Japonská ekonomika
Japonský premiér Keizo Obuči jednal minulý týden s prezidentem Billem Clintonem a některými představiteli jeho administrativy o vzájemných obchodních vztazích a balíčku opatření pro ozdravení ekonomiky země vycházejícího slunce.
Japonská vláda se rozhodla přijmout opatření směřující k další liberalizaci a podstatnějšímu otevření své ekonomiky pro zahraniční konkurenci. Zavázala se také k prosazování razantních strukturálních reforem a k přípravě příznivějšího prostředí pro zahraniční investice. Očekávána je nová investiční dohoda, která by měla usnadnit americkým podnikatelům investovat v zemi vycházejícího slunce.
Obučiho kabinet slíbil deregulovat a pro zahraniční konkurenci zpřístupnit zejména tak atraktivní obory, jakými jsou telekomunikace, stavebnictví, farmacie, finanční a energetické služby.
V rámci intenzivních bilaterálních jednání mezi premiérem Keizo Obučim a prezidentem Clintonem došli oba státníci i k politické shodě nad nejproblematičtějším bodem vzájemných jednání - importem japonské oceli do USA, proti kterému bylo nedávno zavedeno antidumpingové řízení. I přesto však Clinton Obučiho varoval, že v případě nedodržení závazku - tedy dosažení míry importu japonské oceli do USA ve výši, v jaké byl před počátkem asijské krize - jsou Spojené státy okamžitě připraveny přijmout protiopatření. V této souvislosti se mluví především o zavedení dovozních tarifů na dovozy veškeré za horka tažené uhlíkové oceli, které by se měly pohybovat ve výši 67 p rocent.
Americká strana se na jednání s Japonci připravovala velmi důsledně. Vývoj japonské ekonomiky má z pohledu Clintonovy administrativy totiž hned dvojí rozměr, protože Tokio by mělo v nejbližších letech začít urychleně plnit roli jednoho ze světových hospodářských tahounů. Tím by se významně ulevilo americké ekonomice, která je zatím zapřažená jako jediná spolu s pokulhávající západní Evropou.
Se sedmiletou recesí japonské ekonomiky však souvisí i rekordní propad obchodní bilance s USA. Za rok 1998 činil celkový obchodní deficit USA 169 miliard dolarů. Samo Japonsko se na něm přitom podílelo 64 miliardami. Není proto divu, že zástup ci americké strany požadují především (ve shodě se zástupci Mezinárodního měnového fondu) prosazení zásadní restrukturalizace ekonomiky, kde by měl trh začít hrát podstatnější roli. Požadována je také razantní podpora domácí poptávky, která by měla být t ahounem japonského hospodářského růstu.
Podle nedávno zveřejněného výhledu světového hospodářství od expertů Mezinárodního měnového fondu může Japonsko počítat i v roce 1999 s poklesem růstu o jedno procento. Schodek rozpočtu je plánován na více než deset procent HDP a prostor pro snižování úrokových sazeb téměř neexistuje, neboť již v půlce února se Bank of Japan dostala v případě krátkodobých úrokových sazeb téměř na nulu. To vše za přetrvávajících deflačn ích tlaků a rekordní nezaměstnanosti oscilující mezi 4,6 a 4,8 procenta.
