Třinecké železárny se posilují na zápas o soukromé nemocnice
Zpráva o odchodu Oldřicha Šubrta (49) z funkce ředitele Nemocnice Na Homolce nepřišla jako blesk z čistého nebe. Šubrt je po letech, kdy stál v čele velké státní nemocnice, zkušený „matador“ a informace o změně svého působiště v posledních týdnech citlivě dávkoval. Přitom lze předpokládat, že si už o prázdninách „plácl“ s předsedou dozorčí rady a spolumajitelem Třineckých železáren Tomášem Chrenkem. Ne však, že by se dal na ocelářství, i když pro toho, kdo zvládne státní nemocnici, je prý železárna rekreace. Bývalý šéf Nemocnice Na Homolce zůstává v oboru, jenom se od října stěhuje na post předsedy představenstva akciové společnosti Agel a generálního ředitele jejího nemocničního řetězce Euromednet, který je s Třineckými železárnami a osobou Tomáše Chrenka úzce spjat.
Prostý důvod.
Když se rýsovalo Šubrtovo nové angažmá, začal po Praze šířit drb, že souvisí s údajnou fúzí Fakultní nemocnice Motol, která zahájila finančně náročnou rekonstrukci, s blízkou a vzkvétající Homolkou. Tato idea se čas od času na různých úrovních objevuje, ale nikdy nedospěla do fáze věcného záměru. A to pravděpodobně i nyní. O tom, že se o propojení nemocnic v současné době neuvažuje, týdeníku EURO sdělil ministr zdravotnictví Tomáš Julínek i jeho předchůdce David Rath.
Nejpravděpodobnější je proto varianta, že Oldřich Šubrt, který se ke změně zaměstnavatele zatím nechce vyjadřovat, byl Tomášem Chrenkem jednoduše přeplacen. Myslí si to i David Rath, který tvrdí, že ho Oldřich Šubrt o záměru odejít informoval ještě v době, kdy byl ministrem. Na otázku, co mu na to řekl, odpověděl: „A co jsem měl říct? Na takový plat, jaký mu může dát pan Chrenek, by Oldřich Šubrt nemohl ve státní nemocnici ani pomýšlet. Pracoval na Homolce dlouho a úspěšně. Takže já osobně mu rozumím a přeji mu úspěch.“ Také Tomáš Julínek říká, že o záměru Oldřicha Šubrta odejít věděl v předstihu. Na nového ředitele standardně vypíše vývěrové řízení. Do jeho ukončení je vedením Nemocnice Na Homolce pověřen Vladimír Dbalý, který tam pracuje řadu let, v poslední době jako primář neurochirurgického oddělení.
Nejdéle sloužící.
Za pozornost stojí, že Oldřich Šubrt vychází jak s Davidem Rathem, tak i s Tomášem Julínkem, ačkoliv oba jsou – hlavně při plnění politických úkolů – nesmiřitelnými protivníky. I to patří ke kvalifikaci úspěšného manažera státem vlastněné firmy. Tím spíše ve zdravotnictví, kde platí zásada, že po roce už vychází každý ministr z módy. Tímto konstatováním ale nemají být odsunuty do pozadí Šubrtovy nesporné pracovní výsledky.
Byl nejdéle sloužícím ředitelem velké státní nemocnice. V čele Homolky stál patnáct let, od roku 1991, kdy vyhrál konkurzní řízení a vyměnil slibně se rozvíjející kariéru neurochirurga za hodně vratkou ředitelskou židli. Homolka, v hantýrce „Sanops“ podle původní budovy nemocnice postavené jako Sanatorium poštovních zaměstnanců (SANOPZ), byla tehdy fungl novým, na české poměry dobře vybaveným zdravotnickým zařízením určeným pro léčbu a ošetřování tehdejší stranické a státní „věrchušky“ a zahraničních diplomatů. Šubrtovo osobní zásluhou je, že v další letech, kdy už existovala jako „normální“ zdravotnické zařízení, vtiskl Nemocnici Na Homolce jasnou koncepci vyjádřenou ve specializaci na dva nosné obory „kardio“ a „neuro“ doplněné o komplex zdravotnických služeb.
Nad rámec.
Homolka i v dobách, kdy byla největším evergreenem údajná fatální ztrátovost lůžkových zdravotnických zařízení, dosahovala při vysoké kvalitě léčby zisku v řádu desítek milionů korun. To znamená, že nezatěžovala rozpočet resortu přehnanými žádostmi o investiční prostředky nebo dotace na umazávání ztráty. Nemocnice v převážné míře z vlastních prostředků investovala stamiliony do vybavení, především přístrojového. Platy zaměstnanců, zejména lékařů, jsou tam v průměru výrazně vyšší než ve většině dalších zdravotnických zařízení.
To spolu s velkou komunikační zdatností, schopností vycházet s lidmi včetně nadřízených a uměním dát o svých výsledcích vědět vedlo k tomu, že Oldřichu Šubrtovi byla tolerována podnikatelská aktivita, považovaná koženou částí státního byrokratického aparátu za nepřípustnou. Nemocnice měla řadu let vlastní továrnu – Výzkumný ústav pletařský, který vyrábí cévní protézy a další zdravotnické prostředky, ale i pletenou konfekci. Dalšími dceřinými firmami státní příspěvkové organizace Nemocnice Na Homolce je Stylmed H, společnost zabývající se distribucí léků a prostředků zdravotnické techniky původně pouze pro mateřskou firmu, nyní i pro další odběratele, a poradenská a konzultační firma Consult H. Všechny dceřiné firmy byly podle výroční zprávy za rok 2005 v kladných číslech.
Široké pole.
Minimálně dvakrát se Oldřich Šubrt během své éry na Homolce pokusil vyvést nemocnici z úzkého rámce státní příspěvkové organizace do prostornějších podnikatelských vod. Naposledy to byl projekt majetkoprávního propojení s University of Pittsburgh Medical Center na bázi obecně prospěšné společnosti. Oldřich Šubrt vždycky tvrdil, že tato idea vznikla na ministerstvu zdravotnictví. Ani tak ale nezískala politickou podporu.
V Euromednetu bude mít příležitost své podnikatelské schopnosti plně rozvinout. Nemocniční řetězec je oficiálně označovaný za „dítě“ skupiny lékařů většinou stojících u privatizace třinecké Nemocnice Podlesí. Pravděpodobnější ale je, že byznys-projekt pochází z „dílny“ Tomáše Chrenka a jeho spolupracovníků. Je založen na elementárním poznání, že když se soukromý sektor uplatňuje ve zdravotnictví všech vyspělých zemí, proč by se neměl významně uplatnit i u nás. Společnost postupně získala do vlastnictví nebo do pronájmu jedenáct nemocnic a zdravotnických zařízení v moravskoslezském regionu. Ekonomické výsledky nejsou k dispozici, ale je jisté, že není-li to tak dnes, jednou bude nutné, aby se počáteční investice začaly vracet. To Oldřich Šubrt na Homolce uměl. Zatím to ale vypadá, že skupina má dost prostředků, aby pokračovala v expanzi, překročila rámec Moravy a Slezska a pustila se třeba do dalších oblastí zdravotnictví. I na to ambiciózní firma potřebuje, aniž by byla podceňována úroveň moravskoslezského přeboru, člověka, který „to hraje“ vrcholově, zná tento svět a sám je v něm také dostatečně znám.
V pravý čas.
Euromednet byl jako nejsilnější český soukromý nemocniční řetězec seriozně znepokojen přípravou zákona o neziskových nemocnicích, který už vstoupil v platnost. Ať už se ODS podaří jeho platnost přerušit nebo ne, nastává důležité období, v němž se bude rozhodovat o budoucnosti soukromého sektoru v lůžkové zdravotnické péči. A konkrétně o pozici a potenciálu společnosti Euromednet. V této době je Oldřich Šubrt pro třineckou skupinu ideálním mužem, protože může do všech dveří a jeho názor bude brán vážně. Byly doby, kdy se o něm mluvilo jako o možném ministrovi zdravotnictví, i když on sám tvrdí, že o tom nic neví a že by o takový post ani nestál. Letos odmítl i nabídku, aby kandidoval na pozici ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Souboj o nemocnice se odehraje po linii ČSSD – ODS a jeho významným účastníkem bude třeba i bez ministerské funkce David Rath, který je proklatě ostrým politikem, ale také člověkem, jenž systému českého zdravotnictví rozumí. A o Oldřichu Šubrtovi se říká, že je jedním z mála lidí, kteří mají na tohoto vyhraněného individualistu vliv. Je-li to tak – a tyto subtilní záležitosti nelze ověřovat prostým dotazem u účastníků –, pak nyní Euromednet získal významnou konkurenční výhodu.
