První pro Chiraka

27. 12. 2005

Autor: Euro.cz

Francouzská automobilka představila opět po letech luxusní limuzínu

I když máte před sebou hřejivý pohárek plný foie gras, lanýžové pěny a hříbků, večeři v Invalidovně byste zažít nechtěli. Nejen protože umolousané tapiserie na zdech by nesnesly vytápění, takže se klepete jako čerstvě vylovený mořský okoun. Místo odpočinku jistého militantního skrčka má v útulnosti daleko i do posledního pařížského pajzlu. Jenže národní hrdost Francouzů by dokázala vysušit Atlantik a obrátit déšť směrem vzhůru. Být tam bylo svým způsobem poctou. Citroën v roli hostitele měl k hrdosti extrémně dobrý důvod. Svoji modelovou řadu doplnil po pár letech opět o luxusní limuzínu.
Jacques Chirac ji dostal jako první, přičemž prezidentská objednávka nevypovídá pouze o pýše na plody vlastní země. Citroën C6 totiž vypadá naprosto neuvěřitelně, protáhlou přídí počínaje, přes chromem zdůrazněnou linii oken a zadním sklem vyklenutým do půloblouku konče. Je reprezentativnější než monacká adresa bydliště a tryskáč v hangáru dohromady. Tedy, možná jsem se nechal unést příliš, nicméně pouze na základě vnějšího designu byste C6 hádali cenovku nad dva miliony. Přitom začíná o pořádný kus níže. Na milionu a čtvrt.
Dojem z exkluzivity exteriéru je natolik silný, až to C6 skoro ubližuje. Vlastně nejde o luxusní limuzínu, nýbrž o sedan vyšší střední třídy. A uvnitř se proto musí nevyhnutelně dostavit mírné zklamání. Jednoduše pojatý volant hostí pouze tlačítka pro obsluhu tempomatu a neseřizuje se elektricky, ovladače na středové konzoli do jednoho kopírují ostatní modely koncernu PSA stejně jako hloupé umístění regulátoru vyhřívání předních sedadel. Elektricky polohovatelná křesla mají omezené možnosti nastavení (za opěrku hlavy například musíte vzít ručně), přesto si vás kabina Citroënu nakonec získá. Jemně strukturované plasty přístrojové desky převzaté z C4 dostávají v kultivovaném prostředí C6 nádech nejvyšší kvality, kterou dotvářejí žíhané dřevěné dekorace. Zejména plavně se zasouvající kryty dveřních kapes jsou působivé.
U Citroënu nevěří bezklíčovému otevírání vozu, takže se drží zaběhnutého systému. Nic proti. Ale už by se mohli naučit vyrábět klíče tak, aby se jejich zarážka po častém vysouvání neochodila, a kromě toho by si ty od C6 zasloužily trochu výjimečnější design. Používání běžného dálkového ovladače přesto nepřekáží, neboť technologiemi na palubě automobilu v jiných směrech Francouzi nešetřili. K dispozici je vibrátor v sedadle, změníte-li jízdní pruh bez blinkru, pípající pomocník pro parkování, natáčecí bi-xenonové světlomety, nebo vystřelovací kapota, pokud se vám podaří sejmout chodce. Prý mu to pomůže. Nově Citroën zavedl head-up displej promítající řidiči rychlost a další údaje do prostoru nad kapotu a elektronickou brzdu, naopak jako obvykle se C6 chlubí aktivním hydropneumatickým odpružením. Z drahých a užitečných drobností mu chybí snad jen adaptivní tempomat a snímek z družice promítaný do palubního počítače. To abyste viděli, jak úžasně vypadá, když se při rychlosti nad 125 kilometrů za hodinu zcela vysune deflektor umístěný na víku zavazadlového prostoru.
Jacques Chirac se údajně vozí jako na létajícím koberci. Automobilka aspoň tímto způsobem charakterizuje pocity z hydropneumatického odpružení za normálního nastavení. Musím přiznat, že nejspíš poměrně výstižně. Kola vozu z volantu v podstatě necítíte, takže i jednoduché zatočení provázejí neustálé jemné korekce řízení, a na zvlněných cestách se vůz značně kolébá, patrně vlivem nízkého tlaku vzduchu v dolících na vozovce. Smysluplně využít tento režim lze v podstatě pouze na dálnici. Sportovní nastavení naopak poskytuje posádce vynikající komfort za všech okolností spojený s přijatelně přesným řízením a náklony redukovanými na běžnou úroveň. Volba režimu je tím pádem jasná.
Složitější není ani výběr agregátu. Testoval jsem obě verze, jež přijdou přibližně v březnu na český trh (vznětový i zážehový šestiválec, oba s automatickou převodovkou), přičemž větší pozornost si zaslouží uhlazený benzinový motor. I když závodění rozhodně není u Citroënu C6 doménou, maximálních 211 koní šestiválce postačí k akceleraci na stovku za 9,4 vteřiny, jeho řízení je o kousek preciznější a v základu vůz stojí o osmdesát tisíc korun méně. S automatem funguje v dokonalé symbióze při uvolněné jízdě, dynamika se dostaví nikoli po nastavení Sport, nýbrž manuální volbou stupňů.
Francouzi zase mají být na co hrdi. Nový luxusní Citroën nemá tak poetický název jako DS (déesse znamená bohyně, zatímco sésis znamená C6), jenž letos oslavil padesát let od vstupu na trh, poezii ladného a klidného proplouvání krajinou si však bezezbytku zachovává. Už jen proto se Citroën měl spíš obrátit k francouzské básnické tradici Parnasu než k studené hrobce Napoleona.
TOMÁŠ POHANKA (tomas.pohanka@euro.cz)

Citroën C6 3,0i V6