Ve volbách stávající izraelský premiér Benjamin Netanjahu oslabil, nicméně jeho strana Likud dokázala volby vyhrát. Rozložení sil v parlamentu je ovšem přesně půl na půl mezi levicí a pravicí, takže sestavování koalic bude ještě dost napínavé. Ovšem třeba komentář katarské televize Al Džazíra ukazuje, že i tento obvyklý „západní“ pohled na věc může být jen jedním z mnoha.
Ztráta podpory Washingtonu bývala pro izraelské premiéry politickým jedem. Dvakrát během devadesátých let Izraelci potrestali své vůdce, kteří se rozhádali s americkým prezidentem. Tím druhým byl Benjamin Netanjahu.
Takže jedním z pozoruhodných aspektů letošních izraelských voleb je, že Netanjahu se nebál v kampani využít svých špatných vztahů s prezidentem Obamou. Minulý týden sloupkař Bloombergu napsal, že Obama v soukromí opakoval svůj dojem, že Netanjahuův Izrael „neví, co je v jeho nejlepším zájmu“.
Správně či špatně, Izraelci to zjevně posoudili jako únik z Bílého domu, který měl poškodit premiérovy volební šance. A Netanjahu úder nebojácně vrátil. Zjevně počítal s tím, že postavit se tomuto americkému prezidentovi a být u toho viděn je v Izraeli správná politika. I s ohledem na volební výsledek – možná měl pravdu.
I předvolební průzkum ukazoval, že polovina Izraelců věří, že premiér má prosazovat svou politiku, i kdyby vedla k roztržce s USA. Ostatně pokud by se ukázalo, že Bílý dům se skutečně snažil Netanjahua v kampani podtrhnout, usvědčil by se ze stejně špatného úsudku, s nímž „Bibi“ podpořil v amerických volbách Mitta Romneyho.
Moudrá americká politika by měla uznat, ba dokonce uvítat Netanjahuovo znovuzvolení a zároveň na něj decentně tlačit, aby sestavil spíše centristickou vládu.
The Washington Post: Izrael po volbách
Haaretz: Nejdříve ultraortodoxní, Írán až pak
Dekády se má za to, že výsledky izraelských voleb jsou dány smyslem voličů pro osobní bezpečnost.
Letošní volby jsou zjevně jiné. Čtyři roky relativního klidu Benjaminu Netanjahuovi nepomohly. Mnozí voliči klidné období vyhodnotili tak, že tentokrát u voleb zohlednili to, co je skutečně trápí: jejich ekonomická situace, sociální rozdíly, fakt, že někteří Izraelci nesou břímě armádních nákladů více než jiní, nebo prostě to, že už jsou z existujícího režimu unaveni.
Dá se přesto předpokládat, že koalici uzavře Likud a nová strana Ješ Atid spolu s jednou až dvěma partajemi ze středolevého bloku. Tak Netanjahu získá možnost splnit loňský slib změny systému vládnutí a konečně by mohl najít řešení debat ohledně účasti ultraortodoxních Židů v armádě. Zároveň se zdá, že úder proti Íránu už není tak neodvratný.
Netanjahu měl dost příležitostí udeřit, ale jelikož se vždy zalekl ministerstva obrany, Mossadu a americké administrativy, lze usuzovat, že politické přežití je pro premiéra důležitější než Írán. Jelikož nový kabinet se bude formovat více v politickém středu, šance, že dojde k útoku na Írán bez koordinace s Američany, je takřka nulová. V Teheránu si také po vyhlášení výsledků izraelských voleb oddychli.
Al Džazíra: Mýtus politického spektra
Z výsledků izraelských voleb nejsilněji zní jedna zpráva: Remíza! Knesset se obvykle popisuje jako rozdělený vpůli mezi bloky „pravice“ a „levice“. Ale dá se na to dívat i jiným způsobem: pro Palestince je to parlament, v němž je poměr sil 90 ku 10 ve prospěch etnokracie.
Je to opakující se problém s mezinárodním obrazem izraelské politické scény. Netanjahu a Lieberman jsou vykreslováni jako „jestřábi“ na „pravici“. Na druhé straně labouristé a Kadima a nyní také Ješ Atid vůdce Jaira Lapida jsou házeni do jednoho pytle jako ti „umírnění“ a „středolevicoví“. Toto rozlišování je důležité pro celý vějíř izraelských politických a socioekonomických otázek, ale mnohem méně podstatné, když dojde na Palestince a jejich boj o základní práva.
Trojice stran, které reprezentují drtivou většinu palestinských voličů, získala tucet křesel. Zbytek 120hlavého Knessetu tvoří strany, které věří v udržení režimu židovských privilegií na účet Palestinců. A to platí úplně stejně pro „centristy“ jako pro sionistickou pravici. Pokud jde o témata, jako jsou mezinárodní právo, dekolonizace či lidská práva, selhávají takzvaní izraelští centristé na všech frontách.
Udržování iluzí o izraelském politickém spektru je základní překážkou, která brání Palestincům uvědomit si svá práva a ukončit izraelskou beztrestnost. Mírový proces hodný toho jména nemůže být veden rasistickými „centristy“. Je to otázka věrohodnosti a vymáhání mezinárodního práva.
Čtěte také:
Netanjahu chce vytvořit širokou koalici
Vítězem voleb se prohlásil Netanjahu, podle oponentů jde o neúspěch
Izrael se po předčasných volbách může posunout ještě víc doprava
