Kvůli ledabylému prodeji půdních prostor může Praha 1 přijít o částku...
Kvůli ledabylému prodeji půdních prostor může Praha 1 přijít o částku srovnatelnou s jejím ročním rozpočtem
Nelehké chvíle čekají nové vedení radnice Prahy 1. Na stole má arbitráž s realitní firmou Severní nemovitostní, o další desítky milionů korun ji žalují developerské společnosti Arta a Meltex. V případě prohry u soudu radnice přijde kvůli nesprávně zadaným veřejným zakázkám o téměř 1,2 miliardy korun. To je částka, která se přibližně shoduje s ročním rozpočtem městské části. Společným jmenovatelem sporů jsou půdní prostory v domech, které obec vlastní. Současní radní tedy možná doplatí na špatná rozhodnutí svých předchůdců. Vše začalo už roku 2000, kdy radnice pod vedením starosty Jana Bürgermeistera (ODS) rozhodla o přestavbě půdních prostor na byty. Zajistit ji měly firmy Navatyp, Centra a Sever, která se později přejmenovala na Severní nemovitostní. Ukázalo se ale, že zadání veřejné zakázky bylo nezákonné, vyhrát měla jen jediná firma. Úřad na ochranu hospodářské soutěže proto zadání v roce 2003 zrušil. Firmy později radnici zažalovaly, a ta je v roce 2004 musela odškodnit v celkové výši 534 milionů korun. S nejvyšší částkou 205,6 milionu pro Severní nemovitostní ovšem vedení radnice nesouhlasilo a rozhodnutí napadlo z důvodu procesních chyb u Vrchního soudu. Ten předloni rozhodčí nález pravomocně zrušil. V lednu 2010 Severní nemovitostní požádala o pokračování v rozhodčím řízení. V červnu pak rozšířila žalobu o dalších 550 milionů korun a o dva měsíce později ještě o 46 milionů.
Raději prodat
Současný starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký (TOP 09) věří, že arbitráž dopadne pro radnici příznivě. „Jsem přesvědčen, že částka musí být nižší než původně zaplacených 205,6 milionu korun a vznikne nárok na vrácení její části, i když jeho plnění vidím jako nereálné. Opačný rozsudek, který by způsobil radnici další náklady nad již uhrazenou částku, bych považoval za loupež veřejných financí,“ tvrdí Lomecký. Tím ovšem starosti nových radních nekončí. V dalším případě jde o pokračování staršího příběhu.Vzápětí po zrušení veřejné zakázky na rekonstrukci půd se radnice rozhodla je prodat. Nejvíce jich skončilo ve vlastnictví developerských firem Arta a Meltex. Společnosti, za nimiž stojí jako neoficiální investor podnikatel Pavel Tykač, za ně formou obálkové metody radnici nabídly nejvíce. Zaplatily podle lokality od 30 do 110 tisíc korun za metr čtvereční. Necelá stovka půd je stála kolem dvou miliard korun. Nyní ale firmy u soudu uplatňují reklamaci a žádají, aby jim radnice vrátila část investovaných peněz zpět, protože půdy měly skryté vady. Údajně byly například napadeny dřevomorkou nebo neodpovídaly jejich rozměry. „V některých případech jsme zjistili, že jsme zaplatili za větší prostor, než jsme reálně získali. Dále jsme přišli na to, že objekty jsou zanedbané, našly se statické chyby a další vady projektů,“ tvrdí Kamila Šubrtová, marketingová ředitelka společnosti Arta. Kvůli tomu se prý stavební práce v těchto prostorách prodloužily a také stoupla jejich cena. Došlo prý proto k časovému posunu harmonogramu stavebních prací a stouply náklady na výstavbu, tvrdí Šubrtová. Navzdory tomu, že obě Tykačovy firmy podaly na radnici žaloby, prodávala jim půdy i nadále, a to až do minulého roku. „V současné době Praha 1 žádné půdní prostory k prodeji nenabízí. Pokud by se situace změnila, budeme naši účast zvažovat,“ dodává Šubrtová. Soud s Artou, jejíž jednatelkou je Tykačova manželka Ivana Tykačová, proběhne 18. ledna. Rozdovat se bude o tom, zda radnice firmě zaplatí téměř 96 milionů korun. Termín soudního jednání s Meltexem, který požaduje skoro 137 milionů korun, dosud nebyl stanoven. K tomu, jak odhaduje radnice šance na úspěch v těchto sporech, se Lomecký nevyjádřil.
Byl to kalkul?
Opoziční zastupitelé Věcí veřejných, SNK ED a Strany zelených ale už v minulosti upozorňovali, že Arta ani Meltex neplní své smluvní závazky. „Bývalí radní byli vůči těmto firmám velmi benevolentní. Udělovali jim například různé výjimky z plnění smlouvy,“ tvrdí Kateřina Klasnová, místopředsedkyně Věcí veřejných a zastupitelka na Praze 1 v tomto i minulém volebním období. Klasnová je toho mínění, že pravděpodobně šlo o promyšlený kalkul. „Počítali s návratem části peněz. Zřejmě jde jen o pokračování staršího příběhu, který začal u Navatypu, Centry a Severu.“ Soudí navíc, že tyto firmy mohly být s předchozí politickou reprezentací na radnici předem domluveny tak, aby na obchodech vydělaly. Politici Věcí veřejných podali v souvislosti s veřejnou zakázkou na rekonstrukci půdních prostor už v roce 2004 na bývalého starostu Jana Bürgermeistera trestní oznámení. Ten to ovšem nijak neřešil. „Rozhodně jsme žádný paragraf, který by mohl vést k trestnímu oznámení, neporušili. Jsem naprosto v klidu,“ řekl v září 2004 Večerníku Praha. Policie později stíhání skutečně odložila, protože prý žádný trestní čin spáchán nebyl. Druhá kauza pak může být podle Klasnové předem vymyšlena tak, aby se Artě a Meltexu vrátila nezanedbatelná část investovaných peněz. Bývalý starosta Filip Dvořák (ODS) takové obvinění odmítá. „Jediným kritériem byla nabídnutá cena. Výsledky byly vždy vyhlašovány veřejně, a to ihned po ukončení podání nabídek. Nikdo vrácení peněz nenavrhl a Praha 1 se u soudu proti žalobám aktivně brání,“ tvrdí. Proč radnice prodávala Artě a Meltexu půdy i poté, kdy ji žalovaly, vysvětluje Dvořák tím, že šlo o poslední etapu prodeje, který se uskutečnil na základě změněných smluv o výstavbě, jež ošetřovaly možnou existenci skrytých vad. Také tyto půdy jsou ale předmětem soudních sporů, jak už dříve uvedla Ivana Tykačová v médiích.
Dům hrůzy
Stav některých domů, ve kterých Arta a Meltex staví půdní byty, skutečně nasvědčuje tomu, že radnice byla k těmto firmám až nebývale vstřícná. V tomto směru je zřejmě nejkřiklavějším příkladem dům v Krakovské ulici 1. „Na mnoha místech praskají zdi, opadává omítka a máme strach, že některé části budovy by se mohly zhroutit,“ říká jedna z obyvatelek domu Vladimíra Hodanová. Větší či menší poškození vlivem stavebních prací je patrné ve všech bytech domu. V této souvislosti je zarážející, že radnice firmě Meltex schválila plán na další půdní nástavbu, která dům ještě o jedno patro zvýší. „Statika domu je narušena už nyní. Nechci si představovat, co se stane, až začnou přistavovat další patro,“ obává se Hodanová. Už dříve proto obyvatelé pozvali radní, aby se přišli podívat na stav jejich domu. „Bývalý starosta Petr Hejma, který tu osobně byl, konstatoval, že je vše v pořádku,“ říká Hodanová. Pro obyvatele domu v Krakovské znamená záměr Meltexu ještě jednu nepříjemnost. Prodlouží totiž jejich čekání na privatizaci. Ta se ostatně odkládá i proto, že firma nepracuje podle původního plánu. „Bylo nám řečeno, že byty nám neprodají, dokud neskončí všechny stavební práce. Prodej do osobního vlastnictví přitom slibují už od roku 1992,“ tvrdí Hodanová. Mnozí lidé proto v domě zůstávají přesto, že úroveň jejich bydlení je velmi nízká. Překvapí například, že na začátku druhé dekády 21. století stojí v centru Prahy dům, jehož obyvatelé mají na chodbě společnou toaletu. Ani sami obyvatelé do rekonstrukcí neinvestují, protože nemají jistotu, že své byty někdy skutečně získají do osobního vlastnictví. Jeho stav je tak den ode dne horší.
Výtah jen pro vybrané
Logické by bylo, kdyby radnice od developera požadovala alespoň částečnou rekonstrukci. To je ostatně běžné i v jiných případech, kdy developeři koupí půdu například od družstva vlastníků. „Jedná se o objekty určené pro privatizaci bytů. Úmyslem městské části bylo nenavyšovat jejich cenu, k čemuž by zhodnocením objektu došlo. Rozhodující byla nabízená cena,“ vysvětluje mluvčí radnice Veronika Blažková. Mnohde podle ní přesto došlo k rekonstrukci střechy a developeři navíc byli povinni uvést stav společných prostor do původního stavu. V domě v Krakovské si Meltex navíc vymohl výjimku z povinnosti postavit zde výtah. Do roku 2009 přitom platila vyhláška, že developer jej musí postavit všude tam, kde dům má pět a více pater. V tom roce měla být rekonstrukce podle původních plánů už hotova. V tomto domě by se budoval skutečně velmi složitě, a proto jej firma zřejmě postaví ze dvora domu. Sloužit ale nebude všem, nýbrž jen obyvatelům půdních bytů. Podobně jedná i Arta: výtah jen pro vlastní klienty zbudovala kupříkladu v Rybné ulici 22. Přestože v domě bydlí řada seniorů, k výstupům do vyšších pater musejí používat schody. „Umožníme užívání výtahu těm vlastníkům jednotek, kteří společnosti Arta uhradí dohodnutý podíl na nákladech výtahu,“ tvrdí Šubrtová. V Rybné 22 ovšem žádní vlastníci bytů nebydlí. Jde vesměs také o nájemníky, kteří léta čekají na privatizaci, jež se i kvůli záměrům firmy Arta odsunula. V otázce užívání výtahu sice nejde o rozpor se zákonem, ale vypovídá o tom, jak se radnice dosud stavěla k zájmům svých obyvatel. Nebylo totiž nic jednoduššího než se s developery na tomto bodu smluvně domluvit. Alespoň částečně by to kompenzovalo nepohodlí, které kvůli rekonstrukcím museli strpět.
