Jediná chyba během výstupu se může stát zároveň tou posledníNěkterým horolezcům se normální lezení už přejedlo a zvyšují si adrenalin přímo ve městě. Lezou po domech, fasádách, traverzách. Využít neváhají ani spáry mezi skleněnými panely na nejvyšších mrakodrapech.
Jediná chyba během výstupu se může stát zároveň tou poslední
Některým horolezcům se normální lezení už přejedlo a zvyšují si adrenalin přímo ve městě. Lezou po domech, fasádách, traverzách. Využít neváhají ani spáry mezi skleněnými panely na nejvyšších mrakodrapech.
Horolezectví se vyvíjí stejně jako všechny moderní sporty více než dvě stě let. Za tu dobu sportovci opustili přírodu, přestěhovali se na stadiony a do krytých hal a snížili nebezpečí zranění. Lezci závodí na umělých stěnách a na přírodních skálách se zajišťují bezpečnými skobami vlepenými do pevné horniny. Fotbalisté hrají na dokonalých trávnících s chrániči na nohou, dnešní hokejisté nepoznali přírodní led na rybníku a jsou navlečení do plastového brnění, automobiloví závodníci sviští po uzavřených okruzích s bezpečnostními zónami okolo trati. Jenže některým horolezcům už tradiční lezení po horách nestačí a lákají je mrakodrapy. Ve všech státech světa je sice takové podnikání nelegální, ale na to oni příliš nemyslí.
Nic nového pod sluncem
Tak zvaný buildering se vyvinul z prastarých tréninkových metod městských horolezců. Ti totiž neměli přes týden kde trénovat, lezení ve vzdálených horách nebo skálách o víkendech jim nestačilo a umělé lezecké stěny ještě nebyly na světě. Horolezci tedy zkoušeli sílu prstů a techniku nohou na všemožných kamenných zdech. Populární všude na světě byly protipovodňové zdi z velkých kamenů na náplavkách v centru měst a kamenné mostní pilíře. V sedmdesátých a osmdesátých letech se už lezlo po čemkoliv - betonových zdech u dálnic a železnic, ozdobných mozaikách a nakonec i po celých budovách. Dnes si z toho několik lezců dokonce udělalo živnost a lezou bez jištění na skleněné výškové budovy po celém světě. Jejich výkony jsou obdivuhodné především z toho důvodu, že jediná chyba během několikahodinového výstupu znamená jistou smrt. Let dlouhý desítky či stovky metrů a končící na asfaltu před domem nelze přežít. Tito mediálně známí lezci samozřejmě vědí, že budou platit za své kousky tisícidolarové pokuty, a strážníci nebo členové ochranky je často donutí výstup přerušit a potupně vlézt oknem do objektu jejich zájmu, ale reklamní příjmy jim to bohatě vynahradí. Proti tomu čeští amatéři lezou často pod pláštíkem tmy, vyhledávají vedle mrakodrapů i betonová monstra podél dálnic, mosty nebo opuštěné pilíře v průmyslových čtvrtích. Speciálně český název pro buildering je tedy industrial.
Co je potřeba, abyste se nezabili
Po budovách se leze se stejnou výzbrojí jako v přírodě. Základem jsou neklouzavé lezecké boty, sedací úvazek, lano, pár karabin a především množství smyček z lana a speciálních pevných popruhů. Jsou totiž potřeba k zajištění během výstupu. Lezec na fasádě nemůže zatloukat skoby, ale často potká traverzu, kterou omotá a zapne do ní karabinu. Zauzlované smyčky se dají použít i pro zaklínění do spáry mezi panely. Při slaňování dolů na pevnou zem slouží smyčky jako pevný bod, kterým se provlékne horolezecké lano. Mnohým lezcům se v nebezpečí nebo při velké námaze potí ruce, a proto jako gymnasté nosí u pasu sáček s magneziem. Do bílého prášku si občas sáhnou, magnezium jim ruce vysuší, a oni mohou pokračovat.
Pražský industrial
Nejvíce rozvětvenou builderingovou scénou disponuje v Česku pochopitelně Praha. Nejnovějším hitem je noční lezení na výškovou budovu Motokov na Pankráci a výstup pomocí instalovaných nýtů na betonovou plastiku u Barrandovského mostu zvanou Hroší lázeň (oba výstupy viz www.lezec.cz). Na druhé straně stejného mostu stojí plastika Červ Dobyvatel. Populární je také mostní pilíř s obtížnými malými chyty na trojské straně mostu Barikádníků (viz pruvodce.webpark.cz). Jeden odvážlivec už překonal i obloukové traverzy vysoko nad kolejištěm Hlavního nádraží. Další vystoupali po skleněné stěně dejvické Fakulty architektury (ia.foo.cz). Dlouho už se trénuje na náplavce po obou stranách Vltavy a občas někdo zkouší lézt po ozdobné stěně sparťanského fotbalového stadionu. Přechod mezi umělou stěnou a builderingem tvoří Opatov Wall, což je opěrná zeď výjezdu z brněnské dálnice. Buď se stoupá podél kolmých spár zbylých po stavbařích, nebo pomocí mělkých jamek vysekaných do betonu.
I takovýto mrakodrap může být výzvou pro nadšeného milovníka adrenalinového builderingu.
FOTO: ALAIN ROBERT
