Klienti přitom tuto smlouvu neporušili a neporušili ani příslušné všeobecné obchodní podmínky nebo zákon o stavebním spoření. ČMSS se odkazuje na nový občanský zákoník, který umožňuje vypovědět smlouvu bez udání důvodu. Psaní dostal do schránky i klient advokátky a bývalé političky Hany Marvanové. „V prosinci jsme podali žalobu,“ řekla týdeníku Euro Marvanová.
Radikální řešení
V portfoliích stavebních spořitelen byly ještě loni desítky tisíc smluv, na kterých byly vklady úročené až čtyřmi procenty. Systém stavebního spoření totiž stojí na tom, že spořitelna musí klientovi garantovat úrokovou sazbu na vkladech po celou dobu trvání smlouvy. Deset a více let staré smlouvy proto opravdu zaručovaly vysoké úročení. Vzhledem k současné situaci téměř nulových referenčních sazeb představuje čtyřprocentní úročení vkladů pro spořitelny velkou zátěž.
Ukončení takto drahých smluv se v tomto směru jeví jako logický krok, nicméně soud bude muset rozhodnout, zda spořitelna neporušila zákon. „Šlo o smlouvy, kde lidé mnohdy ani nespořili a nebyli ochotni přistoupit na náš návrh, proto jsme přikročili k hodně radikálnímu řešení, které se už nebude opakovat,“ tvrdí předseda představenstva ČMSS Vladimír Staňura.
Výpovědi prý proběhly pouze v loňském roce. „Šlo o historicky staré smlouvy, které byly uzavřeny někdy v roce 2002 a dříve,“ dodává s tím, že na těchto smlouvách bylo vysoké úročení vkladů dosahující 3,5 až čtyř procent. „Klientům jsme navrhli, aby přešli na nový tarif, většina souhlasila,“ říká Staňura.
S několika klienty se ale spořitelna dohodla na mimosoudním vyrovnání. „Dopočítali jsme nějaké úroky a nějaké odstupné, které bylo ale spíš symbolické,“ uvedl Staňura.
Podobně jako ČMSS postupovala i konkurence. Jednostranné výpovědi na základě občanského zákoníku potvrdila týdeníku Euro i stavební spořitelna Wüstenrot. „K ukončení výše uvedených smluv jsme přistoupili s ohledem na vývoj tržních úrokových sazeb,“ uvedla Věra Dušková z marketingu Wüstenrotu.
Klientů se tímto způsobem zbavovala i Buřinka či Modrá pyramida. Pouze Raiffeisen stavební spořitelna tvrdí, že tuto možnost nikdy nevyužila. A ČMSS zatím jako jediná potvrdila, že čelí žalobě.
322 tisíc: Tolik lidí v loňském roce odešlo od stavebních spořitelen
„Domníváme se, že smluvní ujednání a všeobecné obchodní podmínky mají v tomto případě přednost před občanským zákoníkem,“ popisuje Marvanová důvody, proč podala jménem svého klienta žalobu na neplatnost výpovědi smlouvy o stavebním spoření ze strany ČMSS. Všeobecné obchodní podmínky totiž vylučují, aby spořitelna vypověděla smlouvu bez udání důvodu, domnívá se Marvanová.
Naproti tomu paragraf, na který se ČMSS ve své výpovědi odvolává, uvádí: Ten, kdo vede účet, může závazek ze smlouvy o účtu vypovědět s účinností ke konci měsíce následujícího po měsíci, v němž výpověď došla majiteli účtu. „Obecně myslím, že právo nemůže nutit smluvní stranu, aby pokračovala ve smluvním vztahu, když nechce.
Jako ochranný mechanismus slouží minimální výpovědní lhůta, která by na fungujícím trhu měla spotřebiteli umožnit najít si obdobný produkt jinde,“ domnívá se advokát Vlastimil Pihera z kanceláře Kocián Šolc Balaštík. „Pokud jej nenajde, pak tím spíše nelze toho, s kým původně smlouvu měl, nutit, aby držel dál černého Petra,“ uzavírá.
Do sporů vstoupí i finanční arbitr
Od února smí řešit spory týkající se stavebního spoření také finanční arbitr a už nyní je jasné, že se do celé kauzy vypovídání smluv bez udání důvodů zapojí. „Přijali jsme okolo třiceti návrhů na zahájení řízení a zhruba stejný počet dotazů na příslušnost řešit spor se stavební spořitelnou,“ uvedla Nelly Dederová, tisková mluvčí Kanceláře finančního arbitra na dotaz týdeníku Euro, zda se už na arbitra obrátili nějací klienti stavebních spořitelen, kterým spořitelna jednostranně vypověděla smlouvu na základě ustanovení nového občanského zákoníku.
Stavební spořitelny se přitom snažily zbavit nevýhodných smluv už v minulosti. Využívaly k tomu ale většinou změnu svých všeobecných obchodních podmínek. Nový občanský zákoník platný od roku 2014 jim zřejmě otevřel další možnost.
Konec zlatých časů
Stavební spořitelny čelí dramatickému poklesu klientské základny už několik let. Spořitelny sice tvrdí, že se situace z hlediska počtu klientů pouze dostává do normálu a že stav, kdy se ročně uzavřelo dva miliony smluv, nebyl standardní. Jenže úbytek smluv pro ně může do budoucna znamenat existenční problémy.
Zvlášť pokud se jim daří tak rychle navyšovat poskytnuté úvěry. Celkem spořitelny v loňském roce rozpůjčovaly na úvěrech ze stavebního spoření 45,8 miliardy korun, což je nejvíc za posledních pět let. Bez střadatelů, z jejichž peněz se financují a kryjí poskytnuté úvěry, ovšem nemohou fungovat. „Na jednoho klienta, kterému poskytneme úvěr, potřebujeme čtyři takzvaně přátelské klienty, tedy ty, co pouze spoří,“ říká předseda představenstva ČMSS Vladimír Staňura.
Úbytek smluv může pro stavební spořitelny do budoucna znamenat existenční problémy
Čísla za celý trh přitom v tomto směru nevypadají nijak lichotivě. ČMSS coby jedničce na tuzemském trhu ubylo jenom loni 81 tisíc klientů, kteří pouze spoří, zatímco těch, kteří si vzali standardní úvěr nebo meziúvěr, přibylo asi třicet tisíc. O 107 tisíc spořících klientů přišla Buřinka. Například stavební spořitelna Wüstenrot hlásí úbytek těch, co pouze spoří, v počtu skoro třiceti tisíc. Celkem zmizelo z trhu 322 tisíc spořících klientů. Nyní jich mají spořitelny 3,5 milionu. Pro srovnání v dobách největší „hojnosti“ mělo stavební spoření přes pět milionů Čechů.
Atraktivita stavebního spoření výrazně klesá už několik let. V roce 2011 stát snížil podporu stavebního spoření nejen u nových, ale i u všech stávajících smluv a zavedl zdanění úrokových výnosů z něj. V současné době činí maximální státní podpora dva tisíce korun ročně s úročením vkladů okolo jednoho procenta. Do roku 2011 mohli klienti stavebních spořitelen dosáhnout na státní podporu ve výši 4,5 tisíce korun ročně.
Čištění
Na rostoucí rizika plynoucí z nastavení systému stavebního spoření upozorňovala už před několika lety Česká národní banka (ČNB). Ve zprávě o finanční stabilitě z roku 2011 popisovala vznikající potenciál pro nárůst likvidního rizika v segmentu stavebních spořitelen. Při výrazných změnách makroekonomického prostředí nebo tržních podmínek by dle někdejší zprávy centrální banky mohly být spořitelny vystaveny odlivu vkladů po vázací lhůtě, které mají charakter termínovaných vkladů s tříměsíční výpovědní lhůtou a tvoří významnou část vkladů sektoru.
Odliv vkladů, které musejí pokrývat úvěry, by pro ně mohl znamenat potíže v podobě ztráty významného kapitálového polštáře, ze kterého jsou schopné financovat úvěry. „Další rizika souvisejí s regulací rozpětí mezi úrokovými sazbami z vkladů a úvěrů a dlouhodobým zafixováním těchto úrokových sazeb v průběhu platnosti smlouvy o stavebním spoření,“ napsala tehdy ČNB. Tedy už před pěti lety centrální banka varovala, že spořitelny nemohou změnou úrokové sazby reagovat na vývoj situace na trhu, jako to dělají banky, a nebudou schopné vyplácet vysoké úroky.
V poslední zprávě o finanční stabilitě z loňského roku už ČNB pouze napsala, že stavební spořitelny vykazují tradičně nižší likvidní polštář a jejich ziskovost negativně ovlivňuje legislativní rámec celého systému. Zda nový občanský zákoník spořitelnám v tomto ohledu pomůže vyčistit si portfolio a zbavit se ekonomické zátěže, bude muset rozhodnout soud.
Čtěte také:
Máte padáka! Vaše stavebko je příliš výhodné
Stavební spořitelny ukončují příliš výhodné smlouvy. Buřinka bez udání důvodu