Země se nachází na pokraji občanské války. Obě strany zašly příliš daleko
Na troskách jedné z nejstarších civilizací světa se v minulých týdnech odehrál masakr, který neměl s jakýmkoli civilizovaným chováním ani trochu společného.
Téměř tisíc mrtvých, stovky zatčených, desítky vypálených kostelů a čím dál ostřejší výhrůžky. Najít ovšem viníky toho, co se v Egyptě děje, nedokáže nikdo. Temný závěr obrodného demokratizačního procesu se vzpírá jakýmkoli černobílým škatulkám. Můžete vinit Muslimské bratrstvo, které neúspěšnými pokusy o islamizaci státu zavdalo příčinu k bouřlivým protestům, nebo armádu, která nemilosrdně střílí do neozbrojených demonstrantů. Kořeny nepokojů na Nilu sahají hluboko do politického a společenského rozložení země. Primárně je na vině způsob, jakým se v Egyptě odehrávalo takzvané arabské jaro.
Století s důstojníky Arabské jaro. Ten termín dnes vzbuzuje hlavně posměch coby vadná škatulka západních novinářů. Když se ale bavíte se samotnými Egypťany, pochopíte, že oni sami „své“ revoluci věří. Potíž je v tom, že už tehdy, na počátku roku 2011, se sice podařilo svrhnout autoritářského prezidenta Husního Mubáraka, ale faktická moc stále zůstávala v rukou armády.
Jeho armády. Té samé, která otěže nad děním v zemi drží pevně už od začátku padesátých let, kdy se vojenským pučem dostal do čela vlády proslulý diktátor Gamál Abd an-Násir. Od té doby se bez souhlasu generálů v Egyptě nepohne ani zrnko písku.
Ještě rok po převratu zadržovaly ozbrojené složky demonstranty, kteří pomáhali Mubáraka svrhnout. Důstojníci de facto řídili stát. Armáda přesto slíbila předat moc v momentě, kdy proběhnou volby do parlamentu, schválí se nová ústava a v čele státu usedne demokraticky zvolený prezident. To všechno se stalo. Proč se tedy náměstí Tahrír, srdce mírové revoluce, zalilo krví?
Už první krok k demokracii neproběhl ideálně.
Před parlamentními volbami se liberální strany nedokázaly sjednotit a namísto nich získalo většinu známé Muslimské bratrstvo.
Organizace, která na Západě už přes osmdesát let vzbuzuje hrůzu, není ve skutečnosti takovou líhní islamistických radikálů, za niž je považována. V čele Strany svobody a spravedlnosti, již bratrstvo po volbách založilo, stanuli inteligentní lidé s doktoráty ze západních univerzit. V samotném ideologickém jádru najdeme islám stejně jako odmítání násilí a podporu demokracie (byť je nutno dodat, že řada odpůrců bratrstva tento fakt považuje pouze za účinné mimikry).
Dlouho se zdálo, že vláda Muslimského bratrstva neznamená pro stabilitu žádný problém. Dokonce i když v prezidentských volbách zvítězil jeho čelný představitel Muhammad Mursí, bylo z liberálního tábora slyšet námitky, ovšem nic nad rámec demokratické opozice. Potíž nastala loni v listopadu, kdy Mursí vydal dekret, jímž rozšířil svoje pravomoci a omezil moc soudů. Údajně proto, že v talárech se stále pohybovali aparátčíci Mubárakovy éry. Tehdy Egypťané znovu vstoupili do ulic. Mursí sice dekret po několika týdnech zrušil, semínko nenávisti už ale bylo zaseto.
Revoluční restart Když Mursí v prosinci schválil společně s parlamentem novou ústavu, do níž zakomponoval islámské právo šaría, odpovědí mu byly demonstrace mnohem bouřlivější a početnější než ty, které svrhly Mubáraka. „Většina populace jsou muslimové. Nemuslimové jsou naši bratři, jsou to občané se stejnými právy a odpovědnostmi a mezi nimi a námi není žádný rozdíl. Pokud jakýkoli muslim tvrdí něco jiného, nerozumí významu šaríi,“ tvrdil tehdy umírněně Mursí s tím, že islámské právo chápe spíše jako etický základ pro fungování státu. Nebylo mu to ale nic platné. Stejně jako fakt, že ústavu schválili občané v referendu (odpůrci tvrdí, že bylo zfalšované).
A právě v tomto bodě se na scénu vrací armáda. Na první pohled sice obměněná, reprezentována generálem Abdulem Fatáhem al-Sisim, jehož do čela dosadil v dobré víře sám Mursí, ale v jádru stále tatáž smečka mocichtivých důstojníků. V průběhu léta začalo docházet napříč celou zemí k výpadkům dodávek energie, benzinu a z ulic zmizely bezpečnostní složky. Jak si všímá deník New York Times, existuje vážné podezření, že v těchto výpadcích měla prsty právě armáda. Ať tak či onak, vzniklý chaos pomohl znovu dostat rozlícené obyvatele před prezidentský palác. Po jejich boku se postavily tanky a ozbrojení vojáci.
Mursí byl zatčen, už podruhé během krátkého období svého života (na konci Mubárakovy vlády ho též věznily vládní složky), stejně jako na tři stovky jeho podporovatelů a veřejně činných osob. Armáda zrušila jím prosazenou ústavu a do jeho křesla dosadila předsedu ústavního soudu Adlyho Mansoura s tím, že v nejbližší době bude přijata nová ústava a vypíší se nové prezidentské volby.
Takže znovu a lépe?
Vypálené kostely Při pohledu na vztek a nenávist v očích bezejmenného davu se neubráníte pochybám. Ulice už byly zality příliš mnoha litry krve a chtě nechtě musí přijít na řadu obviňování jedné skupiny druhou. Jenže na čí stranu se přidat? To je otázka nejen pro Západ, ale zjevně také pro některé Egypťany. Má snad pravdu Muslimské bratrstvo? Přece jen zvítězilo legitimním způsobem ve volbách, stejně jako jeho prezident. A jak už bylo řečeno, bratrstvo preferuje mírové a demokratické procesy. Jenže jiné preference mají jeho následovníci, z nichž podstatnou část tvoří negramotní a zfanatizovaní přívrženci. To se koneckonců projevilo na odsouzeníhodném plenění křesťanských kostelů napříč celým Egyptem. A v pořádku nejsou ani pokusy bratrstva o islamizaci státu (jakkoli pokojně si tento proces mohlo představovat), kterou většina obyvatelstva zjevně nechce.
„Armáda se snaží navrátit do Egypta mír a demokracii,“ prohlásil americký ministr vnitra John Kerry. Kéž by tomu tak bylo. Na záběrech z videí na internetu však jasně vidíme střelbu do neozbrojených demonstrantů. Politické procesy také dvakrát nenahrávají obrázku pacifistických ozbrojených složek (jak hezky ten výraz sám o sobě zní). Armáda si každopádně nemůže dovolit nechat moc ve svých rukou. Odpovědí by byl vztek, s nímž se setkala už před rokem, když nesmyslně protahovala moment, kdy nechá demokratické složky svobodně vládnout. Její sliby o nových volbách tak pravděpodobně dojdou naplnění, ovšem na jak dlouho? Během minulých týdnů ukázala, že pokud se demokracie nebude vyvíjet ideálním směrem, nebude se znovu bát zasáhnout.
Chceme demokracii Něco jiného je společenská rovina. Mursí a jeho bratrstvo nyní získávají status mučedníků a nic jim nebude bránit ve své ideologii přiostřit. Fanatických přívrženců proroka Mohameda se v následujících měsících najde dost. Stejně tak jsou nálady zbytku obyvatel vůči bratrstvu čím dál tím vyhrocenější. Ne nadarmo se v souvislosti s Egyptem stále častěji hovoří o občanské válce. Dokud má armáda moc pevně v rukou, půjde jen o nenaplněnou hrozbu. Ale potom? A co za rok, za dva nebo třeba za deset let? Muslimské bratrstvo dokázalo účinně fungovat v ilegalitě (s krátkými přestávkami lehké tolerance) tři čtvrtě století.
Restart, o který se Egypt v rámci svého arabského jara pokouší, tak může mít ještě hodně krvavé pokračování. V krátkodobém výhledu ho ale zjevně nemá co narušit. Liberální síly především tentokrát nechtějí opakovat chybu, kterou udělaly před dvěma lety. Totiž nejdřív vypsat volby a teprve potom přijmout ústavu. „Tentokrát u ústavy začínáme,“ prohlásil pro deník Washington Post viceprezident Muhammad Baradej. Bývalého šéfa Mezinárodní agentury pro atomovou energii by na prezidentském postu Západ viděl asi nejraději. „Složili jsme komisi právních expertů, kteří pracují na novém návrhu. Lidé uvidí, že skutečně chceme demokracii,“ tvrdí Baradej.
O autorovi| Tomáš Plhoň, plhon@mf.cz
