„Vy, Millere, chvilku počkejte", řekl ruský prezident Putin
Zábavná verze posazení Alexeje Millera do křesla šéfa ruského plynárenského gigantu Gazprom zní takto: Předminulou středu dopoledne přijal prezident Vladimir Putin generálního ředitele Gazpromu Rema Vjachireva a předsedu představenstva Dmitrije Medveděva. Přítomen byl též náměstek ministra energetiky Miller. Mělo se jednat o Vjachirevově nástupci, ale konkrétní jména nepadla. Při loučení prý Putin řekl: „Vy, Millere, ještě chvilku počkejte. Když se zmatený Vjachirev vrátil do své kanceláře, už tam na něj čekala zpráva, že ho Miller vystřídá (viz str. 44). V Rusku se to takhle vypráví, ale patrně je to folklor. Jisté však je, že Millerovo jméno coby nástupce Vjachireva se na veřejnosti skutečně objevilo až ve středu dopoledne a o několik hodin později byl jednohlasně zvolen jedenáctičlenným představenstvem firmy jejím šéfem, když pro něj hlasoval i samotný Vjachirev.
Alexej Miller se narodil v roce 1962 v tehdejším Leningradu, městě, kde o deset let dříve přišel na svět Vladimir Putin. Absolvoval Leningradský finančně ekonomický institut. Putin o několik let dříve vystudoval v Leningradu univerzitu. O Millerově působení bezprostředně po ukončení školy není nic známo, ale v roce 1991 (to mu bylo devětadvacet) nastou–pil do Výboru vnějších vztahů petrohradské radnice a pracoval tam až do roku 1996. Výbor tehdy vedl Putin a Miller se postupně stal jedním z jeho zástupců. Tato funkce v Česku nezní nic moc, ale je třeba si uvědomit, že petrohradská městská aglomerace se počtem obyvatel rovná Slovensku a její význam je v Rusku klíčový. Miller se staral o rozvoj místních průmyslových zón. V té době postavila v Petrohradu továrnu Coca–Cola, do města přišla Dresdner Bank a Crédit Lyonnais.
Krátce poté, co odešel z radnice Putin, sbalil kufry i Miller a stal se ředitelem pro rozvoj a investice petrohradského Mořského přístavu. Od roku 1999 do loňska byl generálním ředitelem Baltské potrubní společnosti, což je firma pro přepravu energetických surovin. Počátkem roku 2000, to už byl Putin předsedou ruské vlády, působil Miller jako náměstek minis–tra energetiky a zodpovídal mimo jiné za výstavbu baltských energovodů i ropných terminálů v Primorsku. V té době vstoupil do širšího rámce ruské „věrchušky . Spekulovalo se o něm jako o nástupci energetického ministra Alexandra Gavrina (též Putinova člověka, který se ovšem příliš neprosadil) nebo jako o šéfovi ropovodné společnosti Transněfť. Ve skutečnosti se s ním zřejmě počítalo ještě výše. Je docela možné, že Putin, který má pověst cílevědomého politického stratéga, počítal s gazpromovskou budoucností oddaného souputníka (ale ne osobního přítele) už tehdy, když ho posadil na náměstkovskou židli. Ostatně posilování vlivu státu v Gazpromu není nedávného data a začalo minimálně před rokem, kdy expremiéra Viktora Černomyrdina senzačně vystřídal v čele představenstva společnosti zástupce vedoucího prezidentské administrativy Medveděv.
Novinářka Viktorie Vološinová z ruského deníku Izvestija zjišťovala Millerovu pověst u bývalých spolupracovníků na petrohradské radnici. Popisují ho jako člověka, který vždy slušně pozdravil a uměl se usmívat. „Byl to dobrý úředník, očividně kariérista, ale choval se skromně, stál spíše v pozadí. O takových lidech se říká, že tichá voda břehy mele, prohlásila bývalá blízká Millerova spolupracovnice. Podobně se svého času mluvilo také o Putinovi, když ho Jelcin zcela nečekaně udělal svým nástupcem. Za několik měsíců potom Putin s převahou vyhrál prezidentské volby a za několik dalších měsíců dosáhl tak pevné státnické pozice, v jaké jeho patron nikdy nebyl. Možná že se historie opakuje a Putin má svého Putina. Ne v měřítku ruské velmoci, ale na klíčovém místě ve firmě, která byla až dosud vůči státu autonomní.
Neprůhledná akcionářská struktura Gazpromu je odhadována na: 35 procent stát, jedenáct procent zahraniční institucionální investoři, 5,5 procenta management. Zbytek připadá na drobné akcionáře a kolem tohoto podílu se vedou různé spekulace. Nejsmělejší hovoří o tom, že prostřednictvím minoritů drží dalších dvacet až pětadvacet procent Rem Vjachirev a jeho blízcí v čele se synem Jurijem, šéfem Gazexportu, a dcerou Taťjanou Dedikovovou. Prý není vyloučeno, že zneuznaný Vjachirev prodá svůj podíl zahraničnímu zájemci. Tím by se vysvětlovala skutečnost, že v období Vjachirevova definitivního odchodu akcie Gazpromu na zahraničních trzích posilovaly, ačkoliv v minulosti, vždy když se mluvilo o Vjachirevově konci, šly kursy dolů. Libost zahraničních investorů nad Millerovým vzletem však může být i důsledek očekávání liberalizace ruského energetického trhu, která byla prezidentem několikrát ohlášena, ale Vjachirevem blokována, a měla by mimo jiné umožnit cizincům vstup do těžby plynu.
Liberalizace je deklarována jako hlavní Millerův úkol. V pozadí ale stojí další, momentálně důležitější poslání: dostat tuto pro ruskou ekonomiku klíčovou firmu pod plnou kontrolu státu. Očekávanou instalaci Vjachireva do čela představenstva Gazpromu lze chápat jako předem vyjednaný stabilizační krok, který ale nemusí mít dlouhého trvání. Stejně jako nyní zdůrazňovaná plodná spolupráce nástupce a předchůdce. Šéf představenstva sice stojí v čele orgánu, který výkonného ředitele volí, ale Vjachirev se v minulosti postaral o to, aby byla jeho úloha minimalizována, a Miller nemá důvod na tom nic měnit. Nebylo by překvapující, kdyby časem přibral i tuto funkci. Tím spíše, že osobní spisy dosavadních šéfů Gazpromu jsou, jak se všeobecně předpokládá, už v Kremlu a důkladně se studují.
„Vláda je připravena poskytovat Millerovi plnou pomoc a podporu. Říkám to nejen jménem státu, ale i osobně. Zkušeností a kvalifikace má pro post výkonného ředitele Gazpromu dostatek. Nevadí, že Alexej Miller nemá bezprostřední zkušenosti z práce v nalezištích. To řekl v den Millerovy volby „energetický vicepremiér Viktor Christěnko. Uctivost k člověku, který jej přerostl reálným vlivem, je zřejmá. Ale hlavně: Miller nemusí rozumět nalezištím, protože prezidentova podpora váží víc. V Rusku opravdu mele břehy tichá voda a je to především voda Putina. „Puť je rusky cesta a dnes to vypadá tak, že ji prezident má v Gazpromu dobře dlážděnou, což je v ruských podmínkách mocenská superudálost.