O provoz sítě usiluje osm renomovaných zájemců
Prodej dvoutřetinového podílu ve společnosti Pražské vodovody a kanalizace ještě ani pořádně nezačal a už je zřejmé, že množství zájemců z řad renomovaných zahraničních firem bude nečekaně vysoké. Do kvalifikačního kola se jich přihlásilo osm a tento počet nemusí být konečný. Ze společností, které již v České republice působí, projevily zájem britská Anglian Water a francouzské společnosti Saur, Suez Lyonnais des Eaux a Vivendi. Podklady pro splnění kvalifikačního kritéria, a tím pro postup do dalšího kola, předaly také francouzský stavební koncern Bouygues a americké firmy Enron, Edison International a Bechtel. Přestože měly být tyto podklady podány podle původního scénáře do 31. července, soutěž je i nadále otevřená i pro další zájemce. Těsně po uzávěrce kvalifikačního kola totiž majitel prodávaných akcií, Fond národního majetku, oznámil, že změní podmínky soutěže (EURO 32/2000). Připustil, že se přitom možná rozšíří i kritéria pro kvalifikaci. Nové podmínky soutěže vyhlásí fond během září. Větší výnos. Představitelé Fondu národního majetku zatím nechtějí možné rozšíření soutěže komentovat. Potvrdili pouze to, že navrhují změnu prodeje akcií. Zatímco původní podmínky uváděly, že vítěz soutěže získá zpočátku jen polovinu z nabízených akcií a zbytek se mu převede až po pěti letech, nyní má koupit celý podíl naráz. Ve zdůvodnění fond uvádí, že jednorázovým prodejem může za akcie získat více peněz. Pražskému magistrátu, který tak ztratil pojistku pětiletého dohledu Fondu národního majetku nad vítězem soutěže, tato změna nevadí. Náměstek primátora Petr Švec je názoru, že dostatečnou zárukou bude pro hlavní město i to, že vítěz musí dodržet platnou nájemní smlouvu. Město Praha ji uzavřelo v roce 1998 na patnáct let. Pokud nebude s provozovatelem sítě spokojeno, nemusí ji po roce 2013 prodloužit. „Původní podmínky soutěže se připravovaly už někdy v roce 1994. Teď jsme v jiné situaci a také fond si jistě uvědomuje, že by plnění podmínek dvoufázového prodeje těžko dokázal zkontrolovat, řekl Švec. Praha odpovídá za dodávky pitné vody i za spolehlivost kanalizací a čištění odpadní vody. Město je stoprocentním vlastníkem vodárenské sítě (EURO 47/1999) a v provozovatelské společnosti Pražské vodovody a kanalizace bude mít po ukončení soutěže zbývající třetinový podíl. Za nabízených 66 procent akcií společnosti Pražské vodovody a kanalizace by měl fond podle původních podmínek získat nejméně 721 milionů korun. Zájemci připouštějí, že nabídky mohou přesáhnout až dvě miliardy korun. Přiznávají však, že taková suma by pro ně mohla být ztrátovou investicí. Pražská akvizice je ve vodárenském světě prestižní záležitostí a zájemci věří, že jim Praha později smlouvu prodlouží. Zisky Pražských vodovodů a kanalizací se nyní pohybují v desítkách milionů korun. V roce 1999 vykázala společnost po zdanění zisk 28 milionů korun a o rok dříve to bylo téměř deset milionů. Dostatečná kvalifikace. Hlavní podmínkou kvalifikace pro účast v soutěži o pražskou společnost byly zkušenosti s provozováním vodárenské sítě, která zásobuje nej–méně sto tisíc obyvatel. Zájemce dále musel prokázat, že takovou síť provozuje nejméně předcházející tři kalendářní roky. Důvěryhodné zdroje uvádějí, že k této podmínce měla výhrady většina zájemců. Některým by lépe vyhovovala možnost založení konsorcia nebo přihláška prostřednictvím již založených českých dceřiných společností. České pobočky firem Vivendi, Suez Lyonnais a Anglian Water získávaly podíly v tuzemských vodárenských firmách postupně, a mohly by tak mít problém prokázat, že je už tři roky provozují jako majoritní vlastníci. Jejich diskriminace by byla paradoxní. Právě tyto společnosti mohou nejlépe dokumentovat, jak se zahraniční investor vyrovnal se specifickými podmínkami místního vodárenského prostředí. Zahraniční firmy, které se již na českém trhu pohybují, shodně uvádějí, že na něm chybí efektivní kontrola cen. Ředitel české pobočky Vivendi Water Philippe Guitard prohlásil, že dosavadní systém věcně usměrňovaných cen nedokázal zabránit neúměrnému zdražování vodného a stočného. „Tato tristní cenová politika vedla v minulých letech ke zvyšování cen o dvacet až třicet procent ročně, řekl. Na nedostatek regulačních mechanismů upozorňuje i společnost Anglian Water. Na severní Moravě, kde je nejen provozovatelem, ale i majitelem vodárenské sítě, může zdražovat prakticky neomezeně. „Jsme si toho vědomi, ale nezneužíváme to, tvrdí představitelé firmy. V Česku uplatňují pravidla, která by po nich požadoval přísný regulátor, na jehož dohled jsou zvyklí z Anglie (EURO 28/1999). Rozšíření kvalifikačního kritéria považuje náměstek Švec za oprávněný požadavek. „Myslím, že je to legitimní změna a je škoda, že si ji komise, která podmínky připravovala, neuvědomila už před vyhlášením soutěže, řekl. I velké firmy jdou často do podobných soutěží v konsorciu s menšími provozovateli, což je zřejmě případ stavebního koncernu Bouygues. Také francouzská firma Saur podala přihlášku v konsorciu s německou společností Energie Baden–Württemberg. Není jisté, zda by tyto firmy splnily původní kvalifikační kritéria. Mluvčí Fondu národního majetku Jana Víšková potvrdila, že komise tuto otázku ani neposuzovala. „Nezabývala se tím, protože se mezitím rozhodlo, že navrhneme změnu podmínek, řekla. Dobře informované zdroje uvádějí, že nové podmínky počítají s tím, že v případném konsorciu bude muset mít majoritu provozovatel vodárenské sítě. Náměstek Švec upozornil, že podmínku provozu vodárenské sítě považuje za klíčovou. „Prosazovali jsme ji hned od začátku, protože jsme chtěli vyloučit spekulativní investory,“ řekl.
