Putin!

Češi by neměli zaostávat na ruském trhu

Zdaleka ne všichni předpovídali ruskému prezidentovi Putinovi slavnou budoucnost. V době, kdy se Vladimir Putin usazoval v Kremlu, mnozí skeptici poukazovali na to, kdo vše mu bude házet klacky pod nohy: sílící oligarchové, regionální bossové, odbojný parlament i celkově zkorumpované prostředí. O korupci se mluvilo také v souvislosti s okolím Putinova předchůdce Borise Jelcina a jeho „rodiny“.
Dnes se zdá, že Putinovi se naopak podařilo nebývale posílit moc Kremlu. Upevnil centrální vládu v Moskvě, zatočil s některými oligarchy, a dokonce prosadil i své lidi do ruské Dumy. Putin získal pověst střízlivého prezidenta, kterému se na rozdíl od nasávajícího Jelcina daří zavádět pořádek, a to třeba i ve vztahu ke zkorumpovaným úředníkům.
Dokonce i ruská ekonomika za Putina vcelku šlape, jak uvádějí autoři analýzy v týdeníku BusinessWeek (více na straně 66). Zcela logickou otázkou nicméně zůstává, za jakou cenu vlastně ruský prezident svých úspěchů dosáhl. Nepozorujeme pouhé momentální vzepětí? Neprojeví se v budoucnu spíše slabiny současné politiky?
Žádný kvalifikovaný rozbor současného Ruska by neměl opomíjet taková témata, jakými jsou nekritičnost části médií (zvláště televizí) vůči Kremlu, posilování vlivu lidí z bývalé KGB či – z ekonomického hlediska – hrozba přílišné závislosti země na prodeji ropy či dalších surovin. Někteří kritici dokonce tvrdí, že Putin likviduje demokratický vývoj, který se prosazoval za jeho předchůdce. Záleží ovšem na úhlu pohledu. I když uvážíme, že současný prezident si dokáže své zájmy v Dumě prosadit po svém, není možné opomenout, že to byl „demokrat“ Jelcin, kdo v roce 1993 nechal rozstřílet parlament. Hodnocení toho, zda se Rusko posouvá kupředu, či naopak míří zpět, je vždy ošemetné.
Česko se zřejmě bude ještě nějakou dobu zmítat mezi pohledem lidí, kteří především vidí velké příležitosti na obrovském ruském trhu, a těmi, kdo Rusko stále považují za bezpečnostní hrozbu. Pohled z Prahy na Moskvu se ale musí nutně měnit. Zatímco reformátoři ze šedesátých let řešili své „ruské dilema“ tím, že v Československu viděli most mezi Západem a Východem, dnes už o žádné budování mostů nejde. Česko se stalo součástí Evropské unie, která nový most nepotřebuje - už se jasně vydala na cestu posilování vazeb s Ruskem. Z politického hlediska se český vztah k Moskvě bude formovat v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky unie. Z ekonomického hlediska půjde o to, aby Češi zbytečně nezaostávali za ostatními Evropany, kteří se na ruský trh jen pohrnou.
Pro Vladimira Putina je orientace na Evropu pilířem zahraniční politiky. V jednom ze svých životopisných rozhovorů vládce Kremlu řekl, že Rusko je součástí západoevropské kultury. „Budeme se snažit, abychom zůstali tam, kde se zeměpisně a duchovně nacházíme,“ dodal. Vzápětí uvedl: „Kdyby nás ale odtud chtěli vytlačovat, nezbude nám než hledat spojenectví, posilovat se.“ Tato slova naznačují, jak bude Putinova politika vypadat v praxi. Je možné počítat jak s jeho náklonností vůči Evropě, tak pochopitelně i s tím, že zájmy Ruska a jeho ekonomiky zůstanou prvořadé. V jednáních s Evropskou unií nedá Putin nic zadarmo.
Kreml se má o co opřít. Celý Západ – Evropa i Amerika – potřebuje Rusko jako dodavatele klíčových surovin v době velké nejistoty na Blízkém východě i jako spojence v boji proti terorismu. A samozřejmě také jako potenciální trh zboží i služeb.
Brusel, který nedávno s Ruskem uzavřel dohodu o řadě ekonomických záležitostí, se stal terčem kritiky kvůli tomu, že Moskvě údajně ustupuje až příliš. Rusy se totiž nepodařilo přesvědčit, aby srovnali ceny plynu na domácím trhu s cenami tržními, a přihlásili se tak k pravidlům férové hospodářské soutěže. Právě v této oblasti ostatně řada expertů vidí jednu z hlavních slabin ruské ekonomiky: Uměle nízké ceny surovin včetně ropy, kterou prodávají naftařské společnosti majetkově spřízněným firmám, jsou vlastně skrytou dotací ostatním odvětvím hospodářství. Světová banka uvádí, že ropa a plyn se podílejí na hrubém domácím produktu mnohem více, než se z oficiálních statistik zdá.
Evropská komise, která podpořila budoucí vstup Ruska do Světové obchodní organizace (WTO), však věří, že dosáhla dobré dohody, která nakonec prospěje i ruské ekonomice. Moskva se zavázala, že bude liberalizovat telekomunikace, dopravu a finanční služby. Bruselský komisař pro obchod Pascal Lamy tvrdí, že členství Ruska ve WTO pomůže právnímu systému země, transparentnosti a předvídatelnosti jejího chování. Díky tomu přijdou další investice a sníží se závislost na surovinách.
Putin skutečně vidí v přípravách na vstup do WTO další příležitost k modernizaci země. Uvidíme. Rusko mnohokrát ve své historii svádělo pozorovatele za svými hranicemi, aby se stali buď jeho nekritickými obdivovateli, nebo zapřísáhlými odpůrci. Nemusíme tyto chyby opakovat. Rusko je normální země, která má a bude mít své přednosti i slabiny.