Švédsko, Dánko ani Británie zřejmě pospíchat nebudou
Zavedení jednotné měny euro přineslo zvláštní druh Silvestra. Pouliční veselice se v řadě zemí eurozóny staly oslavou peněz. „Pouhý“ Nový rok přivítali pouze ve Švédsku, Dánsku a Velké Británii. Tedy v těch zemích unie, které zatím jednotnou měnu odmítají. Novoroční televizní zpravodajství z Německa, Francie, Nizozemska či Finska ovšem přivodila zajímavou psychologickou vlnu: veřejné mínění se - jak uvádějí průzkumy - poprvé po mnoha měsících přiklonilo na stranu eura.
„Právě jsem se vrátila ze Švédska a cítila jsem tam, že jsou lidé smutní - mají pocit, že zmeškali velkou evropskou party. Takový entuziasmus asi nikdo nečekal,“ vyprávěla na počátku ledna bruselským novinářům švédská kolegyně Emily von Sydowová.
Eurooptimistické Švédsko.
V prvním lednovém týdnu se pro euro vyslovilo 55 procent Švédů, což je více, než kolik jich hlasovalo pro vstup země do Evropské unie. Švédskou vládu, kterou vede proevropský premiér Goran Persson, zlákaly tyto výsledky k několika optimistickým prohlášením. Švédský ministr zahraničí se například nechal slyšet, že referendum o přijetí eura se může konat ještě letos na podzim - svázáno s parlamentními volbami, které zemi čekají.
Ačkoli si švédská vláda před volbami věří a Persson zřejmě ve volbách zvítězí, čím dále od Silvestra, tím jsou politici střízlivější. Nyní se v souvislosti s referendem ve Švédsku mluví o jaru 2003. Český novinář žijící ve Švédsku uvádí, že na tamní veřejné mínění působí nejen skutečnost, že se zavedení nové měny technicky dokonale zdařilo, ale i fakt, že švédská koruna slábne. A Emily von Sydowová dodává, že Švédové nechtějí stát stranou hlavního evropského proudu.
Ačkoli analytici BBC upozorňují na to, že se švédská politická scéna jako celek zatím s eurem zcela neztotožnila - a že referendum vyhráno není - je Švédsko považováno za největšího eurooptimistu ze tří zemí unie, které společnou měnu dosud nezavedly. Pokud Švédové řeknou na jaře příštího roku ANO, vytvoří tím tlak na Dánsko i Velkou Británii, aby referenda zorganizovaly také.
Praktické Dánsko.
Dánové jsou sice ve věci eura o mnoho chladnější než Švédové, ale Silvestr na ně zapůsobil podobně. Zatímco v září 2000 hlasovalo 53 procent Dánů proti euru, v druhém lednovém týdnu 2002 řeklo ANO 57 procent. V této zemi ovšem jde - v porovnání se Švédskem - mnohem spíše o výkyv psychologický, tvrdí analytici BBC.
Situace v obou zemích je odlišná i v tom, že dánská koruna je již s eurem svázána pevným kursem. Dánští politici argumentují, že Dánská národní banka následuje úrokové míry Evropské centrální banky - a proto je přijetí eura věcí technickou. Dánský ministr zahraničí Per Stig Moeller řekl BBC, že jeho země přijme euro teprve ve chvíli, kdy bude „příliš nepraktické“ zůstávat stranou: „Teprve až zjistíme, že euro je skutečně úspěšné, budeme o něm diskutovat znovu.“ Moeller rovněž odmítl, že by jeho země s novým referendem pospíchala a rok 2003 vyloučil jako časný.
Ostatně dánská veřejná scéna žije v posledních týdnech zcela jiným tématem, než je euro. Po posledních volbách je součástí vládní koalice také krajně pravicová lidová strana a především kvůli jejímu tlaku připravila vláda balíček zákonů, které mají snížit počet imigrantů. Dánsko, země vnímaná jako snad nejvstřícnější hostitel imigrantů na světě, se dostalo do řečí. Švédský premiér označil dánské vládní postoje za nebezpečné a populisticky proticizinecké. Vysoký komisař OSN pro uprchlíky se v Kodani dotázal, zda vláda bude dodržovat všechny mezinárodní smlouvy a závazky týkající se lidských práv uprchlíků. Dánské veřejné mínění vládu spíše podporuje, neboť ta vysvětluje své konání jako snahu zredukovat obrovské náklady na sociální péči o příchozí, jako snahu donutit imigranty pracovat. Nezaměstnanost se v jejich řadách neustále zvyšuje - a prý spíše jejich pohodlností.
Pozorovatelé soudí, že dánské veřejné mínění si znovu vzpomene na euro teprve ve chvíli, kdy pomine současná debata o přistěhovalectví, anebo až se k hlasování odhodlají Švédové. Pozorovat jeden druhého, to je současný úděl zemí, které stojí mimo eurozónu. Ani jedné z nich se nechce zůstat zcela samotnou.
Rozštěpená Británie.
Na tuto alternativu se ovšem netěší ani někteří Britové. Peter Hain, náměstek ministra zahraničí odpovědný ve Velké Británii za evropské záležitosti, 8. ledna na tiskové konferenci varovně pravil, že až Švédsko i Dánsko řeknou ANO, jeho země zůstane mimo jediná. „A to v době, kdy v rozšířené Evropské unii může používat euro již pětadvacet zemí. Takže: když budeme následovat politiku vůdce konzervativců a k jednotné měně se nepřidáme, bude Velká Británie izolována.“
Lednová Hainova slova podráždila představitele kampaně nazvané Business for Sterling. „Myšlenka, že během čtyř let budeme mít stejnou měnu jako Litva a Česká republika, je šílená,“ řekli BBC News Online. „Pokud v to finanční trhy věří, brzy se dočkáme panického výprodeje eura. Podle našich odhadů ostatně ani Dánové, ani Švédové euro jen tak nepodpoří; uvidí totiž, jak se měna dostane do potíží.“
Stanovisko konzervativců zůstává poměrně jednotné a nezměněné (EURO 50/2001)). Ani silvestrovská europarty je nepřesvědčila opustit libru. Bývalý premiér konzervativců John Major tvrdí, že se referendum v Británii neuskuteční před rokem 2006. „Myslím si, že vstoupíme do eurozóny kolem roku 2012, ale ani to není jisté. Je důležité vidět euro pracovat během celého ekonomického cyklu, je důležité zjistit, jaký druh integrace přináší, neboť Británie je ochotna integrovat se pouze do určitého stupně,“ řekl pro BBC Radio 4.
Majorův názor na čas britského referenda je podpořen skutečností, že pokud se eura týká, vládní labouristé ztratili v posledních měsících byť jen povrchní zdání jednoty. Zatímco premiér Tony Blair hovoří od posledních voleb o brzkém referendu, jeho přítel a ministr financí Gordon Brown jakýkoli spěch odmítá. Zatímco náměstek ministra zahraničí Hain varuje před marginalizací Británie v Evropě a před ztrátou vlivu, pokud libra přežije, jeho šéf Jack Straw nechce slyšet spekulace o „nevyhnutelnosti eura pro Británii“. Matthew Taylor, poslanec za opoziční liberální demokraty, proto může glosovat: „Čím déle nechá ministerský předseda své ministry zveřejňovat protichůdná prohlášení, tím hlouběji se propadne jeho autorita.“
Dostát této opoziční radě bude ale pro Blaira stále těžší. Jeho strana se totiž počala ve věci eura štěpit už i formálně. Skupina třiceti labouristických politiků, z nichž pouze dva nejsou poslanci, sepsala na konci ledna dokument vyzývající vládu, aby se koncentrovala na „skutečné priority“ a opustila „zmatenou debatu“ o euru. Otevřený dopis, který vyšel v Guardianu, se časově shodoval se vznikem skupiny protivné: v týchž dnech byla založena „síť“ labouristických poslanců, kteří naopak hodlají dovést zemi co nejdříve k jednotné měně.
Jak se spor uvnitř Blairovy strany vyvine, těžko předvídat. V každém případě jsou jím zmateni i voliči. Lednový průzkum veřejného mínění uvádí, že 51 procent Britů by volilo pro euro - ovšem pod podmínkou, že by cítili větší podporu vlády a průmyslu.
Souhrnem, Silvestr 2002 přinesl psychologickou euforii, která ve Švédsku, Dánsku i Velké Británii odeznívá. Je jisté, že ani jedna země nebude chtít zůstat bez eura sama, každé další referendum ovlivní ty ostatní. Přesto nakonec rozhodne místní politikum a pragmatický rozmysl. K němu přispěje také výkonnost nejsilnější ekonomiky unie, totiž ekonomiky německé (která právě klesá) a výsledky březnového summitu Evropské unie v Barceloně (od kterých se kvůli volbám ve Francii a Německu příliš nečeká). Další euro-Silvestr zřejmě hned tak nepřijde.
