Padesát dní strávil psychoterapeut Andrew Urbiš v naprosté tmě v prostorách Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Pro experiment se rozhodl zcela dobrovolně.
Foto: archiv Profit
Navíc tvrdí, že mu tento pobyt prospěl. Odnesl si z něho dobrou náladu, zhubl, zbavil se pálení žáhy a připadá si o 10 let mladší. Napíše prý o tom všem knihu, což je výborný nápad. Čtení o mládnutí, hubnutí a zlepšení psychické kondice, s léčbou pálení žáhy jako bonusem musí být zákonitě bestsellerem.
O pobytech ve tmě slýchám ze svého okolí stále častěji. Jeden už mě dokonce stál lahev rumu, když jsem kamarádce v sázce „dávala“ maximálně dva dny, než si poslepu sbalí kufřík a prchne na světlo. Vydržela týden.
Komerční pojetí „terapie tmou“ je sice v Česku zatím v plenkách, má ale slušnou šanci, že z něho vyroste dobrý byznys. Zařídit si hotel, ve kterém hosté tiše rozjímají a neplýtvají přitom elektrickým proudem, je v době všudypřítomných úspor zcela namístě. Ještě praktičtější by byly hladomorny. Sázím na ně při příští ekonomické krizi. Do té doby nezbývá než gratulovat Beskydskému rehabilitačnímu centru k nadějnému projektu i zdařilé reklamě v podobě extrémně dlouhého „ponocování“ pana Urbiše.
Myslím ale, že prospěch z nového trendu bychom mohli mít všichni. Pracujete ve zběsilém tempu, až se zdá, že dnem po pondělí je pátek? Šup do tmy! Tam si jistě vychutnáte každou drahocennou minutu. Dolehl na vás syndrom vyhoření? Opět do tmy, kde budete na ohýnky s láskou vzpomínat. Jste frustrovaní, znudění, nevyspalí ? Zas ten stejný návod. Časem by v našem konfliktním světě mohla věta „Jdi do tmy!“ zlidovět. Nahradit tu nehezkou, která otravného člověka posílá úplně jinam, kam sice taky slunce nesvítí, ale rozhodně tam nikdo nezhubne, natož aby se uklidnil. Že by se tedy stmívalo na lepší časy?
