Brusel bude mít problém, členské země ustupují výrobcům
Když šéf německého energetického koncernu RWE Harry Roels letos v únoru na výroční konferenci v Essenu pohrozil, že jeho firma už nepostaví ani jednu klasickou uhelnou elektrárnu, možná ani netušil, jak bude úspěšný. Spolková vláda vyslyšela stížnosti průmyslu a změkčila připravovaný návrh pro snížení emisí skleníkových plynů. Národní alokační plán, který koncem března poslala do Bruselu, nařizuje německým podnikům, aby v příštích třech letech snížily emise oxidu uhličitého o pouhých 0,36 procenta.
Národní alokační plány slouží pro připravovaný evropský systém obchodování s emisemi, který startuje od 1. ledna příštího roku. Jednotlivé země si v rámci jejich přípravy stanoví národní emisní limity - počet povolenek na vypouštění oxidu uhličitého (CO2), které v příštích letech rozdají svým podnikům (EURO 13/2004).
RWE měla důvod k obavám. Elektrárny energetického koncernu vyprodukují téměř 130 milionů tun CO2 ročně, vůbec nejvíc v celé Evropě. Jeho prezident a generální ředitel Roels proto upozornil na konflikt mezi snahou o snižování emisí a potřebami průmyslu. „Přestože německá vláda říká, že nebude prodražovat dodávky energií další regulací odvětví, ministerstvo životního prostředí přišlo s návrhem takového alokačního plánu a emisními pravidly, které k ní směřuje,“ řekl na únorové výroční konferenci. „Pokud vláda návrhy ministerstva schválí, budou náklady na vybudování nových uhelných elektráren tak vysoké, že naše firma už do nich nebude chtít investovat ani euro,“ dodal.
Hlavně průhledně.
České výrobce elektřiny ani dodavatele energetického uhlí zatím takové problémy netrápí. Věří, že dostanou minimálně tolik povolenek, kolik budou potřebovat nejen na pokrytí nynějších emisí, ale i na rezervu pro budoucí investice. „Pro nejbližší období, tedy léta 2005 až 2008, problémy neočekáváme. Pozice ČR je z hlediska cílů redukce emisí zhruba dvakrát lepší než pozice Německa,“ vysvětluje vedoucí oddělení strategie elektrárenské společnosti ČEZ Ivan Novák. Připouští, že budování elektráren je z hlediska strategického plánování dlouhodobá záležitost a s pravidly nových limitů nikdo nebude vědět, co bude po roce 2012.
Česko zatím o emisním limitu nerozhodlo a dosud nebyl zveřejněn ani první návrh. Generální ředitel Appian Group Jan Vacík proto zatím nechce komentovat, jaké dopady bude mít obchodování s povolenkami na jeho skupinu. „Pokud se nevytvoří transparentní podmínky pro jejich poskytování, důvěra investorů klesne,“ uvedl pro týdeník EURO.
Zelené prohry.
Členské státy unie měly své národní plány odevzdat do 31. března a i německá průmyslová lobby bodovala až v posledním týdnu. Ministr životního prostředí Jürgen Trittin původně navrhoval pro příští roky 480 milionů povolenek, ministr hospodářství Wolfgang Clement jich požadoval minimálně 505 milionů. Spor, který hrozil přerůst v širší kabinetní roztržku, nakonec řešil spolkový kancléř Gerhardt Schröder. Klíčové schůzky se 30. března zúčastnil i vicekancléř za Zelené a ministr zahraničních věcí Joschka Fischer. Jednání trvalo pět hodin a ministři se nakonec dohodli na 503 milionech povolenek pro roky 2004 až 2007 a 495 milionech tun pro následující léta do roku 2012.
Ochránci životního prostředí nejsou spokojení a tvrdí, že se rudozelená vládní koalice tímto kompromisem vzdala politiky ochrany klimatu. Německý průmysl naopak Clementovi poděkoval. Zasadil se o hospodářství a zachování pracovních míst,“ řekl šéf německého svazu průmyslu Michael Rogowski.
Německo není jediným státem evropské unie, v němž se snahy o snížení emisí prostřednictvím omezeného počtu povolenek zkřížily s představami průmyslníků. Rakousko zvýšilo počet povolenek o 1,6 milionu poté, co původní návrh ministerstva životního prostředí odmítl podepsat tamní ministr hospodářství Martin Bartenstein.
Rakouský ústupek lenochům.
V požadovaném termínu do 31. března odevzdaly do Bruselu své Národní alokační plány a s nimi emisní limity jen čtyři státy současné patnáctky: Německo, Finsko, Irsko a Dánsko. Organizace Point Carbon, která monitoruje vývoj kolem emisního obchodování, nicméně očekává, že v dohledné době předají plány také Rakousko, Nizozemsko a Švédsko. Ke konsenzu nad návrhem limitů mají naopak dost daleko například ve Španělsku nebo ve Francii.
Překvapení přinesl i lídr emisního obchodování, Velká Británie. Přestože byla první zemí, která připravila svůj plán a po veřejné diskusi ho podepsala už v lednu, koncem března oznámila, že se jeho předání do Bruselu zpozdí o několik týdnů. I když oficiální zdroje uvedly, že ho nebudou měnit a jde „pouze o dopilování textu“, hned se vyrojily spekulace. „Londýn se zřejmě rozhodl, že počká, jak Evropská komise zareaguje na vstřícné plány Německa a Rakouska,“ uvádějí pozorovatelé.
S napětím přitom čekají hlavně na odezvu na rakouský plán. Země, která v roce 2002 emitovala celkem 77 milionů tun CO2, totiž rozhodla, že pro následující roky vydá povolenky na 99 milionů tun.
Komise zatím žádný z plánů nekomentovala, neoficiálně však varovala před příliš velkorysými návrhy na přidělování povolenek. Šéf sekce životního prostředí Jos Delbeke upozornil, že při velkém množství budou příliš levné a pro firmy bude výhodnější je dokupovat, místo aby snižovaly emise technologickou cestou. „Přemrštěná alokace bude mít jediného vítěze: lenochy, kteří se ani dosud o žádné zlepšení nepokusili,“ prohlásil Delbeke.
Bude elektřina dražší?
Představitelé západoevropského průmyslu považují emisní limity za další formu daní, která se nutně musí promítnout do cen. Ze systému obchodování s emisemi, který vychází ze závazků Kjótského protokolu, mají navíc profitovat přístupové země, což zhorší konkurenční pozici výrobců z nynějších členských zemí. Zatímco většina států unie svůj závazek na snížení emisí skleníkových plynů neplní, a oproti referenčnímu roku 1990 je dokonce zvýšila (viz tabulka), přístupové země jsou už dnes hluboko pod závazkem, který si pro sebe stanovily. Jejich emise však klesly hlavně díky snížení průmyslové výroby v devadesátých letech. Výjimkou je pouze Slovinsko, které má emise CO2 do roku 2010 redukovat ještě o šest procent.
Proti systému obchodování s emisemi neprotestují jen západoevropští producenti skleníkových plynů, ale i výrobci z energeticky náročných odvětví. Skupina firem v čele s asociací papírenského průmyslu Cepi vydala prohlášení, v němž tvrdí, že systém, který bude tlačit na snižování emisí, povede k obrovskému zvýšení cen elektřiny. Komisařka EU pro životní prostředí Margot Walströmová okamžitě označila tyto hrozby za přehnané. „Dopady nebudou tak dramatické, jak tito výrobci tvrdí,“ řekla.
Všeobecná nejistota.
Alokační plány se zatím týkají jen největších producentů skleníkových plynů, konkrétně energetiky a dalších výrob závislých na spalování fosilních paliv. Dotčené firmy odhadem produkují zhruba polovinu z celkového množství „národních“ emisí. Do režimu, v němž budou muset tito emitenti prokazovat, že vypustili jen tolik emisí, na kolik mají povolenky, spadne dohromady na patnáct tisíc firem. V Německu se vztahuje na 2400 podniků, v Česku na necelou pětistovku.
Poradenská společnost PricewaterhouseCoopers (PwC) zjistila, že se producenti skleníkových plynů na systém obchodování s emisemi příliš nepřipravují. I když startuje už za deset měsíců, jen 45 procent z pětasedmdesáti oslovených firem s ním počítalo při tvorbě svých strategických plánů. Vyplynulo to z nedávného průzkumu, do něhož PwC zahrnula největší emitenty z oboru energetických utilit. Téměř polovina z dotazovaných firem rovněž uvedla, že ještě nevědí, zda budou nakupovat nebo prodávat povolenky.
Jak daleko mají k dosažení stanovených cílů
(Emise CO2 a závazek, který si jednotlivé země stanovily v rámci Kjótského protokolu)
Členské země evropské unie
Země;Emise 2001(Mt CO2);změna proti referenčnímu roku 1990 ;rozdíl proti závazku (%)*
Rakousko;85,9;+9,6;+16,8
Belgie;150,2;+6,3;+10,5
Dánsko;69,4;-0,2;+11,4
Finsko;80,9;+4,7;+4,7
Francie;560,8;+0,4;+0,4
Německo;993,5;-18,3;-6,8
Řecko;132,2;+23,5;+9,8
Irsko;70;+31,1;+23,9
Itálie;545,4;+7,1;+10,7
Lucembursko;6,1;-44,2;-28,8
Nizozemsko;219,7;+4,1;+7,4
Portugalsko;83,8;+36,4;+21,6
Španělsko;382,8;+32,1;+23,8
Švédsko;70,5;-3,3;-5,5
Velká Británie;657,2;-12,0;-5,2
EU celkem;4108,3;-2,3;+2,1
*)o kolik % musí emise snížit (znaménko plus), aby v roce 2010 dostály svému závazku vůči Kjóotskému protokolu.
) společný závazek EU byl stanoven na osmipúrocentní snížení oproti roku 1990.
Pramen: EEA
