Důležité změny institutu správce dědictví
Mezi smrtí zůstavitele a dobou ukončení dědického řízení vždy uplyne řada měsíců, někdy i let. Aby však v tomto mezidobí nebyl narušen plynulý chod podniku či nebyla pozastavena práva a povinnosti související s jiným majetkem, který vyžaduje trvalou správu, je třeba provádět úkony nezbytné k uchování majetkových hodnot náležejících do dědictví.
Už nejen soud.
Zákonodárce novelou účinnou od 1. ledna 2005 řeší tuto problematiku institutem správce dědictví. Tento institut byl zaveden již s účinností od 1. ledna 1993, v jeho původním znění však mohl ustanovit správce dědictví pouze soud, a to v případě, vyžadoval-li to obecný zájem nebo důležitý zájem účastníků. Správce dědictví mohl být ustanoven až v průběhu dědického řízení. Notář, působící v dědictví jako soudní komisař, musel nejprve zjistit okruh dědiců a majetek zůstavitele a poté prověřit, zda jsou splněny podmínky pro ustanovení správce. Následně bylo nutné najít vhodnou osobu, která se svým ustanovením do funkce souhlasí. To byl pravděpodobně největší problém a patrně hlavní důvod mizivého využití tohoto institutu. Notář poté připravil pro příslušný soud návrh usnesení o ustanovení správce dědictví a vymezení rozsahu jeho práv a povinností. Proti usnesení bylo ještě přípustné odvolání. Současná právní úprava stanoví, že správce dědictví může ustanovit nejenom soud, ale nově při splnění zákonných podmínek i sám zůstavitel. Zůstaviteli je tedy dána možnost, aby správcem dědictví učinil osobu, o které je přesvědčen, že v uvedeném mezidobí bude odpovědně vykonávat správu jeho majetku.
Listina o správci.
Jaký je vlastní mechanismus ustanovení správce dědictví zůstavitelem? Zůstavitel tak může učinit pouze listinou o ustanovení správce dědictví ve formě notářského zápisu. V této listině musí být uvedeno, zda správce dědictví má spravovat veškerý majetek zůstavitele nebo jakou jeho část, kdo má funkci správce dědictví vykonávat a souhlas této osoby s ustanovením do funkce správce dědictví. Správcem může být ustanovena fyzická nebo právnická osoba. Jakékoliv podmínky připojené k listině nemají žádné právní následky. Zůstavitel může tuto listinu zrušit, a to buď jejím odvolání nebo i tím, že pořídí pozdější listinu a ta neobstojí vedle původní listiny. Listina se ruší také případným odvoláním souhlasu budoucího správce dědictví. O této skutečnosti notář neprodleně vyrozumí zůstavitele. Veškerá odvolání listiny musí mít opět formu notářského zápisu. Takto ustanovený správce je povinen se ujmout výkonu své funkce ihned, jakmile se dozví, že zůstavitel zemřel, a vyrozumět o tom soud, který vede dědické řízení.
Evidence.
Nezanedbatelnou výhodou těchto listin (obdobně jako v případě závětí a listin o vydědění sepsaných ve formě notářského zápisu a závětí svěřených do úschovy notáře) je jejich zápis do Centrální evidence závětí, kterou vede Notářská komora ČR. Každý notář, který sepíše takovou listinu, popřípadě listinu o odvolání souhlasu s ustanovením správce dědictví, je povinen zapsat pomocí elektronického přenosu dat do evidence požadované údaje o takové listině a o jejím pořizovateli, případně o správci dědictví. Listina sama zůstává uložena ve sbírce notářských zápisů příslušného notáře, který ji sepsal. Kterýkoli notář na žádost osoby, která prokáže právní zájem, je povinen vydat opis zápisu z evidence, který bude prokazovat, že listina je evidována a u koho je uložena. Náklady na sepsání listiny o ustanovení správce dědictví bude stanovat vyhláška ministerstva spravedlnosti. Tyto náklady se budou skládat z částky za sepsání notářského zápisu v navrhované výši 900 korun a za zápis do evidence v navrhované výši 100 korun (ceny jsou uvedeny bez DPH).
Ustanovit, či neustanovit.
Správce dědictví (a to jak ustanovený zůstavitelem, tak soudem) spravuje dědictví až do skončení dědického řízení a dědici nemohou po tuto dobu s majetkem náležejícím do dědictví, který byl svěřen správci, nakládat nebo činit jiná opatření. Správce vykonává práva a plní povinnosti, které ke svěřenému majetku příslušely zůstaviteli. Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření však může učinit jen se souhlasem dědiců a svolením soudu. Dědici v takovém případě rozhodují o těchto úkonech nadpoloviční většinou a při rovnosti hlasů rozhodne na návrh kteréhokoli dědice soud. Ze zákona však zcela jasně nevyplývá, zda každý dědic disponuje jedním hlasem (tento výklad se jeví jako pravděpodobnější), či zda počet (respektive velikost) hlasů je odvozen od velikosti dědických podílů. Určitou pojistkou pro případné konflikty je konečný souhlas soudu. Správce dědictví je povinen vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře a odpovídá za škodu způsobenou porušením svých povinností. Jeho povinností je nejméně dvakrát ročně podávat soudu zprávy o své činnosti a po skončení dědického řízení podá dědicům prostřednictvím soudu konečnou zprávu o své činnosti. Správce má právo na odměnu a na náhradu hotových výdajů. Výše a způsob určení se řídí vyhláškou ministerstva spravedlnosti. V případě, že správce nevykonává řádně svou funkci, zprostí soud správce výkonu funkce, popřípadě mu uloží pořádkovou pokutu. Správce ustanovený zůstavitelem nemá privilegované postavení oproti správci ustanovenému soudem, zásadní výhoda této úpravy spočívá v tom, že zůstavitel si správce dědictví zvolí za svého života a takto ustanovený správce dědictví se ujme své funkce již okamžikem smrti zůstavitele. Vzhledem k tomu, že již od počátku bude ustanovena osoba odpovědná dědicům i soudu, lze zejména v komplikovaných dědických řízeních a v případě velkých majetků očekávat zprůhlednění a zrychlení procesu. Jeho kontinuita se tak v konečném důsledku pozitivně promítne i do celkových nákladů dědiců.
