Trh, který celosvětově představuje 70 miliard dolarů, nemá smysl bagatelizovat, ani když jde o krmivo pro psy, kočky, křečky, kanáry a papoušky všeho druhu, jakož i havěť šupinatou - dvoumetrovým leguánem počínaje a třícentimetrovými pavími očky konče. Ostatně - kdo se směje obchodu s kávou nebo exportu parních turbín? Nikdo, přitom z objemového hlediska je export krmiv pro mazlíky větší byznys než ty turbíny, natožpak celý trh. Zejména v USA a v Evropské unii totiž mezinárodním obchodem (se „zbytkem světa“) prochází jen malá část tržeb - většinou si vystačí s domácí produkcí.
V Česku jde o byznys, který před listopadem 1989 v podstatě neexistoval. Autor nerad vzpomíná na ten strašlivý puch, které se linul od sousedů, když vyvářeli pajšl a bůhvíco z nuceného výseku svému boxerovi.
Tedy ne že by dnešní domácí zvířata nedovedla ohrnovat nos nad krmivem, které se jim nabízí, a to dokonce i v případě, že jejich majitelé jej shledávají bezvadným a při nákupu se plácli pořádně přes kapsu. Speciálně kočky a psi malých plemen dovedou být neuvěřitelně rozmazlení a bývá jim dopřáváno: pro mnohé singles, zejména pro seniory, jsou jejich zvířata tvory, k nimž mají v podstatě nejsilnější emocionální vazbu. Šetří na všem, potraviny pro vlastní potřebu nakupují ty nejlevnější a zásadně v akci, ale němá tvář dostává na mističku prémiové krmení. Stejně tak veterinární péče nebývá odpírána, ačkoli stejný účet v ordinacích humánních lékařů by vyvolal revoluci.
Sociologicky jde o nesmírně zajímavý a ne dost pečlivě studovaný fenomén, který ovšem nemohl uniknout podnikatelům. Hustota sítě nejrůznějších pet center, ale i průměrné výdaje na péči o domácí zvířata zaprvé potvrzují, že Česko je zemí s dávno etablovaným městským životním stylem, zadruhé odrážejí obrovskou tradici chovatelství, mnohde díky přístupu k moderním technologiím na špičkové světové úrovni. Tady Češi mindrák ze zaostávání za Němci mít nemusejí a také ho nemají. Dobrá ekonomická situace v posledních dvou třech letech pomáhá postupně odstraňovat jediný podstatný rozdíl oproti Západu - že je Česko stále ještě limitováno slabší kupní silou.
Přečtěte si více o byznysu kolem domácích mazlíčků:
Pro královské kočky: sázka na prémiové krmivo se firmě Vafo vyplatila
Miliardové žrádlo: byznys kolem domácích mazlíčků kvete
Miroslav Zámečník: Mazlíčci chtějí papat. A není to zadarmo
Tato příznivá konstelace faktorů podporujících růst vede jednak k rychlému přebírání nových trendů, jednak k vysokému zájmu investorů, jenž se promítá do odpovídající valuace zavedených byznysů.
Když se krmivářské firmy prodávají za dvanáctinásobek zisku před zdaněním, úroky a odpisy (EBITDA), aniž by přitom měly bůhvíjakou tržní dominanci, nasvědčuje to přinejmenším vysokému optimismu, pokud jde o očekávání do budoucna, když ne rovnou solidně nafouklé bublině.
Podle respektované databáze Aswatha Damodarana, profesora financí na Stern School of Business Newyorské univerzity, se pohybují průměrné valuace evropských firem z oboru automotive (zdaleka nejdůležitější obor zpracovatelského průmyslu u nás) kolem sedminásobku EBITDA. Číslo dvě českého průmyslu - elektrotechnika a výpočetní technika - je v Evropě v průměru na desetinásobku, těžká chemie jen lehce přes sedminásobek. Nacenění výrobců krmiv v kategorii „pet food“ je ovšem velmi podobné údajům pro potravinářství. Ještě vyšší hodnoty jsou uváděny v oboru „výroba alkoholických nápojů“, kde se valuace v Evropě pohybují kolem patnáctinásobku EBITDA, stejně tak to platí pro „tabákový průmysl“.
To jen dokazuje, že existují věci, jichž si lidé cení ještě více než potravy své i svých mazlíčků, ale to jsou silné závislosti.
