Provozovatel elektrárny Fukušima čelil skandálům již v minulosti
Ve skladě nacházejícím se jižně od německého Mannheimu odpočívá několik speciálních robotů. Některé připomínají velikostí hračky, lze však mezi nimi najít i 22tunový bagr. Stroje čekají na příležitost, která nemusí přijít nikdy. Vyrobeny byly pro případ jaderné havárie. Jejich posílená konstrukce včetně elektroniky má vydržet dávky ozáření, které mohou být pro člověka smrtelné. Podobná rota speciálních robotů rychlého nasazení čeká také ve Francii poblíž jaderné elektrárny u městečka Chinon. V souvislosti s katastrofou v japonské Fukušimě Dai-či, kterou 11. března poškodilo silné zemětřesení a následná vlna tsunami, asi leckoho napadla otázka: Kde jsou japonští roboti? Proč se s obřími problémy jaderné elektrárny, z níž uniká radiace, a dokonce i plutonium, lopotí především inženýři v bílých pláštích riskující vlastní zdraví? Odpověď je jednoduchá. Společnost TEPCO (Tokyo Electric Power Company), provozovatel jaderné elektrárny, totiž žádné roboty v záloze poblíž Fukušimy neměla.
Lehkovážný přístup
Země vycházejícího slunce se v minulosti často chlubila stroji, které umějí mluvit, tančit, nebo dokonce hrát na housle. První humanoidní robot spatřil světlo světa v Japonsku již v roce 1973, jmenoval se WABOT 1 a byl vyvinut na tokijské univerzitě Waseda. V roce 2000 se „narodil“ ASIMO, který je schopen dokonce komunikovat s lidmi. Stroje, jež by zastoupily člověka v nejnebezpečnějších situacích při přírodních katastrofách, se sice také vyvíjely, kvůli malému zájmu se ale většinou nedostaly do výroby. Absence robotů při řešení krize poničené Fukušimy však nebyla zdaleka jediným nedostatkem firmy TEPCO. Postupně vychází najevo, že společnost dlouhodobě ignorovala veškeré obavy a doporučení, které se v souvislosti s elektrárnou objevovaly. Již od roku 1970 někteří odborníci TEPCO varovali, že reaktory Mark I z dílny americké firmy General Electric nevydrží kombinaci silného zemětřesení a tsunami. Jejich cena však byla nižší, a tak pouze dva ze šesti reaktorů patřily již k vylepšenému modelu Mark II. A právě čtyři starší typy reaktorů březnovou přírodní katastrofu neustály a již čtvrtý týden ohrožují široké okolí Fukušimy a politicky i celé Japonsko. Mezitím vyšlo najevo, že již v průběhu výstavby elektrárny došlo k několika vážným konstrukčním pochybením.
Zameteno pod koberec
TEPCO, které vzniklo v roce 1951 a až do zemětřesení zásobovalo proudem celou třetinu Japonska, se však při řízení jaderných elektráren dopustilo mnohem horších pochybení. Mezi lety 1980 až 1990 společnost opakovaně falšovala výsledky inspekcí a kamuflovala nehody. Radiace unikla z Fukušimy v letech 1994, 1997 a také v roce 2000, kdy musel být provoz jednoho reaktoru dokonce zastaven. O dva roky později zvedli varovný prst inženýři ze společnosti General Electric. V roce 2002 se událo až 29 incidentů, dočasně se muselo odstavit celkem 17 reaktorů spravovaných společností. Šlo o velký skandál, kvůli kterému tehdejší ředitel TEPCO a další čtyři vysocí představitelé firmy odstoupili. Problémy však pokračovaly. V roce 2006 unikla z prasklého potrubí ve Fukušimě radioaktivní pára. O rok později několik zaměstnanců zemřelo, když se při zemětřesení poškodila elektrárna Kashiwazaki-Kariwa. Pouze deset dnů před ničivým zemětřesením bylo TEPCO pod tlakem kontrolních orgánů donuceno přiznat, že neprověřilo více než třicet částí zařízení elektrárny Fukušima Dai-či včetně chladicího systému šesti reaktorů. A právě ten po vlně tsunami selhal. Od té doby se naplňuje jeden katastrofický scénář za druhým. Podle mezinárodní sedmibodové stupnice INES, která hodnotí závažnost jaderných událostí, je Fukušima na stupni šest. Pro srovnání, Černobylská katastrofa v roce 1986 měla stupeň sedm. Kontaminovalo se ovzduší, voda, která dokonce uniká ven a dostává se do půdy a i do moře. Fukušima se stala pro Japonsko, ale také pro celý svět, jenž se o tamní situaci zajímá, noční můrou. Pro společnost TEPCO je to katastrofa, která ji může srazit na kolena. Možná ji čeká znárodnění. Nejvíce zarážející na celé situaci je, že podle odborníků katastrofu z šedesáti procent zavinil lidský faktor. Zaměstnanci elektrárny totiž navrhovali chlazení poškozeného reaktoru I mořskou vodou namíchanou s kyselinou boritou (bor utlumuje proces štěpení a zabraňuje dalšímu šíření ohně) ihned poté, co zjistili, že chladicí systém kvůli zemětřesení a tsunami selhal. Dlouhé hodiny ale museli čekat na povolení od TEPCO. Kritici se domnívají, že firma váhala s rozhodnutím především proto, že slaná voda by zničila reaktory nadobro. Jako kdyby jí vůbec nedocházela vážnost situace. Zatímco TEPCO chtělo zachraňovat mince, v elektrárně jí už hořely miliony. Nemluvě o její pověsti.
