Chiméra Dunaj-Odra-Labe znovu ožila
Nápad propojit pomocí kanálů tři evropské veletoky v místě jejich středoevropského rozvodí se čas od času objevuje už několik staletí. Kdyby se toto přání vodohospodářských snílků naplnilo, stalo by se Česko křižovatkou evropských vodních cest. Sice trochu pozdě, protože Černé, Baltské i Severní moře jsou již vnitrozemskými vodními cestami propojena, nicméně měli bychom něco, co jinde na světě nemají: lodi plující přes „střechu Evropy“. Odpůrci megalomanského projektu upozorňují na velice nejisté ekonomické prognózy, a zejména na nenahraditelné oběti, které by si stavba vyžádala na zbytcích zachovalých říčních niv a lužních lesů. Jaroslav Ungerman z Unie pro řeku Moravu uvádí, že přímo zasaženo nebo významně ovlivněno by bylo 30 000 hektarů chráněných území, což by republice přineslo obtížně vyčíslitelné hmotné škody. Průplavy by navíc zcela proměnily ráz velké části naší „nechráněné“ krajiny. Přesto száměr, který mnozí považují za ekonomickou i ekologickou utopii, občas získá silnou politickou podporu, takže se přiblíží možnému uskutečnění.
Letos se pracovníkům Sdružení Dunaj-Odra-Labe (D-O-L) podařilo při konferenci v Přerově úspěšně oslovit pět hejtmanů, jejichž kraji by měl průplav procházet. Jihomoravský hejtman se posléze stal nadšeným hlasatelem průplavní myšlenky. „Bylo mi toho politika až líto, jak se zmateně pokouší proplést svými neznalostmi základních ekologických souvislostí,“ komentoval to vedoucí „ohrožené“ Správy chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví Ivo Machar. „Na druhé straně mě přepadl strach, že bychom se mohli stát účastníky velké ekologické katastrofy nadnárodního významu,“ dodal. Leč ředitel Sdružení Dunaj-Odra-Labe Jaroslav Kubec na věc pohlíží opačnou optikou: „Průplav zlepší nejen dopravu, ale i hodnoty krajiny a přírody“.
Čekání na úder.
Sdružení Dunaj-Odra-Labe je pouze neziskovou organizací, byť ji založily právnické osoby nejen z Česka, ale i z Rakouska, Slovenska, Německa, Polska a Nizozemska včetně přístavu Rotterdam. Také hejtmani dosud vyjadřovali jen své osobní postoje. A tak navzdory gradující diskusi kolem projektu, který by stál horentní sumy a změnil krajinu, stát oficiálně mlčí.
Zásadní postoj ministerstva dopravy byl očekáván 30. září, kdy mělo ministerstvo předložit aktualizovaný program podpory rozvoje vodní dopravy v České republice do roku 2005. Mlčení ministerstva i po tomto termínu vztahy, rozvášněné přerovskou konferencí, neuklidnilo. Odpůrci kanálu se obávají, že je to výraz příprav na vyhlášení koncepce průplavu. A tak při ekologickém festivalu „Týká se to také tebe“ oslovili zástupci nevládních organizací a dotčených obcí ministra životního prostředí Libora Ambrozka, aby se chopil iniciativy. Už v červenci se Ambrozek obrátil na ministerského kolegu Milana Šimonovského s upozorněním, že každou koncepci je třeba posuzovat z hlediska vlivů na životní prostředí. A nalil mu čistého vína. „Ministerstvo životního prostředí je z hlediska jemu svěřených kompetencí proti tomuto záměru a nepovažuje jej za reálný ani v dlouhodobém výhledu,“ psal Ambrozek a zpochybnil nutnost další územní ochrany koridoru pro kanál. „Důrazně požaduji jeho vynětí z územně plánovacích dokumentací,“ zakončil svůj tehdejší impuls.
V nynějším čase vyčkávání se rozhodl čelit narůstání emocí: dal pokyn ustavit pracovní skupinu, která návrhy objektivně posoudí.
Čára na mapě.
Jde ovšem o to, aby bylo co posuzovat. Resortu životního prostředí nikdy nebyla předložena ekonomická rozvaha průplavu, nikdo nikdy odborné veřejnosti neposkytl analýzu možných variant, nebyla zveřejněna ani důvěryhodná rozvaha o dělbě přepravy mezi jednotlivými typy přepravních cest. „Vypadalo to pokaždé stejně,“ popisuje seznamování s průplavem Machar. „Bývalý náměstek ministra dopravy Petr Forman přinesl velkou mapu se zakreslenou trasou. Když se někomu z diskutujících na výkrese nelíbilo, že trasa vede středem prameniště, vzal tužku a čáru překreslil. Do čeho se trefil tentokrát?“ „Jediným reálným údajem bylo blokování koridorů pro kanál v územních plánech,“ potvrzuje nedostatek dosavadních návrhů průplavu ředitel Správy chráněných krajinných oblastí ČR Petr Dolejský. Právě on má náměstkovi ministra Ladislavu Mikovi předložit sestavení skupiny. „Ze své profese znám spoustu výhrad proti kanálu, ale chci se seznámit i se všemi pro,“ zdůrazňuje Miko. „Nesmíme rozhodovat z pozice funkcí, ale z pozice expertů,“ dodává. Ale jak, když dosud nedorazily žádné údaje? Dolejský uzavírá: „Jediné, z čeho se dá něco usuzovat, je velká kupa peněz, velký objem prací, ale taky velké obavy, že to všechno krajina neunese.“
Bitva na Labi.
Zatímco resort životního prostředí se připravuje na střet s navrhovateli průplavu, Jaroslav Kubec a místopředseda správní rady Sdružení D-O-L Vavřinec Bodenlos mají obavy, aby jejich projekt ministerstvo dopravy vůbec vzalo na vědomí. „Obávám se, že to, co ministerstvo předloží do vlády jako program podpory lodní dopravy, bude paskvil,“ říká Kubec. „Na ministerstvu je silná labská lobby, které prosazuje úplně zbytečné přehrady na Labi a nic jiného nevidí. O průplavu tam bude jenom fráze,“ věští Kubec. Není s to pochopit, jak může někdo lpět na stavbě přehrad, které mají umožnit plavbu při nižších stavech vody, když Německo se jakýchkoli úprav koryta vzdalo. A tak Labe u města Wittenberge nebude stejně splavné. Z hlediska domácí plavby je to pokrytectví ještě větší, protože krizové místo našeho řečiště je nad Ústím nad Labem, vysoko nad projektovaným vzdutím nové přehrady. „Je to ekonomický nesmysl,“ komentuje to Kubec. „Stavět jezy, které ničemu nepomohou, je hloupost, lež nebo sabotáž.“ Nepřiměřené investice pouze do Labe odhalila v říjnu 2001 už kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). O investičních akcích se vyjádřila, že jsou „z hlediska společensko-ekonomické návratnosti rizikové nebo z jiných hledisek problematické“. Zjistila, že investiční náklady byly neodůvodněně zvýšeny o 50 procent a realizace prodloužena nejméně o rok. Už tehdy NKÚ shledal, že se „pravděpodobně realizují úpravy parametrů vodní cesty, které nemusí být potřebné“. To neodradilo úředníky od úmyslu vystavět další dva jezy.
Klíč k Labi je na Dunaji?
Dunaj by nám zpřístupnila už první etapa výstavby kanálu z přístavu v Břeclavi. Kubec si představuje, že by měla být stavebně nenáročná s budováním jediného jezu. „Tím bychom se stali dunajskou zemí a otevřel by se nám přístup do celé Evropy. Dunaj může do značné míry suplovat i plavebně málo spolehlivé Labe,“ tvrdí Kubec. A počítá: z Ostravy do Hamburku je to po Dunaji dvakrát dál než po Labi, ale přeprava je jen o patnáct procent dražší. Zato japonské výrobky by k nám přes Suez a Černé moře připluly o osm dní dříve než přes Hamburk.
Dunajský přístav by navíc legalizoval aktivity našich lodí a rejdařů v evropských vodách i mimo Labe. Dokud bude platit omezení, že naše lodě mohou vézt zboží jen z přístavu v Česku do ciziny a z ciziny do přístavu v Česku, což nás nemine ani několik let po vstupu do Evropské unie, pak by Břeclav vzala Děčínu výsady lodní brány do Evropy. Kubec tvrdí, že tímto způsobem by se uskutečňovalo až patnáct procent našeho vývozu a dovozu.
Jenže čím má toto číslo podloženo? Rakušané prý svou dunajskou spolupráci vážou na otevření celé severojižní vodní cesty, takže počítat jen s malou obětí na Jižní Moravě nelze. O smysluplnosti celého průplavu převládají pochyby.
Pošlete průplav do světa pohádek!
Projektant revitalizovaných říčních systémů Miloslav Šindlar se děsí, že někdo chce jít opačnou cestou. Upozorňuje, že ekonomicky ještě horší než výstavba by byl provoz - přečerpávat vodu až z Dunaje by bylo velice drahé, odebírat ji v místě pro přírodu nebezpečné. Stejné obavy napadají i Jana Hartla z ostravské pobočky ekologického sdružení Arnika, který navíc upozorňuje, že kanál by rozvrátil nabídku našich vzácných území, připravovaných k přiřazení do evropského systému Natura 2000. Smrtící injekcí by byl kanál pro region Poodří, jehož společné fungování 21 obcí je postaveno na turistice, cyklistice a službách. Jeho předsedkyně, bartošovická starostka Kateřina Křenková upozorňuje stát: rozhodnutím o průplavu by znehodnotil své dotace do regionu. Všichni kritici volají po posouzení vlivu kanálu na životní prostředí. Jen Machar varuje: „Nenechte to dojít tak daleko, aby se vyhazovaly peníze za zbytečný projekt a jeho posuzování.“ Petra Loyku, vedoucího odboru životního prostředí na radnici v Olomouci vyděsilo, že náhle ožívá něco, co už si natrvalo zařadil do světa pohádek. A co říká Jaroslav Kubec na tak rozmanitou nepřízeň? „Náš projekt nikdo nemůže poškodit. Kdybychom ho měli pytlíčkovat dalších 100 let, stejně ho někdo uskuteční.“
