Putinova hra

25. 5. 2004

Západ má za to, že ruský prezident otáčí kolo dějin zpět

Vladimir V. Putin, tyran. Bývalý plukovník KGB tlačí Rusko zpět do jeho sovětské minulosti tím, že omezuje média, manipuluje volby, klidně uvrhnul do vězení nejbohatšího magnáta v zemi, provádí opětovné znárodňování a agresivní zahraniční politiku. To přece vidí každý.
Nebo snad ne? Při zkoumavějším pohledu na Rusko můžete snadno propadnout Alenčinou králičí dírou tam, kde nic není takové, jak se zdá. Pamatujete, jak se spletli západní sovětologové? Nejdřív je překvapil vzestup Michaila Gorbačova, pak zase nečekali, že ho přechytračí někdo jako Boris N. Jelcin. Nikdo na celém Západě – novináři ani akademici, prezidenti ani předsedové vlád, NATO, CIA ani MI6 – nepředvídal rozpad Sovětského svazu, k němuž došlo v roce 1991. Po finančním kolapsu Ruska roku 1998 si jen málokdo (pokud vůbec někdo) dokázal představit, že se v dalších pěti letech jeho ekonomika rozroste o neuvěřitelných 38 procent.
Stejně tak může Putin ještě zaskočit ty, kteří předpovídají vzkříšení nového Sovětského svazu. To proto, že v ruském prezidentovi se ukrývají Putinové dva: autokrat a mazaný reformátor. Pokud získá navrch reformátor, může být výsledkem silnější a demokratičtější Rusko.
Putin autokrat nyní vyvolává širokou vlnu kritiky. Nemá přílišné pochopení pro sáhodlouhé tahanice v demokratickém procesu, vytrvale centralizuje svou moc, osobuje si faktickou kontrolu nad kdysi nezávislou televizí NTV a neváhal se uchýlit k nečistým praktikám, aby si zajistil drtivé vítězství v březnových prezidentských volbách, ačkoli byl už předtím horkým favoritem. Je to tentýž Putin, jehož vláda nařídila zatčení nejbohatšího podnikatele celého Ruska – bývalého generálního ředitele Jukosu Michaila B. Chodorkovského – na základě obvinění z podvodu a daňových úniků, což mnozí považují za politicky motivovaný tah.
Drsný Putin může zajít ještě dál. Může se rozhodnout vyměřit Jukosu takové daňové nedoplatky, že společnost položí a Chodorkovskij se bude muset vzdát svých akcií. V nejhorším případě může prohlásit velkou privatizaci devadesátých let za nezákonnou a uvrhnout trh do naprostého chaosu.
Takový vývoj však není nevyhnutelný. Jelcin koneckonců vybral právě Putina, aby pokračoval v monumentálním úkolu znovuoživení Ruska. Reformní taktiku Putin studoval pod vedením starosty Sankt Petěrburgu Anatolije Sobčaka, jednoho z prvních liberálních politiků Ruska. Jako místostarosta zodpovědný za zahraniční vztahy si Putin našel čas i na doktorát z ekonomie. Ve své doktorské práci obhajoval větší zahraniční investice v těžbě surovin, což není právě přístup typický pro neokonzervativního nacionalistu. “Putin měl západní vlivy dobře zmapované už v dobách sovětského režimu, takže se pro roli reformátora hodí mnohem víc než Jelcin,” prohlašuje Alexej Muchin, ředitel moskevského Centra politických informací.
Pozorovatelé se často pozastavují nad Putinovou minulostí u KGB a jeho svitou siloviků – politiků, pocházejících ze silných ministerstev obrany a vnitra. Putinova vláda však disponuje i jinými reformátory než siloviky. Premiér Michail Fradkov býval ministrem obchodu a zástupcem Ruska při Evropské unii. Do reformního tábora patří rovněž jeho náměstek Alexander Žukov, ekonom a bývalý podnikatel s diplomem z Harvard Business School. Také ministr hospodářství German Gref a ministr financí Alexej Kudrin jsou stoupenci volného trhu.
S pomocí těchto a jiných poradců už Putin změnil Rusko. “Není takové jako za sovětské éry,” tvrdí Al Breach, hlavní ekonom moskevského makléřství Brunswick UBS. “Putinovy reformy dávají lidem více svobody, snižují daňové zatížení a odbourávají byrokracii. Snaží se nezatěžovat tolik fyzické osoby a podporují soukromé podniky.”

Šedesát miliard dolarů obchodního přebytku.

Jen málokdo na Západě tuší, jakého pokroku již Putin dosáhl. Díky přísné fiskální politice a řízenému plovoucímu kursu rublu dokázala jeho vláda rychle stabilizovat zemi po krizi roku 1998. Minimalizovala výdaje a zisky plynoucí z vysokých cen ropy použila ke splácení státního dluhu. Dnes ruská obchodní bilance vykazuje přebytek šedesát miliard dolarů, přebytkem končí i rozpočtové hospodaření a hrubý domácí produkt ročně roste o sedm procent. Za Putina vyplácí stát mzdy a důchody včas a požaduje okamžité placení daní v hotovosti, čímž zlikvidoval takzvanou “virtuální ekonomiku” – na první pohled nezvládnutelný propletenec dluhů, nedoplatků a kompenzačních obchodů, který charakterizoval Rusko v devadesátých letech.
Skeptici se domnívají, že za tyto impozantní výsledky mohou zejména vysoké ceny ropy. Za hospodářským růstem Ruska však stojí prudké zvýšení produktivity ve všech sektorech – předvídatelný výsledek tržních reforem započatých v 90. letech, na něž Putin mnohem důsledněji navázal. Celková produktivita práce roste o čtrnáct procent ročně. Podle Světové banky vzrostla od roku 1996 do předloňského roku produktivita v telekomunikacích o 107 procent, v zemědělství o 48 a ve stavebnictví o 42 procent.
Rozvoj sektoru nezávislého na prodeji ropy nabírá na obrátkách, rezervy dosahují devadesáti miliard dolarů a národní účty vypadají čím dál lépe, takže je vcelku pravděpodobné, že Rusko ustojí i propad cen ropy, k němuž nakonec musí dojít. Peter Westin, hlavní ekonom moskevské makléřské firmy Aton Capital, počítá s tím, že každý dolar, o který klesne cena za barel ropy, zbrzdí růst ruského HDP o necelé tři desetiny procentního bodu. Tudíž i po propadu na dvacet dolarů za barel bude ruská ekonomika nadále vykazovat roční růst kolem pěti procent.
Putinovy reformy dávají firmám a jednotlivcům dobrý důvod opustit stínovou ekonomiku. Aton odhaduje, že ruský černý trh se od roku 1998 do předloňského roku zmenšil ze 45 procent HDP na 37. Významnou příčinou je Putinovo rozhodnutí snížit daň z příjmů fyzických osob na jednotných třináct procent. Tím rozšířil řady daňových poplatníků o miliony lidí. Po snížení daní vyvíjejí mnozí pracovníci tlak na zaměstnavatele, aby úředně vykazoval celou výši jejich příjmu. Proč? Protože žádají o hypotéky, půjčky na auta a spotřebitelské úvěry a chtějí doložit, že mají dostatečný příjem, aby je mohli splácet. Objem bankovních úvěrů stoupá ročně o třicet procent a rublové vklady vzrostly za loňský rok o padesát procent.
Dnes je na tom ruské hospodářství nepochybně mnohem lépe než v roce 1999, rok před Putinovým nástupem k moci. Roční disponibilní příjem na hlavu se více než zdvojnásobil a činí 1368 dolarů. Kolem Moskvy vyrostla nová příměstská nákupní centra a zákazníci se jen valí. Loni se v Rusku prodalo 203 tisíc nových zahraničních vozů, zatímco ještě v roce 1999 to bylo jen 43 tisíc.
Podniky už nejsou tak často terčem mafiánských praktik, které dříve znepříjemňovaly a často končily životy ruských podnikatelů. Ministerstvo vnitra uvádí, že předloni došlo v Rusku k sedmdesáti nájemným vraždám, zatímco ještě pár let předtím jich bylo každoročně šest až osm set. “Za Jelcina jsme byli svobodnější, ale za Putina jsme civilizovanější,” pochvaluje si Gennadij Klimov, šéfredaktor listu Karavan z města Tver, které leží sto kilometrů od Moskvy.
Za Putinovy vlády se Rusové dokonce zbavili svého tradičního pesimismu. “Zjistili jsme, že optimismus stále prudce roste, což je v Rusku zcela nevídané,” kroutí hlavou Andrej Milechin, šéf moskevské agentury Romir Research Group. “Začalo to asi před rokem a půl. Teď po volbách je to ještě markantnější. Týká se to všeho – důvěry v prezidenta, víry v to, že se nám povede lépe, že se HDP zdvojnásobí i že naše děti budou žít lépe.”
Příkladem mohou být Šeršnijevovi. V létě 1990 pracovali Žeňa a Nataša jako herci. Žili se synem Iljou a dcerou Polinou v malém dvoupokojovém bytě v centru Moskvy, poblíž železniční stanice Kyjev. Za svůj skromný plat toho mnoho nepořídili, ale v obchodech stejně nebylo co kupovat. Nedaleký obchod Dorogomilovo Gastronom se mohl velikostí měřit s americkými supermarkety, ale regály obvykle zely prázdnotou až na pár scvrklých mrkví a hlávek zelí.
Dnes Dorogomilovo přetéká vším – od kdysi nedostatkového toaletního papíru a tropického ovoce až po argentinské hovězí a ruské mléčné výrobky. Téměř dvaadvacetiletý Ilja je jedním ze šéfů moskevské realitní kanceláře Swiss Realty. Nedávno vyměnil svůj ojetý Mercedes třídy S za nový kabriolet BMW za 69 tisíc dolarů. Devatenáctiletá Polja studuje na vysoké škole literaturu a po večerech pracuje jako reportérka moskevského deníku Novyje izvěstiji za šest set dolarů měsíčně. Má ojetého Peugeota a přes rameno novou kabelku od Louise Vuittona.

Rozmach prosperity.

Putinovy reformy nejsou znát jen v Moskvě. Jistě, stále je víc než snadné najít města a vesnice plné chudých důchodců a nezaměstnaných dělníků. Na mnoha místech se ale situace mění k lepšímu. Čtyřiačtyřicet procent obyvatel Tveru žije stále pod hranicí bídy. Podle oficiálních statistik tu loni vzrostly reálné příjmy o pouhá čtyři procenta, zatímco ruský průměr byl čtrnáct. Přesto se i zde objevují nové obchody, domy, podniky a banky. “V Rusku je dnes normální, že peníze z Moskvy míří do regionů,” vysvětluje Alexej Surkov, generální ředitel firmy Sibur-pet, zbrusu nové chemické továrny v Tveru. “To je dobře, protože když se někde otevře velká továrna nebo obchod, musí se tam postavit také infrastruktura.”
Ruští manažeři v Tveru stejně jako jinde vědí, že musí o své přežití bojovat. Například Tverské oděvní závody. V sovětských dobách tvořily sedmdesát procent výroby vojenské a policejní uniformy. Všechno se změnilo, když byl podnik roku 1994 privatizován a továrna se svými sedmnácti sty zaměstnanci se o sebe náhle musela postarat sama. Místo plášťů pro rudoarmějce dnes šije elegantní obleky pro věčně zaneprázdněné ruské byznysmeny a vyrobí jich kolem pětadvaceti tisíc měsíčně. Našla si nové zákazníky, některé až v Kanadě a ve Spojených státech. Generální ředitelka Irina Alexejevová pyšně ukazuje nové rušné marketingové oddělení firmy, kde dívky oblečené podle poslední módy vyřizují telefonické zakázky. O snaze udržet vysokou konkurenceschopnost vypovídají i nové německé a italské stroje ve výrobních halách. “Jsme optimisté. Těžké časy už máme za sebou,” říká Alexejevová.
Stejnou proměnou prochází Voroněž, průmyslové město s osmi sty tisíci obyvatel nějakých pět set kilometrů od Moskvy, v srdci zemědělské oblasti pověstné svou černozemí. “U nás vidíte, že hospodářský růst nestojí jen na cenách ropy. My žádnou ropu ani zemní plyn nemáme,” usmívá se zástupce gubernátora Oleg F. Šachov.
Voroněž bývala střediskem vojenského průmyslu a zemědělství, dvou oborů, které rozpadem Sovětského svazu utrpěly nejvíce. Přesto dnes vzkvétá. Loni stoupla průmyslová výroba o deset procent a reálné příjmy o třináct. Výrobní závody přešly z vojenské výroby na civilní. Koncern Energia v centru města v současné době místo kosmických raket vyrábí elektrospotřebiče – a to se ziskem. Mnohem působivější je však nezkrotný rozvoj místních malých a středních podniků. Sergej Naumov, vedoucí místní pobočky sdružení na ochranu drobných podnikatelů Opora, uvádí, že se Voroněž pochlubit může šesti sty tisíci malých podniků, tedy dvojnásobkem stavu před třemi lety. Často jde o drobné obchodníky, někdy o bývalé vojenské závody rozdrobené na menší celky.
Za obnovu města se z velké části zasloužil místní gubernátor Vladimír Kulakov, který podporuje růst malých podniků a netrpí úplatkářství na úřadech. Navzdory jeho minulosti generála KGB ho chválí místní žurnalisté i organizace na ochranu občanských svobod. “V posledních pěti letech jsme byli svědky formování takzvaného třetího sektoru nevládních organizací,” vypráví Jelena Volokitinová, mluvčí Sociální komory Voroněžska, která zastupuje místní nevládní organizace. Po celém Rusku je asi sedmdesát tisíc takových skupin – sedmkrát tolik co před deseti lety, a zabývají se nejrůznějšími problémy od zdravotnictví přes právní poradenství až po lidská práva. Nezdá se, že by chtěl Kulakov tyto aktivity ve Voroněži potlačovat. “Navzdory své minulosti je to člověk s naprosto liberálními názory,” připouští šéfredaktor listu Voroněžský kurýr Dmitrij Djakov.
Příslušníci staré gardy, jako je Kulakov, ví hodně o fungování nového Ruska od svých mladších zástupců. Ve Voroněži spočívá velká část skutečné odpovědnosti za ekonomickou politiku na Kulakovově mladém zástupci Šachovovi, bývalém podnikateli, kterému bylo v roce 1992 – kdy Rusko začalo s tržními reformami – pouhých dvaadvacet. Mladí reformátoři se dostávají i do vedoucích pozic. V Tveru byl nedávno zvolen guvernérem jednačtyřicetiletý Dmitrij V. Zelenin, bývalý finanční ředitel firmy Norilsk nikl, největšího světového producenta niklu. “Sám sebe vidím spíš jako manažera než jako politika,” nechal se slyšet Zelenin, zvolený drtivou většinou občanů.
Reformátory však čeká ještě spousta práce. Pár týdnů po svém březnovém znovuzvolení Putin oznámil, že uvalí vyšší daně na ropné koncerny (jinými slovy na magnáty) a všem ostatním firmám sníží daně ze mzdy placené zaměstnavatelem o třetinu. Jedním z jeho největších cílů je teď pomoci soukromým podnikům radikálním omezením byrokracie a papírování. Putin hodlá redukovat počet úředníků o dvacet procent – i jeho kabinet je už menší. Navíc plánuje snížit počet oprávnění a povolení nutných k založení a provozování soukromého podniku.
Když Rusové hodnotí Putina, soustředí se obvykle právě na ekonomická opatření. V březnovém průzkumu veřejného mínění provedeném Analytickým centrem Jurije Levady pouze tři procenta respondentů kritizovala Putina, že nebrání demokracii a politické svobody. Oproti tomu jej 34 procent kritizovalo za válku v Čečensku a 24 procent si myslí, že nedělá dost v boji proti terorismu. Valná většina Rusů si přála Putinovo znovuzvolení. “Máme volební monarchii, ale zvolili jsme si ho sami,” podotýká Boris Prasolov, předseda Sociální komory Voroněžska.
Tato “monarchie” má samozřejmě své kritiky, jejichž hlasy navzdory vládní kontrole televizního i rozhlasového vysílání nezanikly. Tisk Putina otevřeně kritizuje a nemilosrdně tepe do všeho od porušování občanských práv a války v Čečensku až po perzekuci Chodorkovského. Mediální kritice neunikla ani tak citlivá témata, jako je způsob, jímž Putin řešil předloňské obsazení moskevského divadla čečenskými teroristy. Několik moskevských listů nedávno uveřejnilo informace o žalobách, jež na prezidenta podali příbuzní obětí – ti jej obviňují ze lží o zpackané operaci na osvobození rukojmích.
S Putinem se smířili také Rusové, kteří by na prezidentském stolci viděli raději někoho liberálnějšího. “Když byl Putin poprvé zvolen, všichni se báli, že začne zatýkat spoustu lidí. Ale jediný, koho zatknul, je Chodorkovskij,” vykládá moskevská psycholožka Máša Kapicová. Spousta lidí nepovažuje Putinův zásah proti Chodorkovskému za snahu státu znovu prosadit přímou kontrolu nad velkými firmami, ale spíš za součást Putinova úsilí o zlomení přílišné politické moci oligarchů. “Průmysloví magnáti tu byli a budou, ale nebudou si už moci koupit vládu,” prohlašuje ministr financí Kudrin. Zdá se, že mnoho podnikatelů tento nový řád podporuje. “Současný systém představuje konec oligarchického kapitalismu v Rusku. Podnikání by se nemělo plést do politických věcí,” souhlasí Vladimír O. Potanin, šéf konglomerátu Interros.
Zahraniční investory aféra kolem Jukosu nijak neodradila. “Právě naopak, v posledních šesti měsících do Ruska zavítalo nebývalé množství nejvyšších zástupců prestižních amerických společností,” prozrazuje Andrew Somers, šéf Americké obchodní komory v Moskvě. Firma Cargill hodlá zahájit ve Voroněži výstavbu nové továrny na rostlinný olej za 102 miliony dolarů. Alcoa oznámila 6. května nákup dvou velkých hliníkáren od ruského Rusalu. Švédský nábytkářský kolos Ikea hodlá v příštích pěti letech investovat v Rusku asi 1,5 miliardy dolarů a Lennart Dahlgren, její regionální zástupce, trvá na tom, že podniky musí myslet v dlouhodobé perspektivě. “Říkám to všem velkým firmám: Prostě sem na týden přijeďte, zajděte do obchodů a podívejte se, jak lidé nakupují.”
Putin v mnohém připomíná staré cary. Lidé mu věří a elity ví, že si ho nesmějí popudit. Dmitrij Trenin, hlavní partner Moskevského centra Carnegie, nachází mnoho podobností s vládou posledního cara Mikuláše II. a jeho ministerského předsedy Pjotra Stolypina, který se snažil oživit ruskou ekonomiku pomocí kapitalistických reforem. “Máme tu hospodářský rozmach a podnikatelskou komunitu, která se ve všem, co zavání politikou, podrobí Kremlu stejně, jako se kdysi podrobila carskému dvoru,” poznamenává Trenin a dodává, že k tomu, aby Rusko dospělo k plnohodnotné demokracii založené na podpoře politicky aktivní střední třídy, potřebuje více času a další rozvoj kapitalismu. “Ruská demokracie nevzejde z moudrých hlav a šlechetných srdcí. Vyroste z měšců a peněženek,” dodává Trenin.
Putin však nesmí ve státní kontrole zajít příliš daleko. Pokud nezvládne kauzu Chodorkovského a znárodní Jukos a další velké firmy, znovu utlumí těžce získanou produktivitu soukromého sektoru. Nejspíš pak přijde o zahraniční investory. Klíčovým ukazatelem Putinových záměrů bude také jeho chování v roce 2007, dvanáct měsíců před dalšími volbami. Jestliže změní ústavu, aby získal další volební období, bude to pro Rusko obrovský krok zpět.
Většina moskevských pozorovatelů věří, že by Putin svůj odkaz takto nepošpinil. Pravděpodobnější je, že svého favorita na příštího prezidenta jmenuje premiérem, a tak mu zajistí výhodnou startovní pozici pro další volby stejně jako kdysi Jelcin jemu. Který Putin však v roce 2007 zvítězí? Teď je na koni autokrat. Nepodceňujte však reformátora, ještě může překvapit.

Rusko se vrací do hry Prezident během svého prvního období prosadil celou řadu důležitých reforem…

První období (2000-03)

Daně Ořezal a zjednodušil daňové sazby, aby podnítil jejich placení a snížil zatížení podnikatelů. Klíčové změny: plošná daň z příjmu (třináct procent) a nízká daň ze zisku (24 procent). Objem vybraných daní prudce narostl.

Půda Zrušil vážná omezení týkající se soukromého vlastnictví půdy, a tak symbolicky přeťal vazbu s komunistickou minulostí. Hospodářskou půdu je nyní - poprvé od revoluce v roce 1917 - možné kupovat, prodávat nebo zastavit na hypotéku. Tak Putin nastartoval investice do zemědělství.

Bankovnictví Jmenoval nový tým do čela centrální banky a dal mu za úkol reformovat bankovní sektor. Půjčování i vklady drobné klientely rychle rostou a nový zákon, zřizující státní pojištění soukromých vkladů, zřejmě urychlí růst bank a zlepší jejich regulaci.

Důchody Vzniká nový systém, který má podnítit zakládání soukromých penzijních fondů a vygenerovat dlouhodobý kapitál pro ruské finanční trhy.

Právo a soudy Přepracoval obchodní legislativu a prosadil nové zákony v pracovních vztazích, clech, ochranných známkách a bankrotech. Provedené změny vytvářejí jasnější právní prostředí pro podnikání. Putin také podporuje reformy soudního systému, určené ke zvýšení odpovědnosti soudců a snížení korupce.

…ale teď jde do tuhého

Druhé období (2004-08)

Byrokracie Putin chce redukovat počet státních zaměstnanců za účelem ořezání korupce a byrokracie, která dusí obchod. Od svého nového zvolení snížil počet ministerstev ze třiceti na sedmnáct.

Finanční sektor Nový zákon o hypotékách usnadní bankám získat v hypotékách zastavený majetek. Všechny ruské společnosti a banky musejí zavést mezinárodní účetní standardy do roku 2007.

Přirozené monopoly Putin hodlá rozdělit a částečně privatizovat energetické podniky a státní dráhy. Plynárenství zůstane ve vlastnictví státu, ačkoli Putin zřejmě zvýší ceny směrem k tržní úrovni.

Armáda Rusko má příliš mnoho vojáků, kteří mají zastaralou výzbroj a mizernou morálku. Putin plánuje postupný přechod od velké armády branců k plně dobrovolnému vojsku.

Obchod Putin chce vstoupit do Světové obchodní organizace WTO, zlepšit přístup Ruska na globální trhy a jeho image mezi investory. Bude muset dosáhnout dohody s Evropskou unií, jež tvrdí, že Rusko musí navýšit své ceny energií, než si vstup zaslouží.

Ruští průmysloví obři Gazprom Příjmy: 27,1 miliardy dolarů
Generální ředitel: Alexej Miller
Vyhlídky: Putin vyloučil radikální restrukturalizaci tohoto kolosu, jenž vlastní čtvrtinu světových zásob zemního plynu a zatěžuje jej špatná průhlednost podniku a snižování těžby. Ruský prezident je nicméně pro, aby bylo zrušeno omezení vlastnictví akcií Gazpromu zahraničními subjekty. Putin pravděpodobně dosáhne dohody s EU týkající se cen plynu na ruském trhu. Unie tvrdí, že Rusko je musí navýšit před připojením k WTO.

Lukoil Příjmy: 23,1 miliardy dolarů
Prezident a vlastník kontrolního balíku akcií: Vagit Alekperov
Vyhlídky: V tomto roce vláda hodlá privatizovat zbývajících 7,6 procenta akcií největší ruské naftařské společnosti za odhadovaných 1,9 miliardy dolarů. Zřejmě dojde k upřednostnění prodeje zahraničnímu investorovi – podle neoficiálních zpráv se jedná se společnostmi ChevronTexaco a ConocoPhillis. Po předloňském daňovém vyšetřování Lukoil souhlasil s tím, že přestane používat daňové ráje, a tak se vyhýbat placení daní.

Jukos Příjmy: 16,3 miliardy dolarů
Vlastník kontrolního balíku akcií: Michail Chodorkovskij
Vyhlídky: Ruská ropná dvojka je předmětem souboje, jenž je prubířským kamenem Putinových vztahů s velkým byznysem. Vláda tvrdí, že Chodorkovskij a jeho partneři okradli stát o daně a příjmy z privatizace. Klíčovou otázkou je, co se stane s čtyřicetiprocentním podílem v Jukosu, který vlastní Chodorkovskij, uvězněný v prosinci.

Sjednocený energetický systém Příjmy: 13,1 miliardy dolarů
Generální ředitel: Anatolij Čubajs
Vyhlídky: Ruský elektrický monopol s 51procentním vlastnictvím státu potřebuje miliardy dolarů investic na obnovu rozpadající se rozvodné sítě. S Putinovou záštitou Čubajs inicializuje nový plán rozdělení SES na výrobní a rozvodné společnosti v soukromém vlastnictví. Nicméně vláda stále mění názor na způsob, jakým dojde k prodeji jednotlivých částí monopolu. Tento proces má být dokončen v roce 2008.

TNK-BP Příjmy: 9,8 miliardy dolarů
Vlastníci kontrolních balíků akcií: BP (50 procent), Alfa Group Michaila Fridmana a Access-Renova Viktora Vekselberga (50 procent)
Vyhlídky: Ke zformování ruské naftařské trojky došlo loni, kdy BP investovala sedm miliard dolarů a získala 50procentní podíl v ruské ropné společnosti TNK, kterou vlastnili Fridman a Vekselberg. I přes spory kolem Jukosu BP navyšuje své ruské investice.

Surgutněfťgaz Příjmy: 7,7 miliardy dolarů
Vlastník kontrolního balíku akcií: Vladimir Bogdanov
Vyhlídky: Ropná čtyřka není oblíbená u minoritních akcionářů, jež Surgutněfťgaz obviňují z neprůhlednosti a neschopného managementu. Kremlu se společnost zřejmě líbí: Putin vyzdvihl sociálně odpovědné postoje Surgutněfťgazu, k nimž patří dobrý plat pracovníkům a investice do místní komunity. Ostatní magnáti by si z toho měli vzít ponaučení.

Sibněfť Vlastník kontrolního balíku akcií: Roman Abramovič
Příjmy: 6,6 miliardy dolarů
Vyhlídky: Naftařská pětka zrušila megafúzi s Jukosem koncem loňského roku a obě společnosti se stále přou o podmínkách rozchodu. Francouzský Total potvrdil, že se uchází o velký minoritní podíl v Sibněfťi. Zájem má prý i firma ChevronTexaco. Kreml uvádí, že by uvítal nějakou dohodu.

Norilsk nikl Příjmy: 5 miliard dolarů
Vlastník kontrolního balíku akcií: Interros Group Vladimira Potanina
Vyhlídky: Světová jednička v těžbě niklu a paladia způsobila dubnový pokles ruského akciového trhu, protože se rozšířila fáma o zatčení Potanina. Ve skutečnosti Potanin postupuje opatrně, aby se vyhnul sporům a zjevně udržuje dobré vztahy s Kremlem. Státní auditor uvedl, že Norilsk se nemusí ničeho obávat, nicméně investoři jsou přesto jako na trní.