Půlmilionářská dávka

Sociální demokracie chce zvýhodnit chudé rodiny s dětmi

Kdo s podivem sledoval v posledních týdnech vzrůstající zájem sociální demokracie o snižování daní, může se uklidnit. Jak se ukazuje, daně se budou snižovat, ale jen někomu. A někomu jinému naopak narostou. Žádný politický obrat směrem ke střední třídě se nekoná.
Ministr financí Bohuslav Sobotka, který je přípravou daňových změn pověřen, byl před programovou konferencí, konanou až po uzávěrce tohoto čísla týdeníku EURO, na podrobné informace skoupý. Přesto je už obrys zamýšlených změn jasný. Sociální demokraté půjdou do koaličních jednání s návrhem na snížení patnáctiprocentní sazby daně z příjmu fyzických osob na dvanáct procent a dvacetiprocentní sazby na osmnáct procent. Základní odpočitatelná položka ve výši 38 040 korun ročně má být nahrazena odpočtem daně. Tuto myšlenku přivítali jako první odboráři a hned navrhli, že by si měl každý odpočítat od své daně okolo 9300 korun ročně. Jenže sociální demokraté jsou podstatně skromnější. Navrhují stejný odpočet, jaký platí letos na děti, kdy se daň snižuje o šest tisíc korun. Tato změna zvyšuje progresi daně a funguje jako jakási půlmilionářská dávka. Lidé s vyššími příjmy totiž vzhledem k současné odpočitatelné položce snižují svůj odvod daně o více než dvanáct tisíc korun. Pokud by odečítali od výše daně jen šest tisíc, bylo by to pro ně zřetelně nevýhodnější. Sociální demokraté v této souvislosti argumentují tím, že i bohatí ušetří, neboť ta část mzdy, která je v nižších daňových pásmech, bude zdaňována nižší sazbou. Tak však daňový poplatník s vysokým příjmem ušetři zhruba tři tisíce korun za prvních sto tisíc a dva tisíce za druhých sto tisíc. Pořád tak zaplatí státu o tisícovku více.

Výhodné děti.

S touto konstrukcí daně vystupuje především ekonomický expert ČSSD a Grossův superporadce Jan Mládek. Ten připouští, že navrhované snížení daní vyhovuje i politickému záměru sociální demokracie na zúžení prostoru pro podporu konceptu rovné daně z dílny ODS. Po socialistické daňové reformě by mělo být zavedení rovné daně pro určité příjmové skupiny velmi nevýhodné. Na argument, že dvanáctiprocentní daň je nižší, než patnáctiprocentní, se opravdu těžko odpovídá. Ministr financí Sobotka v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Frekvence 1 dokonce prohlásil, že daňovou úlevu by měly pocítit dvě třetiny obyvatel.
Mládek tvrdí, že pro samostatnou osobu s výdělkem 18 000 korun přinese navrhovaná změna snížení daně o 276 korun měsíčně oproti současnému stavu. Pokud by si počítala daň na základě zásad Modré šance, přilepšila by si o 303 korun, což není až takový rozdíl. Podstatné změny ovšem nastanou u poplatníka, který pobírá rovněž osmnáct tisíc, ale má dvě děti a manželku na mateřské. Tomu ČSSD reforma zvedne příjem už o 726 korun, zatímco rovná daň ho v nejtvrdším provedení připraví o 1147 korun. Mládek říká, že vládní koalice hodlá podpořit rodiny s dětmi a tomu odpovídá i daňová politika. Na základě koaliční dohody bylo uzákoněno společné zdanění manželů a šestitisícové odpočty daně na vychovávané děti. Proto i celá konstrukce reformy je pokračováním této cesty (viz tabulka č.1). Jak bylo výše uvedeno, počítá se s poklesem sazby v prvním daňovém pásmu z patnácti na dvanáct procent a uplatňuje se snížení daně šest tisíc korun ročně na poplatníka, manželku a každé z dětí. U ODS Mládek vychází z patnáctiprocentní rovné daně, základní položky odpočitatelné od základu daně 48 tisíc korun. „V Modré šanci se uvádí, že další odpočitatelné položky, tedy odečet na dítě, mají být zrušeny,“ soudí Mládek. „Tato koncepce daní těžce poškozuje mladou rodinu,“ dodává.
Premiérův poradce si nicméně myslí, že ODS od svého záměru upustí a ponechá nějaký odpočet na děti. Proto ještě po svém upravil koncept rovné daně o šestitisícový odpočet na dítě a přesto mu vychází, že ODS připraví tuto rodinu o dalších 147 korun oproti současnému stavu. Mládek připouští, že tato daňová konstrukce není vynálezem ČSSD, ale přišel s ní již před časem

Slovenský odpočet.

Zda výpočet poslance Mládka odpovídá záměrům ODS, je zatím těžké posoudit, neboť ODS zatím přesné parametry svých daní nezveřejnila a v Modré knize, v níž shrnuje základ svého volebního programu uvádí, že rovná daň má „tři základní parametry: základ, nezdanitelné minimum a sazbu“. Zda bude základ skutečně 48 tisíc, se teprve uvidí, ale slovenská rovná daň je doplněna nezdanitelným základem značně vyšším, slovenský poplatník nezdaňuje 84 tisíc slovenských korun. Tato konstrukce zaručuje velmi nízký výběr daně v nejnižších příjmových kategoriích a stejnou částku lze odečíst na manželku, či manžela, který nemá zdanitelné příjmy. Dalších sedmnáct tisíc ročně činí nezdanitelná částka na dítě. Slovenské ministerstvo financí přepokládalo, že průměrný odpočet dosáhne asi 104 tisíc korun. Při těchto odpočtech by Jan Mládek se svými daněmi jen těžko konkuroval.

Zvýšení progrese.

Sociální demokraté zatím neříkají, jaké náklady si jejich reforma vyžádá. Jan Mládek hovoří o sumě pod deset miliard korun a ministr Sobotka říká, že to pokryjí dodatečné výnosy daně, které lze očekávat vzhledem k urychlení hospodářského růstu. Tedy alespoň to říkal před rozhodnutím ČNB snížit daně kvůli nové nižší prognóze růstu ekonomiky a inflace. Celkový výnos daně z příjmu fyzických osob by měl letos činit téměř sto miliard korun, což je zhruba čtvrtina všech daňových příjmů a o deset miliard více než výnos daně právnických osob. Každopádně se zdá, že významnou část úlev pro nejnižší příjmové skupiny zaplatí lidé s vyššími příjmy a těch zjevně přibývá. Statistika ukazuje, že se podíl lidí s nadprůměrnými příjmy neustále zvyšuje. Zatímco v roce 2001 mělo příjem nad 40 tisíc korun jen 2,52 procenta zaměstnanců, v roce 2003 to bylo už 4,38 procenta. Čerstvější data zatím nejsou k dispozici (viz tabulka č. 2). Sobotka se příjmově jistí i tím, že zřejmě definitivně zavrhl stanovení stropu pro platby zdravotního a sociálního pojištění. Ty měly být nejprve na úrovni osminásobku průměrné mzdy, potom navrhl ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach pětinásobek a nedávno vicepremiér Martin Jahn předložil vládě možnost jít až na trojnásobek průměrné mzdy. I tak by byl odvod zdravotního a sociálního pojištění značně tvrdší, než v naprosté většině zemí Evropské unie, kde je strop stanoven na 1,5 násobek až dvojnásobek průměrné mzdy.
Nikoli nepodstatné je i samotné fungování systému, kdy se vypočtená daň snižuje o nějakou paušální částku. Každé zvýšení mzdy se v případě, že se odpovídajícím způsobem nezvýší i odečítaná částka, potom projeví vyšším odvodem daně.
Nelze vyloučit, že se ČSSD pokusí rovněž zasáhnout proti lidem s nejvyššími příjmy i omezením možnosti odečítat od daňového základu úrok z hypotéky, čí úvěru ze stavebního spoření. Ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek říká, že by takto zvýhodněná hypotéka mohla být limitována třemi miliony korun.
Ačkoli dosud umožňovaný odpočet až tří set tisíc korun odpovídá opravdu extrémně vysokému platu, byl by to další zásah do zdanění nejvyšších příjmových kategorií. Je přitom otázkou, nakolik je takový postup opodstatněný. Minulý týden zveřejnila ČTK údaje o příjmové nerovnosti, a ty jasně dokazují, že v České republice jsou rozdíly v příjmech jedny z nejmenších v Evropě. Rovnostářštější je jen Dánsko a Maďarsko a Česko poráží i tak solidární a rovnostářské země, jako jsou Švédsko nebo Finsko (viz. tab. 3)

Tabulka 1
Dopad změn navrhovaných ČSSD (Poplatník je zaměstnanec s hrubým platem 18000 Kč, s dvěma dětmi ve věku 2 a 9 let s manželkou na mateřské)
2004 2005 Návrh Mládek Rovná daň Rovná daň po korekci
Plat 18000 18000 18000 18000 18000
Pojištění -2250 -2250 -2250 -2250 -2250
Daň 977 616 -110 1173 763
Čistý příjem 14774 15134 15860 13987 14987
změna oproti 2005 726 -1147 -147
Pramen: Výpočty Jana Mládka

Tabulka 2
Podíly zaměstnanců v procentech podle pásem průměrné mzdy

2001 2002 2003
5001-6000 1,12 0,41 0,29
6001-7000 2,47 1,61 1,05
7001-7500 1,78 1,23 0,92
7501-8000 2,04 1,49 1,12
8001-8500 2,28 1,94 1,48
8501-9000 2,56 2,18 1,74
9001-9500 2,80 2,35 2,06
9501-10000 3,09 2,53 2,16
10001-11000 6,95 5,48 4,75
11001-12000 7,71 6,13 5,24
12001-13000 8,11 6,59 5,81
13001-14000 7,78 7,11 6,26
14001-16000 13,80 14,12 12,70
16001-18000 10,67 12,13 12,08
18000-20010 7,40 9,15 10,29
20011-25000 9,54 12,64 15,89
25001-30000 4,02 5,27 6,73
30001-40000 3,08 4,10 5,07
40001 a více 2,52 3,54 4,38
Pramen: Český statistický úřad

Tabulka 3
Míra nerovnosti v příjmech domácností (Gini index)
Velká Británie 37,1
Estonsko 37
Irsko 35,9
Portugalsko 35,6
Litva 34
Francie 32,7
Řecko 32,7
Nizozemsko 32,6
Španělsko 32,5
Lotyšsko 32
Kypr 32
Polsko 31,6
Malta 31,3
Rakousko 31
Německo 30
Belgie 28,7
Slovinsko 28,4
Itálie 28,4
Slovensko 26,3
Lucembursko 25,9
Švédsko 25,6
Finsko25,6
ČR 25,4
Dánsko 24,7
Maďarsko 24,4
Výpočet se provádí tak, že se seřadí všechny mzdy zaměstnanců podle velikosti. Zaměstnanec nacházející se svou mzdo uprostřed (medián) má mzdu v Evropě téměř o dvacet procent nižší, než je průměrná mzda. Čím vyšší je Gini index, tím je i rozdíl mezi průměrnou mzdou a mediánem vyšší. V ČR činí rozdíl mezi průměrnou mzdou a mediánem 2700 Kč.
Pramen: ČTK - Central Intelligence Agency