Prvenství patří Britům

Ostrovní databáze už soustřeďuje téměř tři miliony vzorků

Na nápad využít profilu DNA k identifikaci osob přišel britský vědec Alec Jeffreys v roce 1984. V roce 1987 využil jeho metodu poprvé Scotland Yard. A hned úspěšně. Díky DNA se mu podařilo usvědčit dvojnásobného vraha z Leicestershire. K první vraždě došlo v roce 1983. Pachatel svou obět, patnáctiletou školačku Lyndu Mannovou, navíc ještě znásilnil. Policie v jejím těle nalezla mužské semeno. Další stopy ale neobjevila a vyšetřování bez výsledku ukončila. O tři roky později následovala další, velmi podobná vražda patnáctileté školačky. I Dawn Ashworthová byla před smrtí sexuálně zneužita. I v jejím těle bylo objeveno semeno. Vyšetřovatelé si byli téměř jisti, že vraždil stejný muž, nemohli to ale nijak dokázat. Obrátili se na genetické specialisty univerzity v Leicesteru, kteří v té době publikovali první výsledky svých pokusů s identifikací pomocí profilů DNA. Vědci souhlasili s tím, že otestují genetické vzorky všech mužů z míst v okolí místa činu: sešlo se jim na pět tisíc exemplářů. Nakonec dospěli k závěru, že vrahem je pětadvacetiletý místní pekař Colin Pitchfork. Pachatel se posléze přiznal.
Následně začal Scotland Yard metodu identifikace na základě profilu DNA používat v masovém měřítku. V dubnu 1995 stál u zrodu vůbec první databáze DNA na světě: Národního registru DNA Anglie a Walesu.
Britská policie si genetické testy opravdu oblíbila. Není divu: po jejich zavedení a zřízení srovnávací databáze se zvýšila objasněnost trestných činů na ostrově z 24 na 43 procent. Policejní statistiky vypovídají, že databáze pomáhá každý měsíc usvědčit patnáct vrahů, pětačtyřicet pachatelů znásilnění a dva a půl tisíce zlodějů aut a drogových překupníků. Anglický a welšský registr DNA má tedy výsledky a zřejmě i proto podporu veřejnosti a politiků. Jak jinak vysvětlit, že v dubnu roku 2004 dostal Scotland Yard jinde nevídanou pravomoc. Může odebírat vzorky DNA komukoli, kdo je podezřelý ze spáchání jakéhokoli trestného činu. Bez jeho souhlasu, třeba i za použití násilí. Do databáze nyní putují vzorky od lidí, kteří nemuseli být odsouzeni, ba ani obviněni. Stačí se v podstatě dostat do kontaktu s policií a vaše sliny nebo vlasy se stávají majetkem Scotland Yardu.
Není tedy divu, že Národní registr DNA Anglie a Walesu je nejenom prvním takovým genetickým archivem na světě, ale i nejrozsáhlejším. Počet v něm uložených vzorků se nebezpečně blíží k hranici tří milionů!
A to vynálezce metody identifikace na základě DNA Alec Jeffreys původně navrhoval, aby měl v databázi svůj otisk úplně každý občan království. „Když tam budeme všichni, budeme všichni na jedné lodi, debata o nějaké diskriminaci bude zbytečná,“ řekl vědec. Jenže Jeffreys stanovil i podmínky, za kterých by se tak mělo stát. I on se zřejmě obával zneužití. Jeffreys za prvé požadoval, aby na databázi DNA dohlížel zvláštní nezávislý orgán. Získané vzorky by měly být využívány pouze k identifikaci při pátrání po pachatelích trestných činů. Originál DNA, fyzický vzorek, by musel být po pořízení otisku zničen, aby se nikdo nemohl dostat k samotné genetické informaci. A policie by se měla dozvědět identitu majitele „usvědčeného“ vzorku DNA až u soudu.