Brno vždycky bylo tak trochu vysněnou štací bývalého sociálnědemokratického poslance, advokáta Stanislava Křečka. Zatím ale místo do monumentální budovy Zemského stavovského domu, kde sídlí Ústavní soud, zamířil do skromnějších prostor méně mocné instituce. Stal se zástupcem veřejného ochránce práv.
Tajné Křečkovo přání se ostatně stalo i jednou z obav jeho nového šéfa Pavla Varvařovského. Naznačil, že pokud sněmovna sociálnědemokratického politika jeho zástupcem zvolí, stane se pro něj nová funkce jen přestupní stanicí a dojíždět z Prahy do Brna bude spíše kvůli jinému křeslu, na které si myslí – právě tomu u Ústavního soudu. Další obavou, kterou osmašedesátiletý Varvařovský vyslovil, bylo, že se Křeček ve svých letech nebude funkci věnovat naplno. Exposlanec v květnu oslaví pětasedmdesátku.
Věk, to není žádná míra
Zmínku o vysokém věku považuje Křeček za nešťastnou. Fakt ale je, že podobné narážky neslyšel poprvé. Setkal se s nimi už při volbách v roce 2010, když obhajoval místo v Poslanecké sněmovně. „U nás se stále tvrdí, že prostě mládí vpřed, všechno leží na mladých. V jiných zemích jako Spojených státech naopak je vysoký věk výhodou. Tam jsou třeba senátoři celý život, když dobře pracují, tak je lidé znovu volí,“ odbýval otázky na své stáří.
Varvařovskému, který měl vlastního favorita, nakonec nezbylo než pokrčit rameny. „Když se na to cítí, pánbůh mu to požehnej,“ konstatoval. Křeček sice propagaci vlastního kandidáta Varvařovskému nedaroval, jak zdůraznil – volba je daná zákonem, ombudsman si nemůže vybírat svého zástupce –, ale momentálně to vypadá, že oba uzavřeli přinejmenším příměří.
Dokonce už společně vystoupili na tiskové konferenci. O konkrétní náplni zástupce ombudsmana se ovšem budou bavit až v květnu. Podle Varvařovského se Křeček musí nejdříve rozkoukat.
Muž mnoha profesí
Horník, dělník a geolog, výtvarník, soudní čekatel. Tím vším byl dnes už bývalý politik Křeček. A to předtím, než nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Jeho pravou parketou se tak nakonec stala právničina. S tou spojuje svoje úspěchy, k ní se váže i jeho asi největší životní ostuda. V roce 1998 se ukázalo, že Křeček řadu let neoprávněně používal titul JUDr. Rigorózní zkoušku poté složil a titul doktora práv nabyl.
isté renomé ale přece jenom získal především jako bojovník za práva nájemníků. V devadesátých letech si založil soukromou advokátní praxi a stal se také spoluzakladatelem a předsedou Sdružení na ochranu nájemníků. A právě pozice hlavního obhájce regulovaných nájmů ho proslavila. Právo ho podle jeho slov baví i štve. „Štve mě, že právo v dnešní době nesplňuje tu starořímskou zásadu, kterou řekl Cicero, totiž – že právo je tu od toho, aby mocní nemohli vše. Dnes je tendence, která říká: Všechno si dohodněte, vše bude ve smlouvách… potom by ale právo nemuselo existovat, respektive by bylo o třech větách. Pokud je společnost zkorumpovaná a právo nefunguje proti všem a pro všechny, tak je to problematické,“ svěřil se v jednom z poskytnutých rozhovorů.
O svém novém působišti v nominačním projevu řekl, že ombudsman má být někdo, „kdo zachová naději vztyčeného prstu“, někdo, na koho se mohou lidé obrátit. Podle něj má veřejný ochránce práv u veřejnosti velkou podporu, a tak by se mimo jiné chtěl hodně zaměřit na publikační činnost, aby lidem práci ombudsmana co nejdříve přiblížil: „Aby viděli, že zápas o jejich práva probíhá denně, a věděli, že jsme tu pro každého.“ Křeček byl do funkce nominován jak Senátem, tak Václavem Klausem ještě v roli prezidenta. Sněmovna ho zvolila po dlouhých předvolebních tahanicích díky zákulisní dohodě občanských demokratů a socialistů.
Jenom právem ale Křeček nežije. Přes šedesát let je členem skautské organizace a rád vypráví o době, kdy byli v ilegalitě, a přesto nikdy nepřerušili činnost – nosili kroje a jezdili na tábory.
Zeman – Křečkova naděje
Stejně jako právo Křečka evidentně baví i politika. Působil v ní už za normalizace – byl členem Československé strany socialistické, v říjnu 1989 se stal tajemníkem ústředního výboru Národní fronty ČSR. V politice se ovšem litery zákona nijak úzkostlivě nedrží. Podle týdeníku Respekt například nedávno šířil na internetu vylhanou zprávu, že podnikatelé na Zlínsku nutí zaměstnance demonstrovat proti komunistům na krajské radnici.
Do ČSSD obhájce regulovaných nájmů vstoupil v roce 1993, v době, kdy ji vedl Miloš Zeman. O pět let později poprvé usedl v Poslanecké sněmovně, nepřetržitě v ní působil patnáct let. S poslaneckým mandátem se musel rozloučit poté, co byl zvolen zástupcem ombudsmana.
Přestože Křeček zažil několik šéfů ČSSD, Zemanův politický styl je mu pořád nejbližší. „Proto jsem také do sociální demokracie nastoupil,“ netají se Křeček. Když vznikla SPOZ, mnozí sociální demokraté odhadovali, že Křeček změní dres. Neudělal to, a kdoví, jestli teď nelituje svého tehdejšího prohlášení: „Přestupovat mezi stranami mělo smysl v devadesátých letech, ale teď je to nesmysl. Navíc ta nová strana neměla podle mě reálné šance uspět.“
Že touží po křesle ústavního soudce, Křeček neskrývá. I pokud mluví o právnické profesi, zdůrazňuje, že nejvíc ho baví právní jazyk, možnost formulovat vlastní stanoviska, vyjadřovat se k nálezům Ústavního soudu. Funkci ústavního soudce by přijal. „Každý právník by takovou funkci uvítal, samozřejmě i já. Samozřejmě záleží na panu prezidentovi a na Senátu. Nic není v této věci vyloučené,“ připouští. Třeba není úplně bez šance.
Stanislav Křeček
» narodil se 20. května 1938 v Praze
» vystudoval geologickou průmyslovku a střední výtvarnou školu, absolvoval Právnickou fakultu UK v Praze
» v sedmdesátých letech minulého století byl soudním čekatelem, z justice musel odejít a živil se mimo jiné jako horník, dělník a geolog
» v roce 1993 vstoupil do ČSSD » o pět let později byl poprvé zvolen poslancem, během patnácti let poslancování vždy působil ve sněmovních výborech, ať už ústavněprávním, mandátovém a imunitním či petičním
Čtěte také:
Poslanec Křeček bude zástupce ombudsmana
Zvolili si mě, ať mě poslouchají
Ombudsman Varvařovský hrozí rezignací, sněmovna ho prý ignoruje
