Vlády členských zemí chtějí pořádat skupinové letecké návraty nežádoucích uprchlíků
Jak ušetřit při odsunu nelegálních přistěhovalců a neúspěšných žadatelů o azyl zpět do země původu? Vlády členských států Evropské unie už na to přišly: budou organizovat společné „vyhošťovací lety“. Jedna země vždy vypraví letadlo do určitého třetího státu, například Rumunska, a vyzve ostatní, aby na jeho palubu naložily „své“ rumunské neúspěšné žadatele o azyl. Schválený návrh v závěru minulého týdne v Bruselu na jednání ministrů vnitra a spravedlnosti podpořil i František Bublan. „Bude to levnější, takže jsme pro“, zní zdůvodnění jeho úřadu.
Francouzský projekt.
Jen loni Česko zaplatilo za letecký přesun vyhoštěných cizinců – bylo jich 323 - 9,7 milionu korun. Počty nelegálních přistěhovalců sice za posledních několik let klesají, z 55 tisíc v roce 2000 se dostaly na loňských patnáct tisícovek, náklady na převozy do vlasti jsou ale stále poměrně vysoké.
Česká republika hradí náklady na návrat žadatelům o azyl, kteří o to sami dobrovolně písemně požádají, a také cizincům, kteří jsou zajištěni v uprchlických zařízení ministerstva vnitra a mají pravomocné rozhodnutí o svém správním vyhoštění. Ve druhém případě ovšem musí mít stát jistotu, že skutečně nemají potřebné finanční prostředky k zakoupení zpáteční letenky nebo jízdenky.
Proč to všechno? V oficiálním stanovisku ministerstva vnitra se praví, že „může nelegální migrace vyvolat v cílových zemích ohrožení vnitřní stability společnosti a ohrozit bezpečnostní situaci“. Dále prý často „souvisí s přeshraniční trestnou činností, organizovanou převaděčskou kriminalitou a obchodem s lidmi“. Stát se proto snaží podnikat preventivní kroky, aby se mu situace nevymkla z kontroly.
Právě proto se český ministr vnitra připojil k plánu na společný letecký transfer nelegálních imigrantů z území EU. „Naši představitelé vyjádří souhlasný postoj v dané věci, neboť návrh přispěje ke snížení nákladů v rámci tohoto procesu,“ uvedla těsně před odletem českých zástupců do Bruselu Jana Matějusová z tiskového odboru ministerstva vnitra. „Pro upřesnění je třeba dodat, že se nejedná pouze o transport odmítnutých žadatelů o azyl, ale i osob, které ztratily právo na pobyt na území Evropské unie,“ dodala.
S návrhem na projekt nazvaný „skupinové návraty“ přišla už v září 2002 Francie. Zprvu utajovaný plán v první fázi podpořilo Německo a Velká Británie. Už v listopadu téhož roku pak Rada ministrů EU schválila nezávazný materiál Return Action Programme (Akční program pro návraty), který obsahoval celou řadu doporučení, kterými se členské státy mohly, ale nemusely řídit.
„Odsun ilegálních přistěhovalců pomocí najatých letadel je pro jednotlivé země příliš drahý. Členské státy by proto mohly takové transporty na základě dobrovolnosti organizovat v rámci efektivnějších společných operací. Rozvoj takové praxe by nemusel přinášet pouze finanční úspory… Dá se počítat s tím, že takto vyslaný signál by byl velmi silný,“ uvádí se v textu programu.
Loni v červenci pak vytvořilo pět největších států Evropské unie (kromě již jmenovaných zemí se přidala ještě Itálie a Španělsko) neformální skupiny pro spolupráci na přípravě repatriačních letů.
Centrála bude ve Varšavě.
První společný letecký transport nelegálních přistěhovalců z území unie se pak uskutečnil o pouhé dva měsíce později, v září 2005. Španělsko, Itálie a Francie tehdy převezly zpět do vlasti 125 rumunských občanů. Následně deportovaly několik desítek uprchlíků z Afghánistánu Británie a Francie. V říjnu odvezlo letadlo letící z Madridu přes Řím více než stovku latinskoamerických uprchlíků do Kolumbie a Ekvádoru. Do programu se dosud zapojilo i Nizozemsko, následovalo Lucembursko, Belgie a Polsko.
Evropská unie se nyní, za rakouského předsednictví, chce pokusit o celounijní povinnou koordinaci leteckých odsunů. Podle minulý týden schváleného návrhu má intenzivnější spolupráce demonstrovat „efektivnější využívání zdrojů, a tedy i zvýšení počtu případů vyhoštění z území členských států“. Vlády členských zemí se shodly i na tom, že vyhošťovací spolupráce by měla mít také výrazný odstrašující účinek na další potenciální ilegální přistěhovalce.
Z návrhu vyplývá, že každý společný letecký transport bude mít na starosti vždy jeden konkrétní členský stát. Ten určí, do které „země původu“ se bude deportovat, a vyzve ostatní země, aby mu daly vědět, zda mají zájem naložit někoho na palubu. Náklady by pak byly spravedlivě rozpočítány.
O organizační a logistické zabezpečení leteckých transportů by se měla postarat loni v říjnu zřízená agentura Frontex se sídlem ve Varšavě, která má za úkol koordinovat společnou ochranu vnějších hranic Evropské unie.
