Jednička. Ta číslovka k ní prostě pasuje. Jako první Češka byla vyhlášena nejlepší basketbalistkou Evropy. Jedničku si zasloužila v neděli 11. září, když osm vteřin před koncem finále mistrovství Evropy v Turecku dala Ruskám koše za tři body. Byla první Češkou, které se to podařilo, a výrazně se tak podílela na prvním titulu mistryň Evropy.
Je basketbal po tenisu a golfu sportem, kde ženy vydělávají nejvíce peněz?
To si nemyslím. Třeba atletky na nejvyšší úrovni asi také vydělávají víc. O milionu dolarů, který vyhrála ruská trojskokanka Lebeděvová ve Zlaté lize, si mohu skutečně nechat jen zdát. Naše platy nejsou tak vysoké, jak si možná lidé představují. S chlapy se měřit nemůžeme.
Tušíte, kolik berou v zahraničí volejbalistky nebo házenkářky?
Vůbec. Nemám srovnání. O penězích se nebavím ráda. Je to příliš osobní.
Patnáct let působíte v zahraničí. Vzpomenete si ještě, kolik jste si vydělávala jako ligová hráčka v tehdejším Československu?
Ne! Opravdu ne. To už je tak dávno. Mohly to být dva a půl tisíce korun? Nebo čtyři tisíce? Vždyť já ani nevím, co jsem tehdy udělala s první výplatou. Zato vím úplně přesně, na co padla první výplata ve Francii. Dvě třetiny jsem dala za telefonní účet. Pořád jsem volala domů.
Změnil vás lidsky patnáctiletý pobyt v zahraničí?
Nemyslím si to. Možná to bude znít divně, ale hodně mi pomohlo, že začátky byly skutečně krušné. Neuměla jsem řeč, v osmnácti jsem se ocitla daleko od domova a žila ve velkém stresu. Až postupem času se to srovnávalo.
Zamávaly s vámi peníze, které jste v té době začala vydělávat?
To si také nemyslím. Když člověk přestupuje do zahraničního klubu, tuší, že dostane víc peněz, než měl doma.
Vždyť ten rozdíl musel být řádový!
To taky byl! Když jsem přišla do Francie, brala jsem devět tisíc franků měsíčně. Na tu dobu pro Čechy skutečně hodně hodně peněz. Pro mě však nebyly tak důležité. Ale zjednodušily mi život. Šla jsem hrát lepší basketbal. A s tím přišly i peníze.
Hrála jste i zámořskou ženskou NBA. Tam jste šla kvůli penězům?
Taky ne. Opět kvůli basketu. Vždyť je to nejprestižnější soutěž na světě. Platy byly jasně stanovené podle toho, v kolikátém kole draftu byl kdo vybrán. Já jsem byla zvláštní případ, protože jsem nešla přes draft. Manažer poslal do Clevelandu kazetu s mými akcemi a zápasy a oni mě vzali. Dali mi 42 tisíc dolarů na sezonu, jako bych šla v prvním kole draftu. Peníze to za tři měsíce nebyly špatné, ale hrálo se tam tolik zápasů jako v Evropě za osm měsíců. A nakonec se mi WNBA nevyplatila, protože jsem se tam vážně zranila.
Když je o WNBA takový zájem, proč se vlastně nehraje celoročně? Zatím působí jako vyplň ženských soutěží v Evropě.
Není to výplň evropských lig. Je to výplň mezi sezonami mužské NBA. Pokud by se WNBA hrála společně s NBA, asi by o ni nebyl takový zájem. Dalším důvodem může být, že je potřeba zaplnit velké haly, ve kterých se hraje. Je to úžasné hrát na Manhattanu v Madison Square Garden před osmnácti tisíci diváky. A ještě na vás koukají miliony lidí u televize. Ne jako tady. Vyhrajeme mistrovství Evropy a Česká televize z něj vysílá jediný zápas. A to jen proto, že jsme se dostali až do finále. Takhle se popularita sportu nedělá. Mrzí mě to, štve mě to, ale hlavně je mi líto fanoušků a lidí, kteří nám fandili.
Působíte v Itálii. Sledujete tamní fotbal?
Být v Itálii a nevědět, že existuje fotbal, nejde. Je prostě všude. Fotbalisti na vás koukají z reklam či z televizních show. Už si ani nekupuji sportovní noviny, protože je to samý fotbal a o ostatním sportu pár stránek na konci. Ale musím přiznat, že to i se spoluhráčkami v kabině rozebíráme. Dokonce jsem byla na třech ligových utkáních Parmy a jednom Poháru UEFA.
Zřejmě každý fotbalista má agenta. Máte ho také?
Ano, už deset let spolupracujeme. Je to Francouz a jsem ráda, že za mne domlouvá podmínky smluv. Je to totiž stále tvrdší. Tři roky jsem manažera neměla, ale tehdy v tom začátku mého zahraničního angažmá to nebylo tak obtížné jako dnes. Bere si pět procent z částky ve smlouvě.
Šla byste do ruské ligy?
Ne.
Ani kvůli penězům?
Ani kvůli penězům.
Ani kdyby vám dali dvojnásobný plat, než máte nyní v Parmě?
Ani tehdy ne.
Jak nakládáte s vydělanými penězi? Investujete, nebo je máte v bance?
Nechávat peníze v bance se nevyplatí. Investuji do nemovitostí. Ve Francii. Tam se ty peníze neztratí. Hledala jsem, hledala a vždy jsem měla kliku. S investicí jsem spokojená.
Tvrdíte, že byste ráda bydlela u oceánu. Už pro to něco děláte?
Ještě ne. Jsem ve stadiu rozhodování. Vše bude záležet na dalším pokračování kariéry, případně co bude po ní, a také na osobním životě. Ale každopádně budu hledat něco u moře.
Eva Němcová (32) se narodila 3. prosince 1972 v Praze. V současnosti působí v italském klubu Stem Marine Parma. Předchozí kluby: USK Praha (tehdejší VŠ, do roku 1991), Clermont Ferrand (Francie, 1991–1999), Bourges (Francie, 1996-1998), Mesina (Itálie, 1999-2000), Chieti (Itálie, 2001–2002 a 2004), Šoproň (Maďarsko, 2003). WNBA: Cleveland Rockers (1997–2001).
V roce 1996 byla vyhlášena nejlepší basketbalistkou Evropy. Letos 11. září vyhrála v Turecku s českou reprezentací mistrovství Evropy. Osm vteřin před koncem základní hrací doby rozhodla košem za tři body.
Eva Němcová má tři sourozence, rodiče jsou bývalí atleti (matka Jiřina 3x na OH, otec Zdeněk 1x na OH). Mluví italsky, francouzsky, anglicky a trochu rusky.
