Milionářská daň znovu na scéně
Kompromis mezi stranami vládní koalice, dosažený při zdlouhavých jednáních o reformě veřejných financí, projde první zatěžkávací zkouškou v Poslanecké sněmovně. Přestože nikdo nepochybuje o tom, že hlasování o jednotlivých zákonech v prvním čtení v průběhu tohoto týdne dopadne pro koalici dobře, na celkový výsledek si vsadí málokdo. Teprve ve druhém čtení začne boj o zásadní pozměňovací návrhy.
Týdeník EURO má informace, že se poslanci chystají znovu otevřít zásadní otázky reformy a vést o nich další diskusi. Pravděpodobnost, že by hlasovali o reformě jako o jednom balíku bez možnosti vznášet pozměňovací návrhy, je fakticky nulová. A myšlenky, o nichž se v této souvislosti mluví, mají opravdu výbušnou povahu.
Něco za něco.
Například vlivný poslanec ČSSD Jan Mládek si myslí, že je možné začít znovu hovořit o takzvané milionářské dani neboli o pátém daňovém pásmu daně z příjmu. Domnívá se, že lidovci a unionisté by mohli v této otázce ustoupit, protože reforma na druhou stranu počítá se zavedením stropu pro platby sociálního pojištění z nejvyšších příjmů. Koalice se shodla, že z příjmů převyšujících pětinásobek průměrné mzdy by lidé neměli už nic platit. Mládek s tím sice souhlasí, ale upozorňuje, že pro stát to znamená výpadek příjmů ve výši zhruba dvou miliard korun, a to by mělo být alespoň zčásti kompenzováno vyšší daňovou sazbou pro osoby s příjmem nad milion korun ročně. Takový obchod bude patrně nepřijatelný pro unionisty i lidovce, kteří si myslí, že strop sociálního pojištění vyměnili za souhlas se zvýšením vyměřovacího základu pojistného pro osoby samostatně výdělečně činné z 35 na 50 procent příjmu.
Kdo že je tu pánem?
Malé koaliční strany budou muset podstoupit test, zda jim ČSSD dovolí alespoň částečně si zachovat tvář, nebo bude své programové priority protlačovat s pomocí komunistů. K tomu je ale nutné, aby dvanáct zákonů předložených vládou sněmovně, prošlo do druhého čtení. Tam se může levice v sociální demokracii pokusit o vnitrostranický puč, který by smetl vládu Vladimíra Špidly.
Možný scénář spočívá například v tom, že by významná část sociálních demokratů spolu s komunisty pozměnila vládní návrh omezeného zavedení registračních pokladen na jejich obecně povinné používání. Dalším podobným návrhem je plošné a tvrdé zavedení majetkových přiznání. V tomto případě jsou sociální demokraté pod tlakem odborů a je možné, že řada poslanců ČSSD na to bude slyšet i proto, že jde o součásti volebního programu strany.
Pro pravicovou část vládní koalice by to však byl patrně signál k odchodu do opozice, protože tato pouze symbolická vítězství nad ČSSD jsou tím jediným, čeho v jednáních o reformě dosáhla. Zejména unionisté, kteří nesedí ve vládních křeslech, jsou tím značně frustrováni. Neřízená Hana Marvanová sice dnes tvrdí, že chce nechat vládu žít minimálně do vstupu do Evropské unie v květnu příštího roku, avšak pokud by unionisté dostali takovou nakládačku, na níž to momentálně vypadá, mohla by ještě změnit názor.
Již tradičně problémy vyvolává situace uvnitř sociální demokracie. Její poslanci Vladimír Laštůvka a Karel Šplíchal podmínili svou podporu reformě analýzou sociálněekonomických dopadů jejích jednotlivých kroků a jasným stanoviskem k otázce růstu platů ve zdravotnictví a školství, když už Stanislav Gross prosadil razantní zvýšení platů v policii. Deník Právo zase minulý týden přišel s obavami z chování poslance a bývalého ministra životního prostředí Miloše Kužvarta, který se neúčastní jednání klubu ČSSD a odmítá vyslovit souhlas s reformou. „Reforma musí odpovídat volebnímu programu sociální demokracie,“ řekl Kužvart Právu, a tím navrhované zákony fakticky odepsal, protože o plošných přídavcích na děti a příspěvku na školní pomůcky v ní opravdu nic není.
Neochotné probouzení.
Zdá se dokonce, že socialističtí ministři se pomalu probouzejí a zjišťují skutečný stav svých resortů. Důsledkem toho je vnitrostranicky revoluční posun ministryně zdravotnictví Součkové k přímým platbám ve zdravotnictví od rok starého hesla předvolebně infantilního socánka, který jednoznačně voličům říkal: „Nepřipustíme zvyšování finanční spoluúčasti pacientů.“ Rozsvícení v hlavách nastalo patrně pod tlakem jasných a průkazných čísel, která posílají zdravotní systém do insolvence především proto, že stát nebude v dohledné době schopen zvýšit zcela nepřiměřeně nízké platby za své pojištěnce, tedy za děti, důchodce a nezaměstnané.
Kuloární informace však avizují, že se mění postoj vedení ČSSD i k případnému zvýšení pětiprocentní sazby daně z přidané hodnoty. To prosazovali ekonomové v ČSSD již dávno, nicméně nenacházeli pochopení u předsedy Špidly. V poslední době se ale situace pravděpodobně obrací a na podzim možná začne vláda zvažovat to, co před měsícem socialisté velmi rezolutně odmítli.
Posuny se objevují patrně proto, že škrty v běžných výdajích jsou velmi tvrdé a nebude možné v nich pokračovat. Vinou Grosse se rozpadl klíčový záměr ušetřit na platech státních zaměstnanců. Do finančně katastrofální situace se dostává například Fond dopravní infrastruktury, který má zdroje pouze na údržbu a není schopen platit investiční náklady ani na již zahájené stavby bez pomoci financování z Fondu národního majetku, v němž však už žádné další peníze nejsou.
