V posledních několika letech jako by se pytel s alternativními finančními institucemi poskytujícími malé i větší půjčky za zdánlivě výhodných podmínek doslova roztrhl. Do jaké míry jsou jejich nabídky skutečně tak skvělé, jak se tváří, je na posouzení každého z nás. Nicméně fakt, že tradiční banky jejich rozmach dosud úspěšně ustály, je zřejmě sám o sobě dost vypovídající.
Komerční bankovní domy jsou jedním z hlavních pilířů všech vyspělých ekonomik. Plní roli jakéhosi přerozdělovatele finančních prostředků, kdy uložené úspory domácností přeměňují formou půjček a úvěrů na investice, které se následně podílejí na dalším vývoji hospodářství. Zjednodušeně řečeno. Problém však tkví v jisté nevyváženosti. Zatímco zmíněné úspory jsou ochotny ,vybrat‘ od každého, v případě onoho půjčování jsou daleko obezřetnější.
Že banky neposkytnou peníze úplně všem, je dozajista správně – naposled jsme se o tom přesvědčili například po splasknutí takzvané hypoteční bubliny a pádu americké banky Lehmann Brothers. Že se při vyhodnocování rizikovosti klienta drží archaických postupů a řídí se de facto jen tím, co dokážou jejich risk manažeři vyčíst z finančních výkazů firem a daňových přiznání OSVČ (což může v konečném důsledku vést k zamezení přístupu k penězům podnikům, které by se včasným splácením potíže neměly), už rozhodně ne. A právě to se díky své disruptivní metodě snaží změnit česká platforma Flowpay.
SME jakožto páteř české ekonomiky
Flowpay je na trhu od loňského roku. Založili ji pánové Daniel Hastík a William Jalloul, a zajímavé na ní je především to, že zmíněným finančním výkazům, jež pojednávají o tom, jak se firmě dařilo v době minulé, sama při poskytování krátkodobých úvěrů malým a středním podnikům (SME) příliš velkou váhu nedává. Namísto nich se zajímá hlavně o to, v jaké kondici se firma nachází nyní, tedy v okamžiku, kdy je žádost o půjčku posuzována.
„Společně s Danem věříme, že právě takzvaná esemíčka jsou páteří české ekonomiky. A vlastně nejen české, ale i středoevropské,“ vysvětluje redakci Euro.cz Jalloul, který v rámci společnosti zastává funkci CEO. „Oba dva jsme velice zcestovalí, přičemž tahle naše zahraniční praxe nám pomohla uvědomit si, jak k těmto podnikům přistupují na Západě a jak se k nim stavíme tady u nás,“ pokračuje dále. Sám má v této oblasti mnohaleté zkušenosti – koneckonců v minulosti spoluzaložil poradenskou společnost GFS Group, jež dnes čítá po celém Česku zhruba 20 poboček a spolupracuje s přibližně 300 partnery.
„Už během mého dřívějšího působení ve financích za mnou chodili zástupci desítek, možná stovek SME firem s tím, že shání a potřebují nějaké dodatečné zdroje financování. Jejich žádosti se tehdy posuzovaly skrze standardní proces – bylo zapotřebí donést několik daňových přiznání, která jsem musel zanalyzovat a následně předat bance. Trvalo to několik měsíců, přičemž stejně nakonec ve většině případů banka řekla, že jim žádné peníze nepůjčí.“
„Jde o to, že malé a střední podniky svá přiznání optimalizují, nevykazují reálnou hodnotu vlastního byznysu a navíc bývají spjaty s vysokými počátečními investicemi. To jsou všechno faktory, které se bankám moc nezamlouvají,“ konstatuje 30letý podnikatel.
Půjčka na týden i na rok
K relevantním údajům, na základě kterých následně Flowpay určí, zda a případně kolik peněz dotčené restauraci, kadeřnictví či jakémukoliv jinému malému a střednímu podniku půjčí, startup používá prostředníky. Koho si pod nimi představit?
„Pokud zůstaneme u té restaurace, tak jde například o poskytovatele pokladních systémů,“ objasňuje Hastík, který se byznysovou analytikou zabývá dlouhých 20 let. „Platební terminál je napojený na POS systém, jenž je schopen zobrazit aktuální výkonnost podniku, konkrétně třeba denní tržby. Kromě toho v něm ale také vidíme, jakou má restaurace nastavenou marži, jak velké má zásoby, kolik stolů je aktuálně obsazených a tak dále.“
Všechny tyto informace platforma Flowpay sesbírá a zanalyzuje, aby mohla posléze určit, na kolik je daná firma riziková. Za tímto účelem Hastík a spol. vytvořili jakousi škálu rizikovosti, která má celkem šest stupňů. V závislosti na tom, jaký stupeň je podniku přidělen, jí poté nabídnou i různě velký úvěr. Nejedná se však o jediné kritérium. Ba naopak, faktorů, jimiž se ve Flowpay řídí, je přirozeně vícero - záleží třeba i na velikosti firmy jako takové.
Aktuální limit půjčky, kterou je Flowpay těmto ,esemíčkám‘ ochotno poskytnout, činí 40 tisíc eur, což je v přepočtu zhruba jeden milion korun. Průměrná její hodnota se každopádně pohybuje okolo 12,5 tisíce (přibližně 350 tisíc korun), což dle zakladatelů pražského startupu cirka odpovídá týdennímu obratu menší hospody. Do budoucna by pak přirozeně chtěli velikost úvěrů navýšit.
„Produkty, které nabízíme, mají splatnost od jednoho týdne až po 12 měsíců. Jedná-li se o nějaký krátkodobější úvěr, například na čtvrt roku, je to nastavené tak, že během prvních dvou měsíců klient zaplatí pouze poplatek a teprve až po uplynutí třetího splatí i samotnou jistinu,“ říká Jalloul a pokračuje: „Výše konkrétního poplatku se liší v závislosti na velikosti poskytnutého úvěru i rizikovosti daného klienta. V případě těch nejspolehlivějších klientů je Flowpay schopno vyrovnat se co do výše poplatků bankám. Pojí-li se se zákazníkem vyšší riziko, pak je to celé samozřejmě o něco dražší. Byť ve srovnání s některými jinými nebankovními společnostmi si podle mě stále vedeme nadmíru dobře.“
Třikrát měř, jednou řež
Vedle takzvaných živých dat pracuje Flowpay pochopitelně i s tradičními výkazy. Pídí se po nich však až ve druhé fázi svého schvalovacího procesu. Shání je z veřejně dostupných zdrojů, jako je například obchodní rejstřík. Díky tomu je platforma schopna zjistit, jak moc je člověk, který firmu vede, důvěryhodný, v kolika jiných podnicích působí či zda má nějaké dluhy.
V rámci fáze číslo tři pak startup plně využívá toho, co mu umožňuje směrnice Evropské unie PSD2. S její pomocí dokáže, zjednodušeně řečeno, zjistit, jak podnikatel s penězi na svém bankovním účtu nakládá. Zajímá se mimo jiné o to, jestli subjekt včas platí za elektřinu a zda řádné vyplácí své zaměstnance. Jinými slovy, pakliže by majitel podniku posílal peněžní prostředky, jež patří firmě, například na konto své manželky, Flowpay na to přijde a poskytnutí úvěru včas zamezí.
„EU dala třetím stranám, tedy společnostem, jako jsme my, možnost, aby měly přístup k transakčním datům konkrétního člověka na jeho účtu,“ přibližuje dále onu na první pohled tajuplnou zkratku Jalloul. „Subjekt jedním kliknutím umožní těmto firmám, aby mohly nahlížet na jeho účet a analyzovat odchozí platby. Dříve k tomu měly přístup pouze banky, dneska už tak může učinit de facto kterákoliv fintechová společnost.“
Zásluhou této ,trojité kontroly‘ je podle obou pánů celý disruptivní koncept, s nímž Flowpay na český trh vloni proniklo, velmi bezpečný a riziko nesplacení úvěru značně redukované. „Lidé, kteří si myslí opak, naší myšlence nerozumí. Pracujeme primárně s transakčními údaji, díky čemuž jsme danému podniku velice blízko. Dá se říct, že mu de facto koukáme pod ruce, a to na dennodenní bázi. Jinými slovy, umíme s tímto rizikem pracovat v čase,“ tvrdí 40letý Hastík.
„Víme, jak se restauraci dařilo včera, jak se jí daří dnes, a dokážeme odhadnout, jak na tom bude zítra. Technicky vzato tedy sázíme na její budoucí úspěch a poskytujeme jí k tomu peníze na další rozvoj. Zároveň jí navíc i poradíme, na co by je měla, respektive mohla použít. Řečeno jinak, Flowpay není jen další poskytovatel krátkodobých úvěrů, ale vlastně takový byznysový poradce,“ dodává.
Do konce roku 10 milionů eur
Aktuální politika České národní banky, která se v reakci na rostoucí inflaci rozhodla v uplynulých měsících znatelně navýšit základní úrokovou sazbu až na současných 4,5 procenta, Flowpay přirozeně do karet příliš nehraje. Aby mohl startup svým koncovým uživatelům peníze poskytnout, musí je sám někde nakoupit. A aby nebyl prodělečný, musí se této tržní realitě přizpůsobit.
„Výši základních úrokových sazeb určitě musíme brát v potaz. Na druhou stranu se ale snažíme zůstat v očích zákazníků atraktivní, třeba i za cenu nižší marže. Věříme, že aktuální inflace bude krátkodobou záležitostí, a proto o naše klienty tímto způsobem rozhodně přijít nechceme,“ zdůrazňuje William.
Společník Daniel na to konto doplňuje: „Výhodou Flowpay je, že se dokáže přizpůsobit aktuálnímu stavu. Jde jen o to, že v některých případech jsme ochotni podstoupit větší riziko a jindy zase menší. Naším krédem není firmy finančně vyždímat na poplatcích, ale naopak jim dát možnost dalšího růstu, se kterým se pojí zároveň i vidina toho, že se stanou našim pravidelným zákazníkem, respektive klientem poskytovatele toho POS terminálu, jemuž my platíme provizi.“
Do dnešního dne uzavřelo Flowpay v rámci českého trhu partnerství se čtyřmi takovými poskytovateli. Celkový dosah služby nicméně čítá nějakých 20 tisíc podnikatelských subjektů, mezi něž bylo jen v rámci prvních dvou letošních měsíců rozděleno přibližně 350 tisíc eur (necelých devět milionů korun). Do konce tohoto roku chtějí Hastík s Jalloulem uvedenou cifru navýšit až k hranici 10 milionů eur – a pochopitelně i získat další aktivní klienty.
Nové zákazníky hodlá Flowpay shánět doma i v zahraničí. „Co se expanze týče, k té vlastně již došlo, protože jednoho partnera máme i na Slovensku. Nedlouho poté, co jsme si s ním plácli, jsme však zjistili, že jeho klientský set pro nás není tak úplně vhodný, a tak se budeme soustředit i na jiné země v regionu – ať už je řeč o Rumunsku, Slovinsku či Chorvatsku,“ nastiňuje Jalloul.
Za tímto účelem hodlá společně se svým parťákem rozjet další investiční kolo, neboť v rámci toho prvního, kdy získali 350 tisíc eur od skupiny Patero a dalších 150 tisíc od DataSenticsu, putovaly peníze především na další vývoj jejich na české poměry ojedinělého a zároveň i pozoruhodného produktu.
„V rámci tohoto vývoje bychom rádi automatizovali zpracování dat směrem k partnerům, aby bylo plně integrováno do jejich platforem. Přístup ke kapitálu pro SME by tím pádem byl zcela přirozený v prostředí, které znají,“ uzavírá Hastík.
