Na internetu koluje spousta vtipných obrázků dokazujících, že každý z nás má nějaké ,dvojče‘ – cizího člověka, který se mu podobá téměř k nerozeznání. Někteří lidé dokonce pózují v galeriích vedle portrétů známých osobností a vypadají, jako by snad byli jejich potomky. Za podobné historky může prostá kombinace genů, náhoda. Co kdybychom si ale mohli vytvořit svoji přesnou kopii schválně a nechat ji žít v digitálním světě?
Klonování lidí ve fyzické realitě by samozřejmě bylo neetické, ale dnes žijeme v době, kdy vše, co existuje ve skutečnosti, má i svou digitální podobu. U osob ji reprezentují profily na sociálních sítích, potažmo avatary ve hrách a metaverzu. V současné době se ale začíná mluvit dokonce o digitálních replikách lidí jako takových.
Nápad samotný nový není – léta se objevuje v kinematografii, kde se prezentují spíše jeho rizika. Rob Enderle, analytik v oblasti technologií, však věří, že ,digitálního já‘ se dočkáme do konce dekády a že bude cenným pomocníkem, především co se týče poznávání sebe sama.
Sci-fi v reálném světě
Virtuální dvojčata byla ze začátku pouhými 3D grafickými modely, nyní však díky internetu, umělé inteligenci a IoT systémům, které připojují fyzické předměty k virtuální realitě za pomoci senzorů, začínají výzkumníci tvořit modely reálných lidí, jež se skutečně dokážou učit a věrně napodobovat svůj předobraz. Odpovídají tak vlastnímu protějšku na věčnou otázku: Jak mě vidí ostatní?
„Generování digitálních dvojčat s sebou nese obrovské množství etických úvah,“ cituje Enderleho BBC. „Vezměte si, jak užitečná by byla přesná replika vašeho myšlení pro zaměstnavatele. Měl by k dispozici stroj se všemi vašimi schopnostmi, kterému by nemusel platit. Mohl by se začít ptát, proč má tedy zaměstnávat vás,“ rozvíjí analytik svoji myšlenku. Sám je přesvědčen, že digitální dvojčata, mající v současnosti podobu neohrabaných avatarů bez nohou, sehrají v budoucnosti protkané digitálními světy velmi důležitou roli.
Profesorka Sandra Wachterová, vedoucí výzkumná pracovnice v oblasti umělé inteligence na Oxfordské univerzitě, chápe, co lidi na vytváření svých digitálních replik tolik láká. „Připomíná to vzrušující sci-fi romány. A přesně to je taky fáze, kde se to zatím nachází – je to sci-fi,“ konstatuje vědkyně. Dodává, že lidskou osobnost mimo genetických předpokladů utváří i výchova a životní zkušenosti. Stejné dítě může v závislosti na událostech, které prožije, skončit jako úspěšný právník, nebo na lavici obžalovaných. Umělá inteligence však tyto zážitky předpovídat neumí: „Bude trvat hodně dlouho, než dokážeme pomocí počítače vymodelovat celý život člověka. Pokud je to vůbec možné.“
Paralelní světy
Virtuální kopie předmětů jsou v současnosti nejpropracovanější a nejpoužívanější v oblastech produktového designu, distribuce a urbanismu. Kupříkladu týmy Formule 1 si pomocí dokonalých replik svých vozů simulují závody v rámci přípravy na jednotlivé Velké ceny. Doručovací společnost DHL zase ve snaze zefektivnit vlastní služby vytváří digitální mapu svých skladů a dodavatelských řetězců.
V počítačovém světě se už však nachází i kopie celých měst – paralelní ulice mají v metaverzu Šanghaj i Singapur. Tamní výzkumníci v nich testují různé možnosti zlepšování infrastruktury, dopravních systémů nebo designu budov. Účelem vybudování digitálního dvojčete Singapuru bylo především ukázat jeho obyvatelům způsoby, jak se vyhnout znečištění, nebo jim prostě pomoci se v ohromném mraveništi zorientovat.
Městští architekti po celém světě pro změnu používají simulace aglomerací například při plánování výstavby podzemních tunelů. Na Blízkém východě zašli dokonce ještě dál – nová města se tu budují současně ve fyzické i ve virtuální realitě.
Francouzská softwarová společnost Dassault Systèmes, která se zabývá právě technologií digitálního klonování, tvrdí, že v poslední době zaznamenává zájem tisíců firem o virtuální klon toho či onoho produktu. Dle jejího vedení nedávno pracovníci společnosti například modelovali jednotlivé verze lahvičky na šampon pro nejmenovanou kosmetickou firmu. Ta se chtěla vyhnout nákladům na nekonečné prototypování a z toho vzniklému odpadu ve fyzickém světě. Svět virtuální totiž stejně jako papír snese vše.
Už žádné testy na zvířatech
Inovátoři kopie používají třeba při navrhování vymožeností, jako jsou jetpacky, létající auta nebo plovoucí motorky. Všechny zmíněné futuristické projekty mají i hmotný prototyp, jeho detailní upřesňování však může probíhat na obrazovce počítače.
Skutečný klenot nicméně nová technologie představuje pro zdravotníky – v rámci projektu Living Heart vědci naprogramovali věrohodný model lidského srdce, na němž lze nasimulovat všechny možné potíže spolu s návrhy na jejich odstranění. Zároveň se díky němu mohou připravit na většinu myslitelných průběhů operace. Bostonská dětská nemocnice nyní tuto technologii používá k mapování srdečního stavu skutečných pacientů, zatímco v nemocnici Great Ormond Street v Londýně tým vývojářů spolu s lékaři testuje zařízení, které by mohlo pomoci dětem se vzácnými a obtížně léčitelnými srdečními onemocněními.
Severine Trouilletová, ředitelka globálních záležitostí ve společnosti Dessault, připomíná, že pomocí digitálních dvojčat by se rovněž dala testovat většina zdravotních experimentů, které se dnes provádějí na zvířatech. Firma proto plánuje vytvořit klony dalších orgánů včetně oka a mozku. „Jednou všichni budeme mít svůj virtuální klon na lékařské kartě,“ myslí si Trouilletová.
Některé společnosti – mezi nimi i Nvidia – jdou ještě dál a do VR převádí celou planetu. Paralelní svět firma pojmenovala Omniverse a vzniká na základě snímků zachycujících zemský povrch ve vysokém rozlišení v kombinaci s neuronovými sítěmi, jež napodobují děje ve fyzickém prostředí. Earth-2, jak se nehmotné planetě přezdívá, má pomoci především s výzkumem klimatu a přírodních katastrof. Proto chce svoji digitální planetu i Evropská komise – do roku 2024 má v úmyslu ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou naprogramovat virtuální ekosystém Destination Earth.