Další díl: Snahy o vyrovnání, ale také o konkurs
Union banka (UB) šťastně přežila již několik útoků, avšak řetězec podivných událostí, kterým je obmotána, zdaleka neskončil. Minulý týden přišla na řadu obměna členů představenstva Union banky, k níž se rozhodla v pondělí večer dozorčí rada UB. V pondělí totiž banka podala návrh na vyrovnání podepsaný členy představenstva Petrem Votoupalem a Hanou Vysloužilovou, který je součástí společného plánu Invesmartu a Goldman Sachs. Další dva členové představenstva Štefan Veselovský a Michal Gaube však ve stejný den vydali vlastní zprávu o podání návrhu na konkurs. Oba byli následně odvoláni. Aby bylo představenstvo akceschopné, byl zvolen nový člen, kterým se stal Čechoangličan Jan Valdinger. Týdeník EURO má informace, že Veselovský i Gaube napadají platnost svého odvolání, protože dozorčí rada prý nebyla platně svolána. Dalším zpestřením byly nedávné informace některých médií o údajném trestním oznámení společnosti Daventree - patřící do Harvardského průmyslového holdingu- na bývalého šéfa UB Radovana Vávru a šéfa Invesmartu Paola Catalfama, které se ukázaly jako nepravdivé. „Ihned jsem kontaktoval právníky a manažery společnosti Daventree. Všichni mi potvrdili, že žádné takové trestní oznámení nepodali,“ řekl Vávra týdeníku EURO počátkem minulého týdne a stejně se vyjádřili i zástupci HPH.
Příliš mnoho návrhů.
Když podal Štefan Veselovský spolu s Michalem Gaubem vlastní návrh na konkurs, nebylo to poprvé, co tito pánové jednali na vlastní pěst. Při vyhlášení konkursu ústeckým soudem vydali prohlášení, že toto rozhodnutí soudu akceptují. Dozorčí radě UB nejspíše došla trpělivost a oba odvolala. Gaube a Veselovský pro jistotu podali návrh na konkurs ke krajským soudům v Ostravě a Ústí nad Labem, i k městskému soudu v Praze. Navrhované vyrovnání prý „nesledovalo poctivý zájem ani zájmy věřitelů banky“. Týdeník EURO se obrátil na Michala Gaubeho s žádostí o upřesnění, v čem konkrétně bylo navrhované vyrovnání horší než konkurs, avšak otázka zůstala nezodpovězena. Nyní záleží na ostravském soudu, jak bude postupovat. „Soud může o jednotlivých návrzích rozhodovat dle vlastního uvážení. V podobných případech by měl zpravidla postupovat tak, že nejprve posoudí návrh na vyrovnání. Zákon však tento postup nijak neupravuje,“ vysvětluje právník Jan Evan. Návrh na konkurs podaný Gaubem a Veselovským jménem Union banky však představenstvo minulé úterý zase stáhlo a nyní se tedy soud rozhoduje pouze mezi vyrovnáním a návrhem na konkurs podaným před několika měsíci. Princip vyrovnání obecně spočívá v tom, že daná instituce bude i nadále v nějaké podobě fungovat. V tomto případě by se měla Union banka přeměnit ve společnost, jejíž hlavní náplní bude správa aktiv. Největším byznysem by tak byla správa přibližně 20 miliard korun aktiv samotné Union banky.
Příbramská story.
Veřejnost již zná jméno údajného organizátora únosu předsedy představenstva Union Group Giuseppe Roselliho (EURO 15/2003). Akci prý připravil šéf příbramského provoligového fotbalového klubu Marila Jaroslav Starka. Roselli je s Příbramí logicky spojen, protože v městě mnoho let podnikal. Je však ještě jedno jméno, které stojí za to si připomenout, spojené jak s městem Příbram tak s Union bankou. Toto jméno zní Tomáš Pitr. Ten před několika týdny v rozhovoru pro týdeník EURO (EURO 14/2003) tvrdil, že s událostmi okolo podvodně prohlášeného konkursu nemá nic společného. S Jaroslavem Starkou má však Pitr dobré vztahy. „Setuza je hlavním sponzorem klubu Marila Příbram, který Jaroslav Starka vlastní,“ odpověděl týdeníku EURO Pitr. Tvrdí, že Roselli a Starka se znají a že o zorganizování „únosu“ Starku požádal sám Roselli. Domněnku, že by Ital o svém únosu předem věděl a byl s organizátory domluven, však policejní vyšetřovatelé zatím vyvracejí. Faktem je, že Starka byl ještě během minulého týdne policií propuštěn, protože údajně nebyly důvody pro uvalení vazby. Těžko říci, zda-li by se postupovalo stejně i v případě, že by šlo o jednoznačný mafiánský únos. Teoreticky je možné i to, že Roselliho únos vůbec nesouvisel s Union bankou, ale s jinými aktivitami italského podnikatele. Únosci by si však těžko mohli vybrat nepříznivější dobu pro vyřizování účtů se současným šéfem Union Group.
Konkursní hra.
Zatím neznámí organizátoři podvodné akce, která měla vyústit v konkurs, nejspíše nepočítali s tím, že jejich aktivity vzbudí extrémně silný zájem státních orgánů a médií. O akceschopnosti kompetentních složek navíc nepanuje v naší zemi zrovna vysoké mínění. V tomto případě se ale zmínění organizátoři evidentně přepočítali. Alternativa, že by ve svých plánech uvažovali o konkursu v řádu několika dní, se nezdá být příliš reálná. Avšak i tato možnost skýtá teoretickou příležitost, jak provést některé operace zvláštního charakteru. Týdeník EURO se pokusil sestavit hypotetický průběh obchodů, které se v bance teoreticky mohly v době konkursu uskutečnit. Když byl 31. března prohlášen ústeckým soudem konkurs, staly se veškeré závazky vůči Union bance splatnými. Na straně pasiv má Union banka přibližně pět až šest miliard korun vkladů, které nejsou kryty zákonným pojištěním. Tyto peníze mohou věřitelé UB s největší pravděpodobností odepsat. Existuje však možnost jak alespoň část ztracených peněz dostat zpět. Dlužník se s takovým věřitelem dohodne na operaci, při které se věřitelovy peníze použijí na úhradu již splatného závazku. Tato transakce je proveditelná, protože vše probíhá v rámci účtového systému Union banky. Dlužník UB má tak „odmáznut“ celý svůj dluh a věřitel UB za odměnu získá určitou provizi. Jsou tu ale určité právní komplikace. Právník Jan Evan z kanceláře Weil, Gotshal & Manges říká, že ať již by k těmto transakcím došlo formou postoupení pohledávky (které banky většinou ve smlouvách s klienty zakazují) nebo jinak, narážely by nejspíše na zákaz započtení či zákaz přednostního uspokojování věřitelů. Zápočty ani přednostní uspokojování některých věřitelů totiž nemohou během konkursu vůbec probíhat. Když byl o čtyři dny později konkurs zrušen, závazky se opět „zneplatnily“. „Účinky vyhlášení konkursu totiž zanikají v momentě, kdy nabude právní moci rozhodnutí o jeho zrušení, nestanoví-li soud jinak“ řekl týdeníku EURO Evan. Představitelé Union banky navíc souddí, že účinky ani konkursu nenastaly, vzhledem k okolnostem jeho vyhlášení a následného zrušení.
Hra s likviditou.
Další záhadou jsou rozporuplné informace o likviditní situaci banky. Šéf Paolo Catalfamo před časem prohlásil v rozhovoru pro Hospodářské noviny, že má informace o velkých obchodech mezi dlužníky a věřiteli Union banky. Zdroj týdeníku EURO říká, že na takovýchto transakcích se mohly podílet subjekty spřízněné s bývalými akcionáři a manažery Union banky okolo Marie Parmové. Zajímavé je, že bývalý šéf Union banky Roman Mentlík svého času prohlásil, že se mu podařilo zvýšit likviditu UB na úroveň blízkou dvěma miliardám korun. V době uzavření poboček se přitom úroveň likvidních prostředků banky pohybovala okolo 600 milionů korun. Zvýšení likvidity se pravděpodobně dosáhlo prostřednictvím zápočtů a odprodejem některých aktiv. Tuto úvahu však nejmenovaný bankéř obeznámený se současnou situací v bance nepotvrdil. Žádné takovéto prodeje a zápočty prý neproběhly. Záhadný nárůst likvidity tak zůstává nevysvětlen. Uzavření poboček a zamezení odlivu likvidních prostředků k vytvoření více než miliardy dodatečných likvidních prostředků určitě nestačí. Překvapivé je vyjádření, které k této věci poskytl týdeníku EURO šéf Invesmartu Paolo Catalfamo. „Po nástupu Romana Mentlíka se hlubším vyšetřováním zjistilo, že likvidita banky se pohybovala okolo 1,7 miliardy korun. Pan Mentlík tedy nedosáhl žádného zázračného zvýšení likvidity pomocí odprodeje aktiv, protože likvidita banky se v té době již pohybovala v řádu 1,6 až 1,8 miliardy korun“. Radovan Vávra však na dotaz týdeníku EURO opakovaně potvrdil, že v době uzavření poboček byl objem likvidních prostředků banky okolo uvedených 600 milionů korun. Vávra dodává, že v bilanci banky byla i přibližně miliarda korun státních krátkodobých cenných papírů, které však de facto patřily České finanční. a proto nemohou být počítány za likvidní prostředky, které má banka k dispozici.
BOX
Hokejistovi zablikala očička
Tento případ vejde do historie české justice. Policie minulý týden - v noci z pondělí na úterý - zadržela soudce Krajského soudu v Ústí Nad Labem Jiřího Berku a sdělila mu obvinění z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele. S jeho trestným stíháním vyslovili souhlas prezident Václav Klaus i premiér Vladimír Špidla, oba ústavní činitelé také odsouhlasili případné uvalení vazby. Ministr spravedlnosti Pavel Rychetský Jiřího Berku, jemuž kvůli nedávnému nestandardnímu prohlášení konkursu v Union bance hrozí tři až deset let vězení, dočasně zprostil funkce.
Co je Berka vlastně zač? „Znám jej asi od sedmnácti let. Hráli jsme spolu hokej za ústecký Slovan. Nejdříve závodně, v posledních letech už jen za veterány. Ještě v březnu byl s námi a další asi čtyřicítkou lidí na zájezdu ve Švýcarsku. Fandil nám tam z tribuny,“ vzpomíná jeho spoluhráč, který se „v civilu“ živí jako manažer. „Nijak zvlášť nevynikal a v kolektivu na sebe nikdy příliš neupozorňoval. Pokud vím, tak Právnickou fakultu prolezl s odřenýma ušima a na gymplu snad dokonce jednou propadl. Myslím, že zblbnul z peněz,“ prohlašuje bývalý spoluhráč. Řada lidí v Ústí si prý všimla, že soudcova životní úroveň je vyšší, než by odpovídalo běžnému soudcovskému platu. „Ne, že by se proháněl v luxusním v Mercedesu, ale žil si relativně na vysoké noze. Věřil bych tomu, že Berkovi někdo ukázal rozevřenou dlaň, jemu zablikala očička a hrábnul si. Myslím, že byl ovlivnitelný. V souvislosti s Union bankou možná ale vůbec nic nedostal, možná mu jen někdo něco slíbil,“ přemítá Berkův hokejový kolega.
Týdeník Respekt ve svém posledním čísle upozornil, že Jiří Berka nehrál velmi podivnou roli pouze při prohlášení a následném zrušení konkursu v Union bance, ale na základě téměř totožného scénáře a v téměř stejný čas vystupoval i v konkursu na Zbrojovku Brno. I v tomto případě se vyskytly falešné dokumenty, firma se papírové přestěhovala do Berkova okrsku (z Brna do Litvínova) a soudce rozhodoval bleskurychle.
Jiří Pšenička
