitálním dvojčatům. To je naprosto klíčový pojem. Díky nim už není potřeba zdlouhavě a draze stavět prototypy. Místo toho vznikne virtuální kopie budoucího produktu a na ní se zkouší různé způsoby výroby nebo modifikace. Stejně tak může vzniknout digitální kopie výroby, kde se testují různé situace.
* Váš výrobní závod ve Žďáru nad Sázavou podle těchto principů funguje?
Ano. Právě díky tomu se DEL může srovnávat i s mnohem většími průmyslovými podniky. A nabízíme produkty i služby zákazníkům po celém světě. Protože kromě toho, že tato chytrá řešení využíváme, pomáháme s jejich zaváděním našim zákazníkům. Dodáváme jim plně automatizovaná a digitalizovaná řešení, třeba i celé výrobní linky. Zavedení principů Průmyslu 4.0 totiž znamená komplexní řešení, nejen několik dílčích částí. Je to řetězec, který začíná poptávkou zákazníka, pokračuje digitálním projektováním a končí automatizovanou výrobou a vhodným skladovým i logistickým řešením. Znamená to propojení různých disciplín, takže je zapotřebí i určitý přesah a nadhled.
* Z továrny se tedy stává jakýsi komplexní, uvnitř propojený ekosystém?
Funguje jako internet věcí. Kdybych to pro představu hrubě zjednodušil, můžeme najít paralelu s tím, jak fungují moderní chytré domácnosti. Tam spolu jednotlivé spotřebiče a systémy komunikují. Něco podobného je i ve výrobě, kde spolu zase komunikují stroje a IT systémy. Díky tomu můžeme analyzovat Big Data, tedy obrovské objemy dat, které prostřednictvím této komunikace proudí. Z nich můžeme vyvodit, co je třeba zlepšit nebo zda se neděje něco nežádoucího.
* Věnujete se jen průmyslové automatizaci, nebo zasahujete i do jiných oborů?
Jednou z dalších klíčových oblastí je pro nás elektromobilita, která je v Česku zatím v plenkách. Abychom ji podpořili, vyvinuli jsme letos vlastní rychlonabíječky na principu stejnosměrného proudu. Do reálného provozu je ale chceme uvádět až v příštím roce.
* Elektronabíječek je na trhu několik, v čem jsou vaše jiné?
Naše nabíjecí stanice dokážou dobít kapacitu baterie až do 80 procent během dvaceti minut, tedy při krátké zastávce.
To ale záleží i na jejich stavu a počáteční kapacitě. Jinak ale naše nabíječky mohou dobíjet baterie elektromobilů i na víc než 95 procent kapacity. To většina ostatních nabíječek na trhu neumí, ve většině případů přestávají dobíjet na hranici 90 procent. Konkurenční výhodou je i naše flexibilita díky místnímu zázemí. Jako česká firma je u nás vyvíjíme, vyrábíme a servisujeme. To je na trhu výjimečné a tím se odlišujeme od ostatních hráčů.
* Kde se s nimi budeme moci setkat?
Určitě na benzinových pumpách, kde jsou na ně řidiči zvyklí. Ale nejen tam, uplatnění by mohly najít třeba i v obchodních centrech, v hotelových garážích, na parkovištích. Nebo klidně na ulici v městských mobiliářích. Nabíječky mohou být zabudované v odpadkových koších nebo pouličním osvětlení.
Zkrátka na místech, která jsou určená pro parkování.
* Je podle vás český trh už připraven na nástup elektromobility?
Trh čeká už jen na vhodný impulz, aby se elektromobilita začala v Česku více prosazovat. Ve srovnání s okolními státy jsme ale pozadu, například oproti Německu zhruba o čtyři roky. Plány tamní vlády už v roce 2009 počítaly s tím, že v roce 2020 bude na německých silnicích jezdit milion elektromobilů.
Postupná standardizace tam započala už v roce 2014, zatímco v Česku jsme teprve na jejím počátku.
* Proč tomu tak je? Závisí to na státní podpoře, nebo neochotě firem?
Česká státní správa se snaží zrychlit rozvoj elektromobility třeba investičními pobídkami nebo slevami na dani pro spotřebitele. Jenže zapomíná na infrastrukturu, tedy právě na ty nabíjecí stanice, které jsou pro elektromobily stěžejní. Plány nových silnic a dálnic s nimi nepočítají. A to ani při současné rekonstrukci D1, našeho hlavního dálničního tahu. Proč se při stavbě silnic nepočítá s nabíjecími stanicemi? Už dnes každý ví, že elektromobilita je věc daná. Patří jí budoucnost a jediná otázka je, zda se stane dominantní za pět, deset, patnáct či více let. Silnice a dálnice se dnes stavějí pro příští desetiletí a už dnes si necháváme ujet pomyslný vlak.
* Jak je to s podporou státu ohledně samotného Průmyslu 4.0?
Obecná informovanost se zlepšuje, povědomí ale zatím stále není takové, jaké by mělo být. Stát by měl více motivovat české firmy, aby se pustily do inovací a zbytečně se nebály. Vždyť jde nakonec o jejich vlastní přežití na budoucím trhu. Snaží se o to i DEL, proto se stal jedním ze zakládajících členů Národního centra Průmyslu 4.0. Bez hlubší součinnosti státu to ale nepůjde. Vývoj navíc musí být celospolečenský, týká se třeba i školství.
* Čemu by se měly školní osnovy věnovat, aby žáky připravily na budoucnost?
Problém je, že asi 60 procent pracovních pozic, které budou dnešní školáci vykonávat, ještě ani neexistuje. Školy by je ale určitě měly připravit na jiný charakter práce. A také na to, že lidé se budou vzdělávat celý život v souvislosti s tím, jak se budou dále vyvíjet i různé technologie. Vyspělá Evropa to dávno ví, my se teprve začínáme postupně přizpůsobovat. Žádané určitě budou profese spojené s mechatronikou, navrhováním IT systémů a aplikací nebo poradenskou činností. Důraz by tedy měl být kladen na přírodní vědy, technické vzdělání a programování. Nicméně vzdělávání je nutná, ale ne dostačující podmínka. To, co utvářejí zlaté české ručičky, je tvořivost, chuť zkoušet a poznávat nové věci s nemalou dávkou důvtipu. A i tento přístup by měly školy podporovat.
