Pusťte sem ty miliardy

Soukromé firmy by měly tlačit na obce

Budou peníze z fondů Evropské unie spásou české ekonomiky, nebo jde o pouhé kapky v moři? Účastníci semináře Euro business tour na zámku Kozel u Plzně (30. září) se shodli, že ani jedno, ani druhé. Soukromé firmy, stejně jako obce či další instituce, však mají velkou šanci, že si na část evropských peněz opravdu sáhnou. Určitě by neměly tuto příležitost přehlédnout, zaznívalo na akci, kterou inicioval týdeník EURO, aby tak reagoval na volání podnikatelů právě po informacích o financích z fondů EU. Pokud připočteme i peníze na spolufinancování z českých veřejných zdrojů, půjde o 90 miliard korun v letech 2004-2006, připomněl na semináři Alexandr Borecký, výkonný ředitel oblasti Riziko v eBance.
Samotné fondy EU – strukturální, kohezní a některé menší – nabízejí ve zmíněném období téměř 80 miliard. Bude však záležet především na Češích, zda těchto financí opravdu využijí. „Hrozba, že se prostředky nevyčerpají, opravdu existuje,“ upozornil Martin Tlapa, generální ředitel agentury Czech Trade. Největší rizika vidí v tom, že se nenajde dostatek projektů nebo že nebudou připraveny instituce, které mají zájemcům s čerpáním financí pomáhat – a to zvláště v krajích. Czech Trade nicméně podle Tlapy dělá vše pro to, aby peněz z fondů EU bylo možné využít i v některých nových programech – kupříkladu při zřizování poboček českých firem v zahraničí.

Příjemce, či dodavatel.

Jaké jsou vlastně všechny možnosti pro soukromé firmy? Alexandr Borecký zdůrazňuje, že podniky (včetně malých a středních) by se neměly soustředit pouze na snahu být konečným příjemcem podpory. Možná ještě větší příležitostí pro soukromé firmy je role dodavatelů. Příjemcem peněz bude u mnoha projektů někdo jiný – v řadě případů zřejmě obec, která vypíše výběrové řízení třeba na stavební práce nebo dodávky zařízení. Banka je ochotna nabídnout spolupráci při financování v obou případech – primárním příjemcům i dodavatelům, tvrdí Borecký.
Ondřej Pravda, který byl v minulosti členem týmu, jenž na ministerstvu pro místní rozvoj připravoval čerpání ze strukturálních fondů, očekává, že hbitěji budou na nové příležitosti reagovat soukromé firmy, zatímco obce někdy příliš pružné nebudou. Podniky by tedy měly povzbuzovat obce (a administrativu vůbec) k aktivnímu přístupu či jim dokonce ukázat možnosti, které by v dané oblasti či regionu prospěly všem – veřejnosti i firmám.

Partnerství s obcí.

Pravda vše doložil na modelovém příkladě: Podnik, který je dominantním znečišťovatelem odpadních vod v určité obci, má zájem na získání peněz z fondů EU na čističku. Sám však nemůže finance čerpat, neboť by to znamenalo porušení pravidel unie, která nehodlá narušovat tržní prostředí podporou jednoho soukromého subjektu. Zmíněný podnik se však může ucházet o partnerství s obcí, která o peníze na čištění odpadních vod požádá a potřebu podpory náležitě zdokumentuje. Profitovat pak může veřejný i soukromý sektor, který se zbaví ekologických zátěží.
Je zde ovšem i jiná možnost, dodává Pravda. Jednou z priorit fondů EU je inovace a zavádění nových technologií. Soukromá firma může získat pomoc při pořizování zařízení, které bude odpadní vody znečišťovat méně či vůbec.
Obecně platí, že ze strukturálních fondů EU je možné pokrýt až 75 procent celkové investice. Takové výše lze dosáhnout u projektů, které nejsou primárně orientovány na zisk. Avšak i firmy, které přicházejí s čistě komerčním, ziskovým projektem, se mohou po splnění určitých kritérií o pomoc z fondů EU ucházet. Musejí však počítat s tím, že spolufinancování evropskými penězi může být i podstatně menší.

Najdou se české peníze?

Právě spolufinancování z českých zdrojů bývá označováno za jednu z největších překážek. Kupříkladu ve státním rozpočtu (kromě státních fondů) se na léta 2004-2006 počítá s částkou kolem sedmi miliard korun, která nemusí stačit. Problémem je také to, že peníze z fondů EU přijdou až dodatečně – po realizaci projektu či jeho části.
Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban na zámku Kozel podnikatele informoval, že zálohy poskytne Českomoravská záruční a rozvojová banka. Je však ještě nutné zodpovědět otázku, s jakou úrokovou sazbou musejí příjemci těchto záloh počítat. A při financování Urban spoléhá i na soukromé banky: „Jsem přesvědčen, že se zapojí.“
Alexandr Borecký jako zástupce eBanky se snažil své posluchače přesvědčit, že jeho banka hodlá tato očekávání splnit. Kromě nabídek investičních úvěrů či provozního financování mluvil také o projektech, při nichž je možné využít financování a půjček od Evropské investiční banky (EIB). V této souvislosti zmínil existenci programů záruk za úvěrová portfolia (založených na principu sdílení rizika), při nichž lze počítat s dalšími prostředky EIB či dokonce Evropské komise.

Za Iry a Španěly.

Co se dá ještě udělat pro zdokonalení mechanismů čerpání rozvojové pomoci EU v Česku? Evropská komise v posledních měsících upozorňovala, že Česko má příliš mnoho programů, priorit, které se navzájem překrývají. Vázla zde komunikace mezi jednotlivými ministerstvy, která připravovala operační programy. Chybí dokonalejší propojení mezi vlastními, českými rozvojovými programy a fondy EU. „Musíme se snažit především sami. Peníze z EU jsou navíc,“ uvedl ministr Urban.
„Máme projekty, které jdou zcela mimo strukturální fondy, a to je špatně,“ říká Martin Tlapa. Časem bude nutné obě cesty propojit. „Musíme také přesvědčit EU, že má podporovat české rozvojové priority,“ míní šéf agentury Czech Trade. Bruselu by se mělo ukázat, že právě díky těmto prioritám se podaří léčit největší české ekonomické slabiny. Tlapa v této souvislosti poukázal na příklad Irska, které dokázalo vhodně skloubit národní a evropské rozvojové programy. Ondřej Pravda souhlasí, ale upozorňuje, že Irsko bylo přece jen v poněkud jiné situaci. Zatímco Česko je pro potřeby čerpání z fondů EU rozděleno na osm administrativních jednotek (regionů soudržnosti) NUTS 2, celé Irsko bylo pouze jedním takovým regionem.
I tak jsou zkušenosti Irska, Španělska či dalších zemí, které jako méně rozvinuté čerpaly v minulosti značné částky z fondů EU, přínosné. Tlapa uvádí, že řada úspěšných španělských či irských programů, jež byly určeny především na podporu firem, se objeví i v Česku. Jde především o podporu marketingových aktivit, vzdělávací a školicí programy, inovace, certifikaci či zmíněný program zakládání poboček českých firem v zahraničí.

Co se nabalí dál.

Není však oněch 80 či 90 miliard korun na tři roky přece jen málo, když uvážíme, že tyto peníze mají pokrýt budování dopravní infrastruktury, podporu podnikání, cestovního ruchu, ochranu životního prostředí, rozvoj lidských zdrojů, rozkvět venkova a především oživování regionů? Jak se to vezme. Ondřej Pravda uvádí, že na zmíněné prostředky by se měly nabalovat další – ze soukromých zdrojů. Na druhé straně je ovšem pravda také to, že ani mnozí dosavadní členové EU někdy nedokázali nabízených částek zdaleka využít.
„Pokud se nám nebude dařit čerpat peníze z fondů EU v prvních třech letech, může se to projevit ve výši pomoci, která nám bude nabídnuta v dalším období,“ upozorňuje Pravda. V příštích měsících se totiž bude diskutovat o rozpočtovém rámci Evropské unie na léta 2007-2013. A proč by měl dostávat peníze ten, kdo s nimi stejně neumí zacházet?