Průvodce po státní správě 5. díl: Zavíráme krám

Seriál o povinnostech podnikatele vůči úřadům končí. V jeho posledním dílu se zaměříme na úkoly, které musí podnikatel splnit, aby mohl na svou firmu s klidným svědomím zapomenout.

Autor: Artklee

Závěrečnou etapu v životě podnikatele (tedy viděno z obchodního hlediska) představuje ukončení činnosti. Podnikatel může svoji činnost ukončit likvidací a výmazem ze všech evidencí. Někdy však je činnost ukončena například zánikem obchodní společnosti v rámci přeměny.

Jedním ze způsobů ukončení podnikání je likvidace. Jde o proces, který vede k zániku obchodní ­společnosti nebo družstva jakožto právnické osoby, daňového sub­­jektu a účetní jednotky. Podnikání subjektu tím končí, nemá věcné, ekonomické ani právní pokračování.

Aby společnost mohla zaniknout, musí předtím ukončit svoji hospodářskou činnost a dovést k zániku podnik obchodní společnosti. ­Rovněž musí vypořádat všechny závazky vůči třetím osobám, státu, zaměstnancům, dodavatelům a věřitelům. Nakonec musejí být vypořádáni i společníci, likvidací je totiž ukončen vztah mezi společností a společníky (společník likvidované společnosti má nárok na podíl na likvidačním zůstatku).

Společnost vstupuje do likvidace ke dni, k němuž byla rozhodnutím společníků zrušena. Rozhodnutí o zrušení právnické osoby se ukládá do sbírky listin obchodního rejstříku. Vstup do likvidace se pak zapisuje do obchodního rejstříku. Ke dni, který předchází dni vstupu do likvidace, se kromě mimořádné účetní závěrky sestavuje také daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob.

Po dobu likvidace se musí jméno společnosti používat s dovětkem „v likvidaci“. Ukončení existence společnosti je spojeno po formální stránce s výmazem z obchodního rejstříku. Do třiceti dnů po skončení likvidace je likvidátor povinen požádat rejstříkový soud o výmaz společnosti z obchodního rejstříku. K této žádosti je nutné přiložit písemný souhlas správce daně. (Povinnost předložit písemný souhlas správce daně se týká i ostatních podnikatelských subjektů ukončujících podnikatelskou činnost – tedy i těch, které jsou evidovány v jiných registrech.)

Ke dni zániku obchodní společnosti, to znamená ke dni jejího výmazu z obchodního rejstříku, sestavuje společnost konečnou účetní závěrku. Nejpozději do konce následujícího měsíce pak podává přiznání k dani z příjmů za uplynulou část zdaňovacího období. Před zánikem společnosti musí likvidátor jako plátce uskutečnit ještě zdanění podílu společníků na likvidačním zůstatku, a to srážkovou daní.

Fúze a akvizice

Při přeměnách obchodních společností dochází především ke spojování podniků, ale i k procesům opačným, tedy k rozdělování podniků a také k procesům rozdělování se současným spojováním. Většina typů přeměn se vyznačuje tím, že při nich alespoň jedna společnost zaniká. Její podnik pak se svým ­majetkem i závazky přechází na takzvaného právního nástupce. Tím je společnost, která bud již existuje, nebo nově vznikne. Nástupnická společnost převezme podnik zaniklé společnosti včetně jeho majetku i závazků. Společníkům zaniklé společnosti pak obvykle vydá akcie či podíly na svém základním ka­pitálu.

Uvedenému konceptu přeměn se vymyká změna právní formy. Při této přeměně žádná společnost nezaniká ani nevzniká. Společnost dotčená změnou právní formy dále existuje. Změní se vnitřní poměry společnosti, což se projeví zejména ve vztazích mezi společníky.

Z hlediska povinnosti podat ­daňové přiznání je důležité dbát na požadavek zákona o daních z příjmů. Daňové přiznání za období do dne, který předchází roz­hodnému dni, musí být podáno ­nejpozději do konce měsíce ­následujícího po měsíci, do něhož spadá příslušné rozhodnutí valné hromady. (Tedy rozhodnutí o fúzi, převodu jmění na společníka či rozdělení spo­lečnosti.) To za předpokladu, že rozhodný den není prvním dnem ­kalendářního nebo hospodářského roku. (Rozhodným dnem je přitom den, od něhož se jednání zanikající společnosti považuje z účetního hlediska za jednání uskutečněné na účet nástupnické společnosti.)

Zúčastněné společnosti tedy podávají přiznání k dani z příjmů ke dni, který předchází rozhodný den, a za období od rozhodného dne do posledního dne zdaňovacího období, v němž byla přeměna zapsána do obchodního rejstříku.

Pokud by k zápisu přeměny do obchodního rejstříku nedošlo, má se za to, že transakce vůbec nenastala. Společnosti, které měly zaniknout, pak musí zpracovat daňová přiznání k datu řádného zdaňovacího období, i když tak budou činit dodatečně.

Když dojdou peníze |SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY|
|Průvodce po státní správě 1. díl: Začínáme podnikat Průvodce po státní správě 2. díl: Když mlčet neznamená zlato Průvodce po státní správě 3. díl: Žádný papír není zbytečný Průvodce po státní správě 4. díl: Informace, které nesmíte utajit**|
Zjistí-li společnost, že je v úpadku, podává bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení insolvenčního řízení – například v podobě konkurzu. Zahájení insolvenčního řízení a způsob řešení úpadku se zapisují do obchodního rejstříku. Do sbírky listin obchodního rejstříku se v průběhu insolvenčního řízení ukládají rozhodnutí soudu vydaná podle insolvenčního zákona. To znamená usnesení o zahájení insolvenčního řízení, usnesení o předběžných opatřeních, rozhodnutí o úpadku (nebo jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu). Dalšími rozhodnutími, která se zakládají do sbírky, jsou usnesení způsobu řešení úpadku společnosti – o prohlášení konkurzu a o schválení konečné zprávy a rozvrhové usnesení, usnesení o povolení reorganizace a usnesení o schválení reorganizačního plánu a jeho změn.

V případě, kdy je zamítnuto insolvenční řízení pro nedostatek majetku, nebo v případě, kdy je zrušen konkurz po splnění rozvrhového usnesení, aniž by zůstal nějaký majetek, nebo pokud je konkurz zrušen pro nedostatek majetku, ruší se společnost bez likvidace. Pokud po zrušení konkurzu realizací rozvrhového usnesení nějaký majetek zbude, společnost se dostává do likvidace.

Také v případě insolvence podává úpadce přiznání k dani z příjmů (jakoby „zálohová“), a to v následujících situacích: při rozhodnutí o úpadku, při podání návrhu na zrušení konkurzu, při zrušení konkurzu, při předložení konečné zprávy nebo při splnění jiného způsobu řešení úpadku.

Povinnost podat daňové přiznání však úpadci nastává rovněž v řádném termínu, tedy po uplynutí zdaňovacího období, v němž ­došlo k vyřešení úpadku (některým z uvedených způsobů). Daň od­vedenou na základě „zálohového“ ­daňového přiznání pak úpadce započítá v řádném přiznání na daňovou povinnost za celé zdaňovací období.