Český průmyslník JosefWohanka pocházelz chudých poměrů,vynalézavostí a pílí sevšak vypracoval mezipodnikatelskou elituprvní republiky.Obchodoval s koženýmivýrobky, vyrábělcukrovarnické stroje,drezíny, a proslul takéjako šlechtitel řepnéhosemene.
Autor: Cyclura.cz
Slovem drezína se dnes označuje lehké kolejové vozidlo, sloužící drážním účelům. Autor tohoto vynálezu, německýkonstruktér Karl Drais, měl ale jiné plány. Pracoval jako dvorní myslivec ve Freiburgu a musel podnikat dlouhé obchůzky tamních revírů. Aby si službu ulehčil, vymyslel jednoduché běhací kolo, které roku 1813 představilveřejnosti.
Zpočátku se setkal s nedůvěrou, již roku 1820 ale jeho zlepšovák začali využívat zaměstnanci britské přespolní pošty a drezína, jak se kolu říkalo, si našla cestu do celého světa. S rozvojem železnice se pak původně silniční dopravní prostředek přesunul na koleje a objevily se i stroje tříkolové a čtyřkolové.
V českých zemích ještě koncem 19. století jezdily především drezíny zahraniční. Českých výrobců bylo minimum, což si uvědomoval i pražský podnikatel Josef Wohanka. Roku 1897 proto v Příbrami založil dílnu, kde začaly vznikat originální drezíny českého původu.
Praxe u Hammera
Josef Wohanka se narodil roku 1842 v severočeských Poleradech v rodině učitele. Absolvoval místní obecnou školu a nižší reálku vMostě. Poté zamířil do Prahy, kde studoval na obchodní škole, a zároveň pracoval jako učeň u Václava Měšťana v obchodě s koloniálním zbožím na Ferdinandově (dnešní Národní) třídě.
V říjnu 1860 odešel na několik měsíců do Čáslavi, kde vypomáhal kupci Vincenci Červinkovi. Již v prosinci 1861 se ale do Prahy vrátil a přijal místo zástupce u velkoobchodního domu Antonína Konstantina Hammera. Firma se zabývala prodejem cukru a zastupovala švýcarské továrny na usně a kožené zboží.
Za pouhý rok zdeWohanka povýšil na disponenta a vedl si velmi zdatně.V červenci 1866 ovšem jeho zaměstnavatel Hammer náhle zemřel a závod byl zrušen.Wohanka provedl ještě likvidaci firmy a spolu s Josefem Broschem, také bývalým zaměstnancem, založili vlastní společnostWohanka a Brosch.
Stroje a semena
Firma pokračovala v obchodu s kůžemi. Příliš se jí ale nedařilo, Brosch proto již roku 1867 z podniku vystoupil. Novým Wohankovým společníkemse stal Karel Kocian a název společnosti se změnil naWohanka a spol.
Obchod ovšemani v následujících letech nevynášel a firma musela změnit sortiment.VČechách se tehdy rozvíjelo cukrovarnictví, Wohanka tedy začal s prodejem cukrovarnických potřeb a slavil úspěch. Již roku 1872 vzniklapobočka v Brně (později přeložená do Vídně) a roku 1890 také vBudapešti. Působnost firmy se tím rozšířila na celé Rakousko-Uhersko a vývoz směřoval i do Srbska a Rumunska.
S prodejem strojů souvisel i obchod s řepnými semeny, která se dovážela z Německa a Francie. Wohanka chtěl tento stav změnit, roku 1884 proto začal s vlastním šlechtěním. V Hostivicích u Prahy a rakouském Lepoldsdorfu založil selekční laboratoře a opět byl úspěšný. Semena značky „WohankaOriginal“ brzy překonala hranice Rakouska-Uherskaa vyvážela se do Francie, Belgie, Itálie i Spojených států.
Drezínový král
Činnost v obchodní a hospodářské komoře pak přivedla Wohanku i k dalším aktivitám. V závěru devadesátých let 19. století vznikalo v českých zemích mnoho železnic a Wohanka na to reagoval zřízením dílny technických potřebv Příbrami.
Zde od roku 1897 začal nabízet nejrůznější železniční potřeby včetně lehkých drezín podle vlastního patentu. První dodal místní dráze Mělník-Mšeno hned roku 1897 a v následujících letech vybavil desítky dalších tratí.Kromě klasických čtyřkolových drezín s ručním pohonem nabízel také takzvaná traťmistrovská kola a od roku 1903 i drezíny motorové.
Vývoz směřoval opět do celého Rakouska-Uherska, Rumunska i Srbska a několik strojů se dostalo také do Číny. Zákazníky byly státní i soukromé dráhy a dokonce i cukrovarnické a lesnické vlečky. Výroba se rozrůstala a sortiment se rozšířil o železniční vozíky a malé motorové lokomotivy.
Málem ministrem
Kromě podnikání seWohanka aktivně účastniltaké veřejného života. Roku 1862 se podílel na založení obchodního spolku Merkur, v letech 1895 až 1902 byl prezidentem Obchodní živnostenské komory v Praze a činný byl i politicky. V letech 1887 až 1895 byl poslancem českého zemského sněmu, roku 1891 byl zvolen doŘíšské rady ve Vídni a roku1899 ho císař jmenoval doživotním členem panské sněmovny.
Roku 1899 byl povolán také do funkce náměstka nejvyššího maršálka Království českého. Mandát ve sněmovně si ponechal, odmítl však jmenování ministrem obchodu, kterému bylo nabídnuto.
V průběhu první světové války se účastnil domácího odboje a postavil se i za Karla Kramáře, který čelil obviněním za velezradu. Po vzniku Československa odešel do ústraní a na zámku ve středočeských Úholičkách pokračoval už pouze ve šlechtitelství.
Sovětská pohroma
Rodinnou firmu vedli od roku 1910 synové Miloš a Vladimír. Ve výrobě drezín ovšem po roce 1918 výrazně vzrostla konkurence a společnosti se přestalo dařit. Se smíchovskou Tatrou se neúspěšně soudila o patent namotorový vozíka ústup z trhů vyvrcholil rokem 1934, kdy byla železniční výroba v Příbrami ukončena.
Za druhé světové války přišla firma také o filiálky veVídni a Budapešti, největší pohroma ji ale postihla po roce 1945. Její objekty v Úholičkách obsadila sovětská armáda, čímž byly kompletně zničeny laboratoře a ve šlechtění semen se již nedalo pokračovat. Cenný výzkumný materiál zachránili Wohankové pouze tím, že ho včas předali Společnosti pro pěstění řepového semene v Semčicích. Koncem roku 1949 byla pak zabrána i hlavní kancelář v Praze, čímž firma Wohanka definitivně zanikla. Po roce 1989 získala rodina zpět pouze zámek v Úholičkách, který se postupně snaží uvést do původního stavu.
