PŮL LICENCE PRO BURZU

Komise odňala burze povolení, které nikdy neměla

Poslední účastník tuzemského trhu s cennými papíry, pražská burza, má za sebou martyrium prověřování licencí, které začátkem roku zahájila Komise pro cenné papíry (EURO 41/1999). Po několikaměsíčním dohadování mezi oběma institucemi je tu konečně def initivní verdikt. Má však malý háček. Činnost burzy je omezena. Licence jí platí na organizování obchodů s cennými papíry, nikoliv však na obchody s deriváty.

Ostatní účastníky trhu ani burzu samu to však nemusí moc znepokojovat. Ta totiž nikdy licenci na obchodování s deriváty neměla. „Nebudeme se proto odvolávat, ani nemáme proti čemu, říká generální tajemník pražské burzy Pavel Hollmann a zároveň se podivuje nad tím, že šéf komise Jan Müller tuto skutečnost neví.

Kauza deriváty.

Pražská burza má totiž ve skutečnosti pouze souhlas k organizování nabídky a poptávky práv, jež patří do skupiny derivátů, a to od ministerstva financí z roku 1997, které jí ho vyslovilo na základě zákona o cennýc h papírech. Ostatně kauza deriváty, na něž je mimoburzovní RM-Systém již téměř dva roky připraven a „černý trh s nimi u nás jen kvete, je ohranou písničkou. Komise ani jednomu z organizátorů trhu deriváty nepovolila a co více, n eudělila zatím ani žádnému obchodníkovi s cennými papíry licenci k jejich provozování. Konečně stanovisko komise k obchodování s náhražkami je delší dobu stejné: deriváty jsou mnohem rizikovější investiční instrument než cenné papíry a z toho vyplývá nezbytnost vyššího stupně kontroly nad obchodováním s nimi.

Otazníky nad kontrolou.

V celém sporu mezi burzou a komisí, kvůli němuž se prodloužení licence tak dlouho vleklo, jde především o protichůdné pohledy obou institucí na to, jak má na burze fungovat inspekční činnost. Problém, což naznačují i slova šéfa burzy Hollmanna, nespočívá totiž ve formální kontrole poskytovaných informací členů burzy, ale jde o posílení analýzy dat.

Komise má zájem o pravidelné získávání výsledků kontrol obchodníků. Na burze však existuje názor, že tento organizátor trhu není oprávněn kvůli obchodnímu tajemství takové informace nikomu poskytovat, tedy ani komisi. Inspekci provádějí pracovníci burzy dle svých slov v podstatě nad rámec povinností nařízených zákonem jen na základě vlastních předpisů. O co přesně jde, popsal nedávno v pořadu České televize „21 sám Jan Müller. „Burza je za zákona povinna nám poskytovat veškeré info rmace, které my potřebujeme pro naši inspekční činnost. Pravda je ta, že burza tak nečiní, a to samozřejmě ztěžuje jak naši vlastní inspekční činnost, tak je zde zároveň jistý konflikt se zákonem a z tohoto důvodu je zřejmé, že my budeme samozř ejmě nějakým způsobem zakročovat.

Tvrdé výtky komise.

Komise ve svém odůvodnění, proč nechce burze povolit deriváty, přišla s řadou tvrdých výtek. Především je přesvědčena, že inspekční útvar burzy nedisponuje dostatečným počtem zaměstnanců, a nemůže tak být schopen systematicky prověřovat veškeré podklady, zajistit dostatečné plnění hloubkových a opakovaných kontrol jejich členů. Dle názoru komise ani odbornost zaměstnanců inspekce neodpovídá požadované kontrole obchodů s deriváty. Nedostatečná je i organizace a technický způsob provádění kontroly, neboť mezi odborem řízení obcho dování a odborem inspekce prý neprobíhá efektivní výměna informací.

Obzvláště pro kontrolu obchodování s deriváty je podle komise nezbytný automatizovaný kontrolní systém, jehož software bude schopen vše nepřetržitě prověřovat. Především odhalovat porušování pravidel obchodování za nejlepší cenu, signalizovat neobvyklé obchody z hlediska ceny nebo množství cenných papírů, upozorňovat na emise, u kterých by mohlo dojít k manipulaci kursu či sledovat obchodo vání při zneužití důvěrných informací. To všechno prý pražské burze schází a důkazem nedostatečnosti inspekce je podle komise to, že jí burza dlouhodobě řádně neposkytuje informace o závažných porušeních právních předpisů.

Komise je kromě toho přesvědčena, že burza neprovádí průběžné sledování a kontrolu informační povinnosti emitentů kótovaných na prestižním hlavním nebo vedlejším trhu. Důležité jsou obzvlášť informace, které mají vliv na cenu akcií, zda je někteří účastníci trhu neměli dříve než ostatní a zda nedochází ke konfliktu zájmů.

Před nápravou.

Šéf burzy Hollmann se výtkám komise brání s tím, že burza tlak na plnění informačních povinností emitentů zvyšuje. „Od 1. ledna letošního roku umožňujeme v reálném čase po nezbytné kontrole rozšířit informaci, kterou dostaneme od emitentů. Valná hromada burzy rovněž přijala nová pravidla přijetí na hlavní a vedlejší trh, která velmi posilují informační povinnost, uvedl Hollmann pro ČTK s tím, že od 1. ledna 2000 budou požadované informace rozsáhlejší a budou daleko důkladněji analyzovány.