Pro podnikání je důležitější znalost filozofie než titul MBA
Svět byznysu se stal natolik posedlý vlastním hodnotovým systémem a názorem na přirozenost člověka, že to ničí celou lidskou společnost. Považuje například zaměstnance za odlidštěné pracovní nástroje, jež jsou mu zcela k dispozici. „Věda“, jež se zabývá managementem, pak nebere v úvahu širší kontext, v němž se podnikání odehrává. Zaměřuje se na zájmy konkrétních byznysových odvětví na úkor celé lidské společnosti.
Útok na konzultantskou profesi
To tvrdí Matthew Stewart v knize The Management Myth: Why The Experts Keep Getting It Wrong (Manažerský mýtus. Proč jej experti posilují). Tohoto sebevědomého, ale fakticky nezaměstnatelného držitele titulu doktora filozofie z Oxfordu najala v osmdesátých letech minulého století do funkce konzultanta jedna z hlavních firem v tomto oboru A.T. Kearney, aniž by však k ní měl náležitou kvalifikaci. Stal se z něj „pokusný králík“ bez titulu MBA, kterého občas velké konzultační společnosti přijmou. Většina zaměstnanců A.T. Kearney se naučila konzultační činnost ve společnosti McKinsey, která je dle Stewarta stejně zbytečná a směšná. Někteří z těchto konzultantských „expertů“ včetně Stewarta pak založili firmu Boston Consulting Group. Ta je ústředním bodem nejen jeho osobního příběhu, ale i útoku na konzultační činnost. Jeho zaměstnání mu poskytlo mnoho materiálu k nemilosrdnému odsouzení konzultantského povolání.
Nesprávná cesta
V červnu 2006 publikoval Stewart v měsíčníku The Atlantic provokativní článek, ve kterém „odstřelil“ současnou teorii managementu a manažerské vzdělání. Jeho rada každému, kdo by uvažoval o titulu MBA, zněla: „Nechoďte na manažerskou školu, raději studujte filozofii.“ Tajemství byznysu se dle něj má spíše hledat v dějinách, literatuře a v přemítání o lidském životě než v nesourodém myšlení akademiků, konzultantů a „guru“ zabývajících se managementem. Kniha podstatně rozšiřuje článek o další kritiku manažerského myšlení a konzultantského povolání. Bývalý konzultant Stewart byl dost dlouho součástí „monstra“, aby se mohl seznámit s jeho povahou. Je přesvědčen, že konzultační činnost „přispívá k nepochopení zdrojů prosperity a opomíjení sociální, morální a politické infrastruktury, na níž blahobyt závisí“. Stewart dále tvrdí, že základ konzultantského povolání tvoří věda o managementu, která je plná předsudků, a navíc zavádějící. V důsledku sledování jediného cíle – efektivity – totiž opomíjí širší smysl podnikání. Stewart tvrdí, že současné pojetí managementu je nebezpečné a zavedlo nás na nesprávnou cestu, na níž hledáme vědecké odpovědi na nevědecké otázky. Toto pojetí poskytuje technická řešení problémů, jež však jsou v podstatě morální a filozofické. Ohání se snadno zneužitelnou a mylnou představou o povaze a hodnotě manažerských znalostí. Nutí studenty, aby věnovali první roky studia neexistujícím záležitostem, a upřednostňuje naivní názory na příčiny špatného managementu, čímž ztěžuje kontrolu zneužívání korporátní moci.
Manažerští guru
Stewart propojuje příběh své konzultantské kariéry s úvahami o dějinách vědeckého managementu. Po stručném popisu svého neočekávaného vstupu do konzultantské komunity se zaměřuje na prvního teoretika managementu a zakladatele vědy o něm Fredericka Winslowa Taylora (1856–1915), autora knihy The Principles of Scientific Management (Zásady vědeckého managementu) z roku 1911. Taylor založil svou teorii na pokusu, který provedl ve společnosti Bethlehem Steel. V ní se na základě „vědeckých“ rovnic a osobních rozhodnutí pokusil zvýšit efektivitu mužů nakládajících železné ingoty do vagonů. Zpočátku se zdálo, že se tímto „zlepšovacím návrhem“ podaří zvýšit produktivitu, ale nakonec se to nestalo. Jeho pokus se však stal základem ke studiím efektivity, z nichž většina konzultační činnosti dodnes vychází. Stewart představuje mnoho Taylorových následníků, takzvaných manažerských „guru“. Například Australana Eltona Maya (1880–1949), který si nechal říkat doktor Mayo, přestože neměl na tento titul nárok. Dohlížel na podivné úpravy pracovních podmínek ve společnosti Western Electric, jejichž výsledkem byla v podstatě fiktivní „zlepšení“. Mayovy „vynálezy“ však byly objeveny nesčíslněkrát před ním.
Už v antickém Řecku
Například britský socialista Robert Owen (1771–1858), jehož utopická komunita Nová harmonie ve státě Indiana skončila po dvou letech nezdarem, tvrdil, že spokojený dělník odvádí dobrou práci, že pracovníci plní svěřené úkoly v důsledku poznání jejich správnosti a že každý se chce účastnit práce ve prospěch celé společnosti. Tyto názory si však Owen vypůjčil od francouzského filozofa Jeana-Jacqua Rousseaua (1712–1778), možná nejvlivnějšího novověkého představitele myšlenky, že se lidé rodí dobří, ale kazí je společnost, a proto je nutno usilovat o novou a lidštější společenskou smlouvu. Rousseaua však dle Stewarta inspiroval starořecký historik Thukydides (460–399 př. Kr.), který dal do protikladu produktivitu starověkých svobodných aténských občanů a neefektivitu poddaných ve východních říších vydaných napospas zvůli despotických vládců. A také starořecký filozof Aristoteles (384–322 př. Kr.), jenž upozornil na důsledky vlivu společnosti na seberealizaci lidí. Už Mayovi předchůdci věděli, že management se týká nejen pracovních postupů, jimiž se organizuje lidská činnost, ale i pravidel, na jejichž základě lidé spolupracují ve firmě i v lidské společnosti. Manažerské schopnosti však už popisují starořecké výrazy techné ve smyslu odbornosti a étos – chování člověka neboli jeho charakter. Cílem techné je efektivita, étos se pak především týká důvěry. Ta umožňuje technologiím přinášet zisk ve formě produktivity. Pokud chybí důvěra, efektivita je možná jen výjimečně. A naopak neefektivita ničí důvěru. Techné je do jisté míry spojeno s étosem – dovednosti neboli pracovní postupy pomáhají budovat charakter člověka a důvěru ve skupinách lidí. Starověcí Řekové používali pro dovednosti výraz etika, který se odvozuje od spojení techné a étosu. A tvrdili, že ti, kdo zvládnou etiku, získávají praktickou moudrost fronésis, jež byla něčím jiným, než je teoretická moudrost sofiá. A Stewart tvrdí, že tato praktická moudrost neboli fronésis je cílem managementu. Ideálem, o nějž by měli učitelé managementu usilovat.
Definice konzultanta
Stewart se věnuje i dalším významným osobnostem manažerské vědy. Například Peterovi Druckerovi (1909–2005), jenž považuje za vlastní vynález koncept „strategie“, který je však stejně starý jako idea zisku. A také několika dosud žijícím, jako je Jim Collins, specialista na koncept „jak se stát z dobrého manažera skvělým manažerem“, či apoštol „výjimečného manažera“ Tom Peters. Oba slouží Stewartovi jako odstrašující příklady učitelů managementu: „Nejenže nevidí do budoucna, ale v jistém smyslu za dobou i zaostávají. Chcete-li být úspěšní, tvrdí oba, nesmíte jít s davem. Pro oba tyto učitele managementu to však neplatí. Jsou spíše následovateli než vůdčími osobnostmi.“ Značně kritický je Stewart i k dalšímu současnému manažerskému mysliteli Michaeli E. Porterovi, jehož prvořadým cílem je „zajistit zisk, aniž by byl lepší produkt či bylo třeba tvrdší práce nebo být chytřejší“. Tento pocit podvodného jednání prostupuje i Stewartovu vlastní kariéru konzultanta a jednoho ze zakládajících členů společnosti Boston Consulting Group. „Znáte definici konzultanta?“ ptá se bankéř Stewarta. A odpovídá mu: „Je to člověk, který se podívá na vaše hodinky a sdělí vám, kolik je hodin.“
Podvodné jednání
Stewart na začátku knihy píše: „Stal jsem se expertem na německý trh s aktivy. Není divu, vždyť jsem studoval německou filozofii 19. století. Pokud je konzultant chytrý, omezuje své odborné znalosti na témata, o nichž nikdo jiný nic neví. A také ví, že bezmezná, neopodstatněná sebedůvěra zvýší u klientů jeho úroveň odborných znalostí.“ Tyto útoky na konzultanty jsou však víc než pouhou sžíravou ironií. Stewart je filozof, a proto jde pod povrch věcí a odkrývá některé paradoxy hlavního cíle podnikání, jímž je růst hodnoty akcií akcionářů. Tento cíl však „často přiměje manažery provádět zhoubné krátkodobé akce na úkor dlouhodobých záměrů firmy“. A Stewart přesvědčivě vysvětluje, proč by všeobecné vzdělání v humanitních oborech připravilo lidi na podnikání lépe než manažerské školy. Na konci knihy Stewart píše, že racionálnější, lidštější a dlouhodobější přístup ke kapitalistické činnosti, by mohl zlepšit fungování managementu. Otázkou však je, myslí-li své rady a nekompromisní odsouzení konzultační činnosti vážně a zda mu lze věřit. Příliš dlouhou dobu totiž byl součástí tohoto prostředí, a proto je možné, že se mu politika podvodů, kterou konzultantské společnosti často používají, stala vlastní.
Box: THE MANAGEMENT MYTH: WHY THE EXPERTS KEEP GETTING IT WRONG (Manažerský mýtus. Proč jej experti posilují) AUTOR Matthew Stewart VYDAL W. W. Norton & Company New York 2009 ROZSAH 344 stran
