Firem, které chtějí nabízet mobilní telekomunikační služby, je v Česku několik
Tři čeští mobilní operátoři mají v současnosti téměř dvanáct milionů zákazníků. Řada investorů přesto považuje český trh mobilních telekomunikací za natolik atraktivní, že na něm chtějí podnikat. Kromě čtvrtého, „regulérního“ operátora MobilKom, který by měl svou síť spustit do poloviny letošního roku (EURO 4/2007), chce na lokální trh vstoupit i několik dalších subjektů v pozici virtuálního mobilního operátora, tedy firmy, která si od již fungujícího operátora pronajme část kapacity sítě a v ní provozuje služby, jež pod svou značkou nabízí zákazníkům (viz Co je MVNO?).
Stoprocentní úmrtnost návrhů.
Například T-Mobile, jedničku českého mobilního trhu co do počtu klientů, loni oslovilo šest firem s žádostí o pronájem části sítě, v které by vznikl virtuální mobilní operátor (MVNO). Konkurenční Vodafone jich dokonce eviduje deset. Proč žádné vyjednávání doposud nevedlo ke zdárnému konci a 100 procent všech návrhů na vytvoření MVNO skončilo v koši? Reakce „tradičních“ mobilních operátorů jsou takřka totožné:
• Vodafone: Klíčem k úspěchu je, aby byla případná dohoda vzájemně výhodná a aby z ní těžil především zákazník. S podobným konceptem zatím žádný ze subjektů nepřišel.
• T-Mobile: Předložené nabídky se zaměřovaly na segment zákazníků, ve kterém jsou již možnosti růstu zákaznické báze vyčerpány, navržené modely navíc nenaplňovaly vzájemná finanční očekávání.
• Telefónica O2: Úspěšný MVNO projekt vyžaduje nalezení obchodního modelu výhodného pro obě zúčastněné strany, což není jednoduchá ani krátkodobá záležitost.
Jednou z firem, která se chtěla s mobilními operátory dohodnout na vzniku virtuálního operátora, byla společnost Star Communications, v které drží poloviční podíl Michal Heřman, bývalý generální ředitel Eurotelu. „Zkoušeli jsme se domluvit se všemi třemi operátory, ale s nikým jsme se nedohodli. Operátoři nemají o koncept MVNO zájem,“ řekl Heřman týdeníku EURO. Star Communications proto „alespoň“ začala s Vodafonem pracovat jako partner pro distribuci předplacených karet operátora prostřednictvím sítě čerpacích stanic a obchodních řetězců. „Právě kvalitní distribuční síť je - vedle silné značky a vysoce atraktivních cen - jedním z klíčových atributů úspěchu virtuálního mobilního operátora,“ je přesvědčen Heřman.
Kdo prorazí?
Jiný manažer z telekomunikační branže, jenž si nepřál být jmenován, tvrdí, že když regulátor trhu, Český telekomunikační úřad, nedonutí mobilní operátory k umožnění vzniku MVNO nějakou vyhláškou, nemusí mobilní virtuální operátor v Česku v sítích GSM vůbec vzniknout. „Velmi bych se mobilním operátorům divil, že by se sami od sebe uvolili pustit do své sítě virtuálního operátora. Šanci pro potenciální MVNO vidím u MobilKomu, který k pronájmu části své sítě postupně směřuje,“ tvrdí. A dodává: „Jakmile se na českém trhu objeví první MVNO, je pravděpodobné, že to přinese i další virtuální operátory. Obecně se čeká na prvního, který cestu prorazí.“ Stejného názoru je i Jiří Polák, partner konzultantské společnosti Deloitte pro oblast telekomunikací a IT, který byl poradcem polské televize Polsat, jež loni na podzim podepsala smlouvu o vzniku MVNO s polským T-Mobilem. „V Polsku se o virtuálních mobilních operátorech mluvilo od roku 2000, kdy se úspěšně rozjel britský operátor Virgin Mobile. Šest let se nic nedělo, poté se Polsat dohodl na vzniku virtuálu s T-Mobilem a do konce roku podepsali smlouvu na MVNO i zbývající dva regulérní operátoři,“ vysvětluje Polák. Náklady na vybudování MVNO se prý odvíjí od typu operátora. „Plný virtuální operátor, který má vybudováno vlastní zázemí pro účtování, callcentra a investuje do reklamy, může stát zhruba dvacet milionů eur, ale lehký MVNO je mnohem levnější,“ řekl Polák týdeníku EURO.
Mobilní Visegrád.
Z firem působících na českém telekomunikačním trhu projevuje dlouhodobý zájem o vstup do segmentu virtuálních mobilních operátorů především GTS Novera. „Bavíme se se všemi třemi GSM operátory na trhu, ale nevyvíjí se to tak pozitivně, abych mohl říci, že v nějakém horizontu podepíšeme smlouvu. Nevylučuji, že se spíše dohodneme s MobilKomem,“ tvrdí šéf operátora Milan Rusnák. V podobném duchu mluví i Miroslav Čuřín, generální ředitel Radiokomunikací: „Mobilní služby jsou atraktivní segment, ale že bychom nějak výrazně vyjednávali o spolupráci, to nelze úplně říci.“ Přitom právě Radiokomunikace, které drží téměř 40procentní podíl v české pobočce T-Mobilu, by měly být jedním ze subjektů s „ulehčenou“ cestou k MVNO. Podobně by mohly navázat partnerství GTS Novera s Vodafonem, o jejichž případné spolupráci při poskytování pevných telekomunikačních služeb pro firmy se hovoří již delší dobu. Telefónica O2 by zase mohla vybudovat společného virtuálního operátora s řetězcem Tesco podobně jako v Irsku a Velké Británii, kde má společnost Tesco Mobile více než milion zákazníků. Aktivní chce být v segmentu MVNO i investiční skupina Penta, která stojí za čtvrtým mobilním operátorem MobilKom. Slovenské vedení skupiny chce vybudovat virtuálního operátora v zemích visegrádské čtyřky, tedy i v Česku. Penta by při tom mohla využít své dceřiné společnosti Fortuna, která má pobočkovou síť v Česku, na Slovensku i v Polsku.
Kdo s kým
Příklady možné spolupráce při vytváření MVNO
Potenciální MVNO/ Hostující operátor
Tesco Mobile/ Telefónica O2
Radiokomunikace/ T-Mobile
GTS Novera/ Vodafone, MobilKom
Star Communications/ Vodafone
Pramen: zdroje týdeníku EURO
Co je MVNO?
Přívlastek virtuální v pojmenování operátora se týká mobilní sítě. Zatímco klasický mobilní operátor, například T-Mobile, O2 či Vodafone, používá vlastní infrastrukturu (zahrnující základnové stanice BTS, mobilní ústředny a další technologické prvky), virtuální mobilní operátor (MVNO - mobile virtual network operator) žádnou technologii nevlastní. MVNO si vše potřebné pro nabízení mobilních telekomunikačních služeb pronajímá - buď od klasického operátora, nebo od jakéhosi hostitele, jež je označován jako MVNE (mobile virtual network enabler). V roli MVNE jsou často sami mobilní operátoři. Manažeři znalí českého telekomunikačního trhu však připouštějí, že roli MVNE by v Česku mohl převzít některý ze silných systémových integrátorů, jakými jsou například PVT, ICZ či GiTy; ve světě by zase mohly MVNE vzniknout z velkých výrobců síťových ICT zařízení, například z Motoroly či Alcatel-Lucentu.
Obecně se MVNO rozdělují do několika typů mobilních virtuálních operátorů podle míry „vtažení“ MVNO do řetězce telekomunikačních služeb. Nejzákladnější a také investičně nejméně nákladnou variantou je „light“, takzvaný lehký virtuální operátor, který si pronajme u operátora případně hostitele kompletní technologické zázemí včetně účtování služeb, sám se stará jen o distribuci služeb, propagaci a marketing. Lehký virturální operátor je do značné míry závislý na nabídce hostujícího operátora, vytváření vlastních tarifů je náročné a často i nemožné. Nadstavbou je „enhanced“ MVNO, tedy jakýsi lehký virtuální operátor v rozšířeném režimu, který se stará o části sítě, může zákazníkům také nabízet rozšířené služby například v podobě datového připojení. Nejvyšší třídou mezi MVNO je takzvaný plný virtuální operátor, který vlastní infrastrukturu, přes niž může směřovat část svých hovorů.
Nabídka služeb virtuálních mobilních operátorů se velmi liší a do značné míry je závislá na typu MVNO. Zatímco lehký operátor může většinou jen kopírovat tarifní nabídky svého hostitele, operátoři ve vyšších „verzích“ se obvykle snaží mobilní služby balíčkovat s jinými aktivitami, které jsou většinou spojené s hlavním oborem podnikání MVNO. „Balíčkování je ústřední motiv pro vznik virtuálního operátora především u firem, jejichž hlavní byznys je mimo obor telekomunikací,“ říká Lukáš Filip, konzultant společnosti Deloitte.
